Jsem už lázeňský povaleč v záběhu - dnes mám tři lázeňské procedury, a první hned ráno. To mne strčili do velkého igelitového pytle a zkusili zaživa senážovat (protože takhle jsme na farmě vyráběli senáže = obalili jsme balík zavadlé píce do fólie a oxid uhličitý vytvořený mikroorganismy píci zakonzervoval).  Tak po tomhle "zakonzervování" následovala procházka k prameni, určeného k pití před snídaní, a vzhledem k žízni (nic jsem od probuzení nepila) rychle ještě za tepla jsem měla pohárek vypitý.

Lázeňská doktorka mi doporučila tři různé prameny, tedy ráno Mlýnský pramen, v poledne pramen knížete Václava a večer pramen Svoboda. V podstatě tedy prameny Mlýnské kolonády, i když pro vodu Svobody se chodí do samostatného pavilonku. Pít se mají před jídlem, ideálně se asi půl hodiny před časem jídla sebrat, načerpat příslušnou dávku, což je právě ten slavný lázeňský pohárek, a popíjet během procházky po kolonádě a během zpáteční cesty na hotel. 

Mlýnská kolonáda

Při snídani jsem zjistila, že mám u stolu pro čtyři dokonce tři mužské společníky, pánové se i rozpovídali, tak bylo jídlo dokonce společensky přínosné. Téma elektrárny a drahota všeobecně, přičemž souhlasím s názorem jednoho diskutujícího, že draho není, jen máme málo peněz.

Také jsme zjistili, v které konvičce je horká voda na čaj a v které káva - metodou pokus- omyl. 

Následovalo společné cvičení, tedy už ne s těmito pány, ale jako skupina obvykle asi 10 až 12 účastníků.

Vybrala jsem si ho ze dvou možností, ta druhá byla jóga. Možná špatná volba.

Cvičilo se na míčích, zaměřeno na posilování břišních svalů. Au au, moc jsem to nedávala, tak jsem si cvičila jen na své úrovni a po ostatních moc nekoukala, abych nezáviděla, že jsou na tom lépe. 

Vsedě na míčích jsme jen začínali, netušila jsem, jak variabilní může být využití velkého míče... Nejlepší na cvičení byl samozřejmě konec :- )))

Pak jsem šla na poštu a koupit si nějaké tekutiny (džus) a pytlíky na vaření čaje,

ať tu varnou konvicí nemám na pokoji zbytečně.

Na poště jsem zjistila, že jsem si nevzala peněženku.

Po návratu z druhé, již úspěšné nakupovací výpravy, jsem chtěla jít pít svou polední dávku karlovarské vody a zjistila, že jsem v jídelně při snídani zapomněla svůj pohárek; naštěstí byl stále na našem stole.

Mimochodem, poštu a to dokonce Hlavní karlovarskou, jsem měla od hotelu jen pár minut.

Tato budova, dnes památkově chráněná a opravená, patřila  v době svého vzniku (postavena 1900-1904)   mezi nejmodernější poštovní provozy v rakousko-uherské monarchii.

Přední část budovy Hlavní pošty zdobí čtyři alegorické sochy, které představují čtyři tehdejší významné pilíře komunikace: telegraf, železniční dopravu, lodní dopravu a poštu.

Tak, ale teď už šup šup pro vodu,cournout se ke Vřídlu a zpět do hotelu,

odložit si na pokoj bundu a hlavně pohárek, a rychle na oběd.

Ale o jídle vám napíšu někdy příště. Protože to chce celé jedno písmo...

A o poslední proceduře dnešního dne také (byla to lymfomasáž), kterou jsem - bohužel - měla načasovanou tak, že abych došla včas, musela jsem oběd zhltnout dost rychle.

Dnes vám ještě chci hlavně napsat o dnešním "kulturním programu":

Bývalá spolužačka Šárka mě pozvala do muzea, kde pracuje, a tak, i když jsem toto na top listu neměla, absolvovala jsem prohlídku „The home of Becherovka“, tedy kdysi po česku muzeum Jana Bechera.

A samozřejmě ochutnávku.

Věděli jste, že Becherovka má pět různých variant? Já ne.

Takže jsme degustovali...

Vypít to člověk všechno nemusel, dokonce nám dali " plivátko", ale rozhodla jsem se neudělat ostudu Moravanům a svým genovým kořenům, a vypila vše do dna.

Pak jsme si se Šarkou dali ještě kafe a zákusek vedle v kavárně.

Milena Nováková,

cestovatelka po vlastech českých,

nyní se láznící

... : andrea

Mileno, to je nádhera, vrátila jsem se na ten první díl a začala se toulat na google těmi lázněmi. Tak si říkám, že až se počasí nějak ustálí, tak bych se tam chtěla vydat, projít si to, a případně se napít těch pěti nejznámějších "pramenů", tedy, pochopitelně tím myslím tu becherovku

květen 21, 2024 19:33