Pes je kamarád a parťák. Miluje svého pána, i když on sám si připadá nedokonalý a třeba i neschopný. Pes vás při příchodu vítá, ať jste byli jenom na nákupu za rohem, nebo rok na Aljašce. Pes neřeší, jestli máte značkový oděv a luxusní auto, ale miluje vás i v hadrech - viz psi bezdomovců, kteří svého pána brání a chrání od všeho zlého.

Souhlasím s článkem, ale dovolím si napsat pár slov.
Napadá mne jedna diskuze, které jsem se zúčastnila, na téma "pes jako závazek". Ano, psa nemůžete nechat doma jako akvarijní rybičky, musíte ho minimálně 3x denně vyvenčit, musíte mu zajistit sociální kontakt, je složitější cestování a jsou místa, kam se se psem buď nemůže vůbec, nebo za poplatek (do ZOO v Praze bych za psa zaplatila stejně jako vstupné za sebe a to chudák nesmí do pavilonů...). A srovnávali jsme to s dětmi, které jsou také závazek, že? O děti se také musíte postarat, kvůli nim se ne všude dostanete, nemůžete je do určitého věku spustit z očí a hodně dlouho trvá, než vyrostou tak, aby mohly zůstat samy doma, cestování s kočárkem nebo puberťákem je taky složité, takže nevýhody mít psa nebo děti jsou vlastně podobné.
Ale ty výhody, že? O psí lásce se píšou i romány, a v dětech přece vidíme do jisté míry pokračování našeho života...
Ale i když svá zvířata miluji, domnívám se, že "jen pes" v jednom případě platí a to, když vám chlupatý přítel odejde za duhový most. Protože je možnost pořídit štěně a získat nového psího parťáka.
Zatímco když vám umře blízký člověk, nic ho nenahradí.

Pro mě "jen pes" nikdy není. Jo a pozítří si jedu pro třetího. Kámoška mě postavila před hotovou věc. Když si ho nevezmu já, tak nejspíš skončí buď v útulku nebo hůř - injekcí.

Belgičák, tervueren, nyní 4-letej, kterýho si ve svých 74 letech pořídili důchodci. Co dodat.

P.S. Na otázku, koho bych zachránila z vody, kdybych měla řešit dilema, jestli svého psa nebo cizího člověka, vždycky odpovídám, že přednost by pro mě měl můj pes. Protože na něj mám citovou vazbu, tudíž je pro důležitější než cizí člověk. A nějaký obecný pobouření současné pokrytecké společnosti je mi někde.

A pokud mi někdo řekne frázi "jen pes", tak je jasné, že to není člověk, se kterým bych si rozuměla a je pro oba lepší jít o dům dál.

Lenka1 : Jsi hodná, že ses ujala psa, kterého si neznalí důchodci pořídili jako domácího mazlíčka. Kdo si "na stáří" pořizuje zvíře, měl by vědět, co takový tvor potřebuje ke šťastnému životu, a co s ním bude, až se jeho lidi nebudou moct o něj postarat, nebo umřou.
Já mám "jenom" kočky, od včerejška už jenom jednoho kocoura, který se k nám před 6ti lety přitoulal, jako někým vyhozené kotě. Naši milovanou kočičku (20 let) jsme museli nechat uspat, protože ochrnula na zadní nohy. Žádné další zvíře už si nepořídíme, protože je nám s manželem 70 plus, a zvíře žije 10 - 20 let. Kdo se o něj postará, až my nebudem, nebo nebudem schopni se postarat ?
V nadsázce jsem řekla synům, že kdo se po naší smrti postará o kocoura, ten zdědí náš dům.

Mamčo, u nás dědictví po rodičích dopadlo tak, že sice byl byt rozdělen dle podílů, ale svorně bylo užívání (zdarma, platí jen daně)ponecháno bratrovi, který k tomu "vyfasoval" také postarat se o pozůstalého jezevčíka.

Mamčo, u nás dědictví po rodičích dopadlo tak, že sice byl byt rozdělen dle podílů, ale svorně bylo užívání (zdarma, platí jen daně)ponecháno bratrovi, který k tomu "vyfasoval" také postarat se o pozůstalého jezevčíka.

mamča:

V nadsázce jsem řekla synům, že kdo se po naší smrti postará o kocoura, ten zdědí náš dům.

Tak to je celkem dobrá motivace, řekla bych.

Nicméně s tím psem to ani není tak, že by ti lidi jen (ne)řešili, co až, jinak by si už pár let po 70 nepořizovali štěně, ale dali by šanci nějakýmu psovi, kterej to má už taky za pár a fakt mu stačí se občas projít kolem baráku nebo se vyvalovat na zahradě.

Tady ti experti si pořídili nejenom štěně, ale ještě takovýhle plemeno. Si asi mysleli, že když už pár psů u boudy u baráku měli, tak jsou zkušení odborníci. Pán umřel a ona ho už tuplem nezvládá.

Tohle plemeno nepatří do rukou začátečníkům a obecně lidem, kteří chtějí mít klid. A je jedno, kolik jim je. Pokud chceš sedět u televize a pes ať se zabaví sám, tak jo, on se zabaví, ale stopro se ti to nebude líbit.

Ale videa na netu a už to vidím "jé, mámo, ten je super, koukni, co všechno umí, toho si pořídíme a soused bude čumět, hehehe".

A pak jsou to naopak tihle matláci, kdo čumí. A odnese to pes.

NO nic, drž mi palce, ať ho zítra dostanu do auta. Beru si pytel pamlsků a hračky, tak snad ho ukecám, no. Protože prý, když ho zkoušeli (ona se synem) nacpat do auta, jakože cvičně, tak se po nich oháněl.

Bude to teda fuška.

Lenka1 : Nemám strach, že bys jednoho hafana nezvládla, i když je to "Belgičák". Pes vycítí autoritu, a člověka, který to se psy umí.
Moje sestra měla psa rasy Lhasa Apso. Řekla bys - blbej gaučák. Byl to hajzl nezvladatelnej, protože u nich nebyl nikdo "vůdce smečky". Jedinej, koho ten zmeťour poslechnul na slovo, byla naše maminka (v té době už stará a špatně chodící). Jenže maminka byla učitelka matematiky v.v., a měla přirozenou, nijak nevynucenou autoritu.
Totéž si myslím o Tobě.

Souhlas se všemi komentáři. Lidé kteří nenašli cestu k pejskům či kočičce si ani neuvědomují o co byli ochuzeni.

Život se psem se z 90% skládá ze vzájemného pozorování, co ten druhý zrovna žere.

mamča:

Byl to hajzl nezvladatelnej, protože u nich nebyl nikdo "vůdce smečky".

Tak přesně to samé proběhlo tady. Od včera ho mám doma, do auta jsem ho na 3.pokus musela doslova hodit, protože jinak to nešlo, s tím, že syn majitelky seděl na zadních sedačkách a po tom, co vedle něj pes přistál, tak drapnul vodítko, aby mu znemožnil zase zdrhnout.
Jela jsem tam teda s kamarádem, protože už prvotní kusé informace byly takové, že mi bylo jasný, že potřebuju řidiče, abych se já mohla věnovat psovi.

A ten syn prohlásil, že kdyby ho neudali, tak by se ho "museli zbavit". Důchodkyně majitelka za to tak úplně nemohla, ani ten syn, byla to práce jejího, teď už zemřelého manžela, kterej si tehdy postavil hlavu, že chce štěně a konkrétně tohle plemeno.

A pak prý max. vyšel na zahradu. Jinak byl zalezlej v baráku a na psa se vys...............

Ta paní dělala, co mohla, ale jednak věk, jednak je drobounká a jednak fakt není pro něj žádná autorita.

Největší problém je u něj strachová agrese, která je u něj teda jako kráva. Doslova. Nevím, co všechno se mu stalo, ale tohle je dost velkej problém. Proto s ním manipuluju jen v košíku a pokud ho zrovna nemá, tak si dávám velkej pozor, abych se před ním nečekaně neohla pro něco na zemi. Například.

S mými psy to vypadá tak, že se zařadil na poslední místo ve smečce, Bonča (alfa) si ho hlídá a rozhodl se, že ho nepustí do ložnice. No a novej přírůstek to vyřešil tak, že si ustlal v koupelně. Takže v noci byl klid.

Uvidíme. Snad si to časem sedne. Mladší Ganny ho celkem bere, ale taky umí vysírat tak dlouho, až se nováček ožene. Pak na ně musím houknout.

Jako když vidím, jak může dopadnout pes, kterýho mají lidi, kteří na to prostě nemají, tak o to víc mám radši svoje kluky, kteří teda dokonalí nejsou, ale prostě jsem si je vychovala tak, aby byli bezproblémoví.

Vždycky jsem říkala, že si po nikom nikdy nevezmu dospělýho narušenýho psa, protože za ty problémy to prostě nestojí. No, tak jsem to udělala, protože mi ho bylo líto. Ale jsem si plně vědoma faktu, že jsem na sebe vzala obrovskou odpovědnost a taky i riziko. Tu strachovou agresi zcela odbourat nejde, ne v tomhle plně dospělém věku, vždycky to tam bude dřímat a v nějaké emocionálně vypjaté situaci se to projeví. To je třeba mít na paměti. A proto tomuhle psovi nikdy nemůžu a nebudu stoprocentně věřit. Bohužel. Ve svým vlastním zájmu a v zájmu bezpečnosti mého okolí. Krutá pravda, kterou lidi většinou nechtějí slyšet.

No nic, nevzdám to, nebudu další člověk v řadě, který ho podrazí a zklame, tohohle psa nějak "odžiju" a až mi kluci jednoho dne odejdou, tak si vždycky potom vezmu už jen štěně. Čistej nepopsanej list, kde to všechno od začátku bude plně na mně.

Jako chovatelka je šťastná, že "se problém vyřešil", napsala mi, že je poučena, že už takhle starým lidem psa nikdy nedá (no, možná jen o stáří nejde, jde především o absolutní neznalost a neochotu se psovi věnovat absenci silné osobnosti u majitele) - protože oni se jako první obrátili na ni, že už psa nechtějí. Takže mi moc děkuje.

Kamarádka mi taky fandí, to je všechno hezký, ale sladký řečičky tohle nevyřeší.

Takže tak.

Lenka1 : Přeju Ti, aby pes pochopil, že Ty to s ním myslíš dobře. Nebude to hned, ale časem zjistí, že když bude sekat latinu, tak mu nic nehrozí. Škoda, že to aspoň není fena. U těch se chybná výchova dá "opravit" snáz a Tvoji psi by jí spíš přijali.
Kdo ví, čím si ten pes prošel, a jestli ho ten sebestředný majitel nemlátil. Takoví lidé by neměli mít ani křečka.
Staré paní je mi líto, zřejmě doma neměla žádné slovo, a tudíž ani šanci být autoritou u psa. Ještě že se obrátila aspoň na původní chovatelku, a nedala zkaženého psa rovnou do útulku. Synáček bude taky "drahokam".
Tak Ti přeju silné nervy, než tu svojí smečku nějak porovnáš, a psovi přeju, aby mu brzy došlo, že se dostal z pekla, a začal si toho vážit.

mamča:

Dík.
Hele, úplně upřímně, vědět celou pravdu, tak do toho nejdu. Ne, že bych to nezvládla, ale je to prostě hodně těžký, časově náročný a s nejistým výsledkem a je to velká komplikace. A já už jsem dávno za dobou, kdy jsem byla ochotná tohle absolvovat. Abych teda okolí i sobě dokázala, jak jsem dobrá.

Vychovala jsem si dva krásný pohodový NO, u toho staršího jsme celej minulej rok prožívali společně noční můru, kdy mi málem umřel, protože 3 (!) veterináři po sobě nepoznali, co mu je a jen ze mě tahali prachy za špatnou diagnózu a tudíž i léčbu a nakonec vyplavalo na povrch, že místo aby řešili obyčejnou potravinovou alergii, tak mi tvrdili, že má autoimunitní neléčitelnou poruchu zvanou atopická dermatitida (přitom stačilo tak málo - změnit žrádlo) a že musí brát kortikoidy, který mu nakonec odpálily štítnou žlázu. Takže je už doživotně závislý na Letroxu.

Tenhle pes je strašnej chudák. Je mi ho líto. Když jsem tam tak seděla přemýšlela jsem, jestli jo nebo ne, tak jako by to cítil, že se rozhoduju, tak ke mně přišel, kouknul se mi do očí, postavil se mi předníma na stehna a vehementně mi začal olizovat obličej.

Na druhou stranu mu nemůžu věřit, nevím, na co všechno bude reagovat agresí a víš sama, že stačí zlomek vteřiny a je vymalováno.

AŽ TAM mi řekli, že staré paní rafal po nohách, když mu nechtěně šlápla na packu, že si nenechá sáhnout do misky se žrádlem (takže já zatím krmím z ruky), že se nenechá vyčesat (ode mě nechal už včera) , že se absolutně nesnese s jinými psy.

Nechci mít psa, u kterého, pokud nebude mít košík, budu muset hlídat, aby když kolem něj procházím, tak aby se tam zrovna nepřimotal jeden z mých psů, nevyjeli po sobě a já to neschytala taky, protože jsem zrovna stála v cestě. Další věcí, které jsem si u něj všimla, že je, že snadno znervózní z úzkých prostor, klasicky, když se chystáme ven nebo jdeme domů a máme projít chodbou. Takže i to musím hlídat.

Je to prostě vyčerpávající a únavné a vždycky mě popadne obrovská nasranost na ty lidi. I na chovatelku, že dá psa takovýmhle lidem a nezajímá se o to, co s ním je. A pak v inzerátu napíše, že "pes je pohodový, hodný na lidi i děti (ty děti jsem teda ještě nezkoušela a ani zkoušet nehodlám) a jen 78-letá majitelka nezvládá jeho temperament. Do hajzlu.

A já jsem si plánovala, že až se Bonny dá trochu do kupy, tak budeme jezdit všichni 3 na výlety po celý republice a toulat se po přírodě a spát ve stanu...........

A místo toho řeším psa, kterej neví, co sám se sebou, do auta ho musím nacpat násilím, teritoriální rozmíšky sem tam pořád ještě u nás jsou, a musím ho mít neustále zajištěného košíkem. A zrovna před chvílí se mi nacpal na gauč, jak tohle píšu a přes košík mi zase začal olizovat obličej a kdyby moh, tak se na mě nalepí úplně celej........a pár chvil na to se rafne s Bonnym nebo s Gannym.

Je to na hovno. Doslova.

Lenka1 : Věřím, že je to průšvih. Ale je vidět, že v Tobě ten pes vidí záchranu. Nechá si líbit věci, které by původním majitelům nedovolil (např. to vyčesání). Olizuje Tě, to je projev lásky a důvěry. A to je u Tebe teprve od včerejška. Další problém bude s Tvými NO, kteří se o Tvoji lásku nebudou chtít dělit s "vetřelcem", kterému se teď budeš muset věnovat víc.
Nevím, kolik váží, ale je to hora svalů. Jenom ho udržet venku na vodítku dá zabrat. I s košíkem může být nebezpečný, když vyhodnotí situaci jako rizikovou.
Něco málo o tom vím. Kamarádka měla chovnou stanici NO. Jako mladá holka jsem jí občas pomáhala na cvičáku. Obě čuby chtěly cvičit najednou, tak jsem vždycky s jednou běhala, než na ní přišla řada.
Hrozně na sebe žárlily, a to byla matka s dcerou. Máma pochopitelně "alfa".
Když takových 30 kilo živé váhy zabere, tak jsem jela jak na saních. A košíkem umí taky pěkně člověku zmodřit nohy, a to zcela neúmyslně. Jen Tě tak přátelsky pošťouchne.
Na cvičák chodil kluk s dobrmankou, a ten nosil vyztužený suspenzor :-)...

mamča:
Jo, tohle všechno, co píšeš, je pravda a kdyby to bylo jen tohle, tak si pískám. Ale ta strachová agrese je fakt průšvih. Nevíš dne ani hodiny. On se může srovnat, být vděčnej za záchranu, další 2,3 roky nebo 5 let fungovat a pak ve zlomku vteřiny mně nebo někomu jinýmu, třeba zrovna sousedovic dítěti, ukousne půl obličeje. Protože se objeví spouštěč, který mu vyvolá vzpomínky na minulost a on se propadne do paniky. A protože jeho minulost neznám, tak to nemůžu předvídat.

Jo, a psala jsem si o tomhle s chovatelkou, protože jsme chtěla vědět, kdo konkrétně mi tyhle informace zatajil a ona mi řekla, že syn ho "za všechno tvrdě trestal". A že neví, co všechno se tam dělo. A celou věc v podstatě bagatelizuje, což mě teda sere ještě o to víc, že teď mám bejt jako ta špatná já, když "von je přece úplně v pohodě, když jsem tam před 3(!) lety byla se za ním podívat, tak byl šťastnej, že mě viděl a nechal se poplácat."

Lenka1: Chovatelka je nána. Když věděla, že jejího odchovance někdo "tvrdě trestá", že nezakročila. Týrání psa je trestné, a ten syn by zasloužil pořádně "tvrdě ztrestat".
Vím, že jsi zdatná cvičitelka a chovatelka psů, přesto si myslím, že bys mohla kontaktovat "psího psychologa", abys na to všechno nebyla úplně sama. Třeba by pana Rudolfa Desenského napadlo pár fint, které Ty třeba neznáš, protože jsi se s takhle problémovým psem ještě nesetkala, zatímco on se setkává jenom s takovými.
Já vím, že v TV to většinou vypadá jako pohádka s dobrým koncem, a ve skutečnosti to tak být nemusí.
Čeká Tě velká práce s nejistým výsledkem. Ale jestli se Ti povede tohohle hafana přesvědčit, že lidé můžou být i dobří, tak zachráníš jednu psí duši a bude Ti do smrti vděčný. Otázka je, jestli to pochopí i ve vztahu k cizím lidem.

mamča:

Je vidět, že máme stejné myšlenky. Nejsem namistrovaná blbka a vím, že spotřebuju poradit - ne tedy, co s tím, protože s tímhle v jeho věku se už nic dělat nedá (navíc není mu 4,5, jak psali, ale téměř už 5), nejde to odstranit, ale JAK na něj, aby to riziko bylo co nejmenší. Nicméně Desenský fakt ne, znám lidi z jeho okolí a minulosti a vím věci, které se do médií tak úplně nedostaly, takže tenhle člověk by ještě celou věc akorát zhoršil. To by bylo na dlouhý povídání.

Už včera jsem kontaktovala jiného člověka, protože jsem přesvědčená, že jestli je v téhle republice někdo, kdo by mohl pomoci, tak je to on. Psala jsem mu, že mám psa s takovýmhle problémem a on mi odpověděl to samé, co už vím, že odstranit se to nedá, že musím být trvale opatrná, jak ve vztahu k sobě tak i okolí. Ale že jestli můžu, ať s ním přijedu a po osobní návštěvě, aby viděl, jak konkrétně pes funguje, mi poradí, jak se chovat a čeho se vyvarovat, abych to riziko snížila. SNÍŽILA. Víc se s tím dělat nedá.

Každopádně pojedu, protože už dlouho ho chci poznat osobně, jsem přesvědčená, že se od něj můžu naučit cenné rady a zkušenosti i do budoucna.

A zároveň ale začnu pro hafana hledat pro nový domov, protože tenhle pes nemůže být v bytě v paneláku plném lidí a dětí a v rušném městském prostředí. Tenhle pes musí být někde, kde bude sám, bude mít svoje vlastní teritorium - tedy to, co měl u svých původních majitelů - ale s tím zásadním rozdílem, že dostane člověka, který bude vědět, jak s ním zacházet. A bohužel bez košíku se za hranice svého teritoria už nikdy v životě nepodívá.

Ta chovatelka mi nakonec napsala, že teda jako napíše ještě dalším lidem, kteří předtím o něj měli zájem - no jo, ale řekne jim pravdu? Nebo ze mě udělá blbce, že já "dělám z komára velblouda?" Ona podle naší konverzace vůbec nepochopila, jak vážný problém to je. Napsala mi, že "TEDA JAKO KOUSAL, ALE ZE HRY(!)". A že teda jako v pohodě, není co řešit, že přeháním.

Doprdele, pes nikdy nemůže kousat ze hry!!

Lenka1 : Ani nevíš, jak ráda bych Ti pomohla, kdyby to bylo v mých silách.
Máš pravdu, že tenhle pes bude potřebovat být "vládce svého teritoria", protože tak byl zvyklý. Že se teď podřídil Tvojí smečce, je východisko z nouze. Jasně, že panelák pro něj není to pravé, zvlášť, když se bojí v úzkých prostorách, kterých je panelák plný. Asi ho ten kretén mlátil někde v chodbě, kde nebylo úniku. Pak stačí, že uvidí na chodbě babku s holí, a máš na problém zaděláno.
Nehledala bych pro něj domov mezi normálními chovateli, ale třeba mezi záchranáři, kteří Belgické ovčáky cvičí na různé krizové situace, třeba vyhledávání zasypaných osob. Třeba by se mezi takovými chlapy našel někdo, kdo by to s ním ještě zkusil. Je to sice dospělý pes už skoro za půlkou života, ale tohle plemeno je nesmírně pracovité a odvážné. Měl by dostat šanci. Nemůžeš se mu věnovat 24/7, předpokládám, že taky chodíš do práce. A co budou dělat tři hafani v Tvé nepřítomnosti, to neovlivníš. I pro ty Tvoje dva vychované je to nová zkušenost. Přijali ho relativně dobře, ale když se Ti bude "B" cpát do postele, tak by mohl "alfa" protestovat.

mamča:

Kdybys náhodu o někom věděla, tak mi to písni sem a já ti přes Danielu dám na sebe kontakt.

P.S. Do postele se nováček necpe, páč nesmí ani do ložnice. Alfa ho tam prostě nepustí. A já - upřímně - jsem svým způsobem i ráda. Protože mu prostě nevěřím. A vyspat se chci v klidu. A i když vím, že má košík, tak bych ho při spánku takhle blízko sebe nesnesla. Ve spánku nevíš, co náhodou uděláš, plácneš rukou, on si náhodou ten košík může v noci sundat (utáhla jsem ho, ale náhoda je blbec)...........a je to.

Lenka1 : Kdybych takovýho hrdinu potkala, určitě dám vědět. Ale já se pohybuju převážně mezi důchodci svýho věku...

mamča:
Díky i tak.

Jinak chovatelka se už neozvala a ani nepředpokládám, že se ozve. A je jasný, proč, že.............Ona si lživým inzerátem vyřešila problém a teď jsou ty sračky na mně.

K tomu člověku, nevím, jestli vůbec pojedu, protože dnešní pokus dostat psa do auta, skončil fiaskem. Hysterickou panikou a následně samozřejmě pokusy o útok. Ani už snad nechci vědět, co všechno se mu kdy stalo.

Na dnešek v noci po mě vyjel znova, když jsem kolem něj jen procházela. A byl vzhůru a věděl, že jsem to já. Holt stísněnej prostor. Nemít ten košík, tak jsem dneska ráno jela na šití.

Mno, nevidím to růžově..........fakt ne.

Tak šou zdárně pokračuje.

Tak, jak jsem si původně myslela, že je to jen strachová agrese, tak se k tomu dneska ráno přidala naprosto nefalšovaná snaha o dominanci. Nechtěl jít po venčení domů (venku vypadal, že by si chtěl hrát s mým mladším psem, no ale když jsem ho na zkoušku nechala, tak samozřejmě, jakmile ho doběhl, tak se hned chtěl rvát), na slovní povel akorát blbě čuměl a když jsem hrábla po obojku, natvrdo vyjel.

Takže dostal sprdunk (hnusným tónem, slovně), odtáhla jsem ho domů a když se mu to v palici rozleželo a chtěl se lísat, tak jsem ho ignorovala. A když si to zkusil vynutit tím, že na mě lezl, nekompromisně jsem ho ze sebe shodila.

Babča dělala tu hrubou zásadní chybu, že v takových situacích ještě lezla ona za ním a aby si ho udobřila, tak na něj sladce švitořila a cpala mu pamlsky. A když za pár dní přijel syn, tak mu to řekla a on dal psovi nakládačku.

Takoví lidi by měli mít max. křečka nebo rybičky.

Lenka1 : To mě mrzí, že sis v dobré víře zadělala na problém.
Že bude chtít být dominantní, se dalo čekat. V minulém domově byl sám - vládce dvorku. Chudák babča ho v tom ještě podporovala, ne z lásky, ale ze strachu.
Do latě by ho mohl pomoct dostat Tvůj "alfa" pes, jenže jak píšeš, je po nemoci oslabený, zatímco "B" je v nejlepší kondici.
Škoda zkaženého psa, nerespektujícího pravidla. Odvez ho té "chovatelce", co říkala, že je to bezproblémový pes.
Jasně, žere všechno, má rád děti...

mamča:

Vyřešeno. Pes jde v pondělí na injekci. Včera večer zkusil napadnout venku paní s kočárkem a dneska ráno chtěl zabít Gannyho. Naučil se sundat si košík. I za cenu toho, že si při tom čumák odřel do krve. Při Gannym i při mně stáli všichni svatí.

Hned, jak jsem to rozdejchala, domluvila jsem termín s doktorkou.

Ať je tenhle případ pro všechny poučením. Neberte si psy z útulku nebo od lidí na inzeráty, kdy neznáte minulost psa a kde vám budou tvrdit všechno možný, jen aby se psa zbavili. Nenechte se citově vydírat od debilních pseudohumanistů, kteří vám budou tvrdit, že každý pejsek si zaslouží nekonečně mnoho šancí a že sluncem zalitá láska, růžové obláčky a jednorožci dokážou přebít tvrdé a neúprosné přírodní zákony.

Obrovská spousta lidí už na tyhle stupidní žvásty dojela.

Jen díky tomu, že jsem celkem dost zkušený kynolog, dokážu poznat, co lze zachránit a co ne.

Dospělého psa nelze převychovat, tam už je to jen o celoživotní striktní kontrole. A já jsem se rozhodla, že za tohle mi to prostě nestojí.


Další příležitosti, jak někoho zmrzačit nebo zabít už mu dávat nehodlám.

