LÁZEŇSKÉ ZPRAVODAJSTVÍ - 4. |
Pondělí, 24 červen 2024 | |
NEDĚLE - výlet do Františkových Lázní
U snídaně se "čarovalo". Už včera, když jsem si neplánovala objednat si dnešní oběd, mne požádal spolujedlik u našeho stolu, že bych měla objednat možnost "palačinka", že prý ji za mě sní a bude to mít jako dezert. Proč ne, má jídlo " propadnout"? Ráno zase navrhl druhý spolujedlik, ať si objednám snídani za nepřítomného spolujedlika číslo tři a vezmu si to jako svačinu na výlet. A nakonec jsme tomuto nepřítomnému objednali (za něj) oběd a večeři na pondělí. Jídlo se totiž objednávalo, během snídaně kromě běžné varianty (pečivo, máslo, džem, med, jogurt, vločky) bylo možné objednat ze tří až čtyř možností např. párečky, pomazánku (během pobytu jsem ochutnala několik různých a všechny dobré), sýrový talíř, uzeninový talíř, vejce na různý způsob, což strávníkovi bylo za chvíli servírováno přímo na stůl.
Obědy a večeře se objednávaly den předem při snídani, na výběr bylo šest různých jídel - kdo chtěl, mohl si např. řízek dát k obědu i k večeři. Já tedy za a) všechno nejím a za b) některá jídla podle názvu neznám (tam jsme to leckdy řešili dotazem u obsluhy), ale neměla jsem problém si svá dvě jídla vybrat. Při obědě a večeři byly k dispozici formou bufetu čtyři různé zeleninové saláty (nebo tři saláty a jeden kompot), a při obědě dvě různé polévky. Někdy nám k obědu přidali dezert (kousek koláče), jindy ovoce.
Koupila jsem si ve Varech originálního průvodce Mé staré dobré Vary od Zdeňka Šmída, který vtipně popisuje historii lázní. Zmiňuje
různé hostiny, které se ve Varech uskutečňovaly a nazval je
"nacpávačky". No, tak jsem se vlastně poněkud nacpávala také, a na
rozdíl od nemocnice mi chutnalo. V podstatě jsem si mohla vybrat pobyt i zde, nebo v Mariánkách, ale já chtěla do Varů a dobře jsem udělala. I když jsem šla až k rozhledně Salingburg (v podstatě pro mne jako milovníka rozhleden hlavní cíl výletu) a oboře s daňky, stejně jsem měla město projité za necelé dvě hodiny. A to jsem se neváhala a zkoušela zabloudit v zrcadlovém bludišti (bylo lepší, než to na Petříně, opravdu se velice těžko odhadovalo, kudy se má pokračovat, proto každý návštěvník, i já, obdržel jednorázové rukavice, aby zrcadla nebyla ohmataná šátrajícíma rukama).
Ale zase ta rovinatost bude třeba za 10 let předností, až budu chodit s hůlkou :- ))).
Parky jsou krásné, ale smutné, protože trávníky jsou pokryté vrstvou listí, listopad se jmenuje výstižně. I toho slavného malého Františka už na zimu vystrojili do teplého oblečení...
Zpět zase vlakem, v obou případech přestup v Chebu na stejném nástupišti, což
pro ty davy lázeňských hostů s kufry bylo velmi ohleduplné. Jen mě mrzelo,
že úžasný chebský viadukt, po kterém osobáček z Chebu do Františkových Lázní
jezdí, si nelze za jízdy vyfotit :- )))...
![]()
Tak dnes jsem dopoledne měla dvě procedury a dvě procházky "pro vodu" a po obědě jsem zůstala na pokoji a relaxovala, i když jsem původně plánovala něco jiného. Až před večeří procházka kvůli pitnému režimu, který má v lázních větší význam, než jinde.
Pro vodu, která léčí, a má se pít u pramenů nebo během chůze od nich.
Po ránu je nejvíc rušno v Mlýnské kolonádě, kam mířím i já se svým pohárkem. Tržní kolonáda je prázdná a Vřídelní a Sadová přilákala jen pár lidí. Když se vracím od Vřídla zpět, valí se po nábřeží davy lidí. Kde se vzali nevím, asi posnídali a hurá do lázeňské čtvrti (nedovedu si představit ten nával v sezóně, nakonec být v lázních mimo sezónu má své výhody).
Ani já o oběd nepřišla, jen jsem neměla příbor, pak příbor bez lžíce, ale nakonec jsem dostala všechno k plné spokojenosti.
Plavání tentokrát na jedničku nebylo. Když
jsem přišla, bylo nás pět. Říkala jsem si čtyři jako minule, nebo pět, to není
rozdíl. Ale přicházeli další a další, až se nás sešlo dokonce jedenáct a to je na
tenhle malý bazén moc. Po čase to asi polovina vzdala a pak už se plavalo
pohodlněji. Odpoledne opět lenošení a po večeři také.
Milena Nováková,
cestovatelka po vlastech českých, nyní se láznící
Komentáře
... : *deeres*
Pěkné vzpomínání i fotky na hezké město. V KV jsem byla několikrát už jako dospělá. Ale poprvé jsem tam byla dlouhodobě v sedmi letech, po dlouhé nemoci. Na pobyt mám jenom jednu vzpomínku, jak jsme rozbily teploměr a s uniklou rtuťí jsme si cvrnkaly na dlaždicích na chodbě, než nam to zdravotní sestra zatrhla. Nikdy pak už jsem lázeňský dům, kde jsem strávila 3 týdny,nenašla.
červen 25, 2024 05:54
|