Dnes vám nabídnu jednu pražskou
zajímavost - dalo by se říct dokonce neuvěřitelnost. Praha je opředena řadou tajemství, legend, pověstí ...
a občas se neuvěřitelné stane skutečností. Spálená ulice v Praze není
zrovna místo, kam pravidelně proudí davy turistů. Secesní
budova České pojišťovny ve Spálené ulici je sama o sobě skvostem pražské
architektury. Ale nejprve fakta: komplex
České pojišťovny ve Spálené ulici číslo 14/76 tvoří dva domy: novobarokně
secesní budova z let 1907-1909 a novorenesanční kancelářský objekt (zadní
křídlo do Vladislavovy ulice). Hlavní, bohatě zdobený dům nabízí hezkou
podívanou již z ulice – na fasádě jsou mozaiky, štukové reliéfy a sochy.
V moderním atriu, kudy vede i volný průchod ze
Spálené do Vladislavovy ulice, můžeme obdivovat pět klasicistních soch od Petra
Prachnera z roku 1804. Kamenné ženské figury pocházejí z původního, bohužel již
zbořeného pozdně barokního Hildprandtovského paláce (Prachnerovy sochy kdysi
bývaly na jeho střeše, jak dokládá dobový snímek paláce. Nyní jsou umístěny na
zdech nádvoří.
Z dobového zařízení, které
můžeme obdivovat uvnitř budovy, nejvíce zaujme nádherná kašna s mozaikou,
plastikou chlapce s květy, vitráží a barevnými čočkami. Fontána je v
současnosti volně přístupná a tak máme jedinečnou možnost zahlédnout zdejší
raritu: živého úhoře, kterého tu hlídá,
krmí a opatruje nynější vrátná této budovy.
Historie tohoto maskota pojišťovny je zajímavá
Prvního úhoře chytil ve
Vltavě v roce 1914 zřízenec pojišťovny Oulík. Čipernou rybu, pojmenovanou pěkně
„po pražsku“ Pepík, umístil do kašny a obětavě ji až do konce svého života
opatroval a krmil. Úhoř časem dostal i společnici – lína Mařenku. Pepík ve
zdraví přečkal obě války a v kašně prožil úctyhodných dvaašedesát let (Mařenka
deset). ![Není k dispozici žádný popis fotky.](https://scontent.fprg5-1.fna.fbcdn.net/v/t1.6435-9/70626777_2525083520871197_5953495563327504384_n.jpg?_nc_cat=109&ccb=1-7&_nc_sid=5f2048&_nc_ohc=MKXC4MRxnQ4Q7kNvgGnv-hn&_nc_ht=scontent.fprg5-1.fna&oh=00_AYC5WQ7DzflTe4BXVXAvRpvTfaraGZIIX2ii3d6RBYZZmg&oe=667C5B0E)
Občas se mylně uvádí, že
prvního Pepíka do kašny vypustil otec Jana Wericha. Je však pravda, že jeho
tatínek skutečně byl úředníkem První české vzájemné pojišťovny ve Spálené ulici
a rybu tedy dobře znal.
Občas vodíval ke kašně i
malého Jana Wericha a „pojišťovacího úhoře“ mu ukazoval. Nevšední dětský
zážitek si Werich uchoval po celý život:
„Živej
ouhoř, kterýho pamatuju, to mi bylo pět let. Tatínek mě vodil dívat se na něj.
Lidi to nevěděli, a kdyby to věděli, že ve Spálený ulici žije Ouhoř, kterýmu je
přes padesát let, tak by to Čedok moh prodávat…Je tam takovej oválnej
mramorovej bazéneček, kterej je vyloženej mozaikou. Ta mozaika měla ostrý hrany
a voni tam dávali takový parádní ryby a ty si vy ty hrany roztrhaly bříška a
lekly. Tak tam dali písek a nějakej úředník kdysi přines malinkýho ouhoříčka,
no a ten tam rostl a rostl, a ten úředník mu dával žížaly, no a potom, aby ten
ouhoř měl nějaký úkryt, tak mu tam dali takovou gumovou rouru a von do ní vždycky
zalez. Já si pamatuju, že tatínek si vyhrnul rukávy a otočil tu svou
naškrobenou manžetu a vysypal ouhoře z roury. Ten tam zběsile jezdil, Jeníček
tleskal ručičkama, a pak zase zalez do tý roury – ten ouhoř.“ ![](https://pepikov.cz/wp-content/uploads/2010/12/2.jpg)
Starý pojišťovací ouhoř v
roce 1976 navždy odplul do čistých vod rybího nebe a jeho místo dlouho
zůstávalo prázdné. Později skončil jako exponát v Národním muzeu. Po roce 1993 se Česká pojišťovna k tradici vrátila a
pořídila Pepíka II., jenž se zakrátko stal miláčkem zaměstnanců – někteří
mu prý nosili i řízky! V době, kdy budova procházela rozsáhlou rekonstrukcí, se
po mnoha letech úhoř musel uchýlit do Stanice mladých přírodovědců na Smíchově.
Dne 15. ledna 2004 se do kašny opět vrátil a vesele v ní plaval dál. Ale přesuny mu moc nesvědčily...
Starý pojišťovací ouhoř v
roce 1976 navždy odplul do čistých vod rybího nebe a jeho místo dlouho
zůstávalo prázdné. Po roce 1993 se Česká pojišťovna k tradici vrátila a
pořídila Pepíka II., jenž se zakrátko stal miláčkem zaměstnanců – někteří
mu prý nosili i řízky! V době, kdy budova procházela rozsáhlou rekonstrukcí, se
po mnoha letech úhoř musel uchýlit do Stanice mladých přírodovědců na Smíchově.
Dne 15. ledna 2004 se do kašny opět vrátil a vesele v ní plaval dál.
Od roku 2005 ve Spálence
žije Pepík III., který je opět miláčkem všech. Stará se o něho technická správa
pojišťovny. Hlídají, aby si plaval v krásné a čisté vodě, která se
filtruje přes několik filtrů. Čištění kašny probíhá tak, aby se nemusel úhoř
vyndávat z vody.
Když chce Pepa klid, tak si
zapluje "do domečku" - trubky. A může se těšit na dobu krmení,
které dostává také jen to nejlepší. Krmen je každý druhý den a za celý týden je
schopen pozřít deset červů nebo čtyři velké žížaly. Pokud dojde hmyz, dá si i
kousek masa.
Ale podle zaměstnanců pojišťovny
je dost vybíravý. Nejvíce mu chutnají červíci a žížaly z Podolí.
KUDLANKA
Komentáře
|