Lenka1 : Udělalas maximum možného. Že to nepadlo na úrodnou půdu, není Tvoje vina. Ten pes za to sice nemůže, ale převychovat se nedá. Nenecháš zabít sebe, ani nikoho jiného. V podstatě chráníš všechny kolem sebe.
Chápu, že je Ti to líto, snad se do pondělka nic dalšího nestane.

mamča:

Dík za normální názor. Aktuálně se cítím "pod psa", protože mě obrovsky zklamal ten člověk, kterému jsem ze začátku psala, když to ještě nebylo tak hrozný, že bych teda za ním přijela, aby mi poradil. Několik let sleduju jeho stránky a měla jsem o něm jen to nejlepší mínění.

Jeho jméno uvádět nebudu. Možná si domyslíš.

Volala jsem mu, řekla jsem mu, že návštěva padá, protože jsem se z výše uvedených důvodů rozhodla jinak. No a dostala jsem studenou sprchu, že jsem v podstatě bestie, která popraví psa za takový kraviny jako napadání lidí a pokusy zlikvidovat moje vlastní bezproblémová zvířata a že na to nemám právo.

Že když jsem si ho jednou vzala, tak mám povinnost si ho nechat, pokud mu nenajdu jiné umístění (nikdo, kdo má v hlavě mozek, si ho nevezme a lhát lidem jako ta kráva nebudu).

Že mám povinnost celých těch několik let, které mu zbývají do předpokládaného konce jeho života podstupovat to obrovské riziko a nést tu obrovskou odpovědnost.

Vůbec mu nevadilo, že jsem byla podvedená. Že kdyby mi řekli pravdu, tak si ho nevezmu.

A že kdyby byl opravdu takovej frajer a opravdu nechtěl "popravu pejska" (citový vydírání jako prase), tak mi nabídne, že si ho vezme on sám, převychová ho, když tvrdí že to jde a buď si ho nechá nebo mu najde nový domov on sám.

Ne, to ne. Mám přijet, on by mi poradil - teď po tom hovoru si myslím, že by mi neporadil nic, co už nevím, jen jsem si naivně myslela, že zná nějaké postupy, které mi tedy dosud zůstaly utajeny, ale podle všeho ne, jediný rozdíl mezi námi je ten, že jemu prošlo rukama x-násobně víc psů, takže má x-násobně víc zkušeností, ale postupy jsou furt stejný -

- no a pak bych si psa odvezla a bylo by to furt na mně.

No a když bych to nezvládla, protože nikdo nemůže být ve střehu 24 hodin denně několik let v kuse, tak bych se holt zařadila do statistiky. Můj problém.

Ale NEMÁM PRÁVO.

Lenka1 : Máš právo. Že se pes pokoušel zlikvidovat Tvé psy, to by bylo celkem pochopitelné, i když nežádoucí. Chtěl zlikvidovat konkurenci, a mít Tě sám pro sebe. Ale že se pokusil napadnout ženu s kočárkem - úplně cizí, která mu nic neprovedla, to už je hodně za hranou.
Až by ten pes někoho opravdu zranil nebo zabil, tak by Tě soudili za nezvládnutí výchovy a požadovali oprávněně tučné odškodné. Nikoho by nezajímalo, že máš psa jen pár dní a že Ti při jeho převzetí lhali.
Tenhle "chytrej pán", co tvrdí, že máš povinnost si psa nechat, by Ti nepomohl, jen by se přidal ke "znalcům".
Kdyby nešlo o život, vím, že by ses k uspání psa nikdy nerozhodla.
Neměj z toho špatné svědomí. To by měli mít ti, co psa zkazili a co o něm lhali.

Díky.

Už ať je to za mnou. Snažím se mu vyhýbat a moc se na něj nedívat, protože ve svých světlých chvilkách je naprosto úžasnej. A zároveň vím, že temnota v něm někde dříme a při "správných" okