Televize hýří nekonečnými seriály. Z Ordinace vplujeme do Světel pasáže. Ráno se kocháme urostlými těly jihoamerických svalnatců případně krásnými polonahými těly jejich ženských protějšků - jak má kdo co v oblibě (to je tak jediné, co může na těchto příbězích zaujmout). Odpoledne Krok za krokem projdeme Hvězdnou bránou a každý zločin vyřeší Policie (já nevím, kde všude).
Všechny neduhy i rodinné problémy vyřeší Doktor z hor a o děti se postará Chůva k pohledání a všude ... slova, slova, slova a hromady ztracených minut, protože...
V televizním seriálu
trvá mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho
mnoho dní
než chlap ženu
bez váhání
oplodní.
(Amor interruptus aneb Televizní love story)
Tady bylo těch slov taky hodně, co? Tak co třeba tahle?
Našli jste si zábavu -
kálet lidem
na hlavu.
Najděte si jinačí -
v tom si lidé vystačí.
(Otevřený dopis holubům)
Nu a do třetice:
Dnešní chlapi
válejí se rádi na kanapi.
Milé dámy -
bohužel ne s námi.
(Dámská jízda)
Tak co,
poznali jste pachatele
těchto krásných veršíků?
Já jsem přesvědčená,
že to nebylo zas
tak těžké. ;o)
Pavla
Daidalos byl všeumělec v starověké Krétě, vynalézal ve dne v noci, bádal v zimě, v létě. Jednou přišel se žádostí k MínĂłovi králi: Trochu se mi tady stýská po domově v dáli. Dej mi menší dovolenou na návštěvu vlasti! - Po králově odpovědi zjistil, že je v pasti. MínĂłs král mu řekl: Tůdle! Utrpěl bych ztrátu! Mělo by to zhoubný dopad na obranu státu!
Kam s tím ale na Daidala, byl to chlapík s mozkem: zkonstruoval dvoje křídla, slepil peří voskem. Pravil synu Ikarovi: Perutě nám stačí! Přeletíme širé moře jako havěť ptačí.
Perutě si připravili na vysoké skále, udělali dlouhé nosy na MínĂła krále. Vyletěli, zajásali: Vzhůru k rodné mezi! Sláva! Nazdar! Křídla předčí všechny vynálezy!
Zajásali, vydali se na velikou túru. Ikaros však nedbal rady, letěl přímo vzhůru. Třeba se chtěl trochu ohřát, možná trpěl mrazem - slunce křídla roztavilo, žuchnul rovnou na zem. Kdyby aspon žuchnul na zem... On však skončil v moři, utopil se jako kotě k Daidalovu hoři.
A tím končí tragédie z hlubin dávnověku. Poklonme se Daidalovi, odvážnému Rˇeku!
(Nebojte se, neutonul, vesele si žije... Ale to by potom byla houby tragédie.)
Autor veršů - že by pán se jménem na 5 písmen? o)
A k těm seriálům - není nad nehynoucí Manuléééélu, vzpomínáte, pamatujete ji ještě někdo?
Tu předchůdkyni všech těch ubohejch nešťastnejch...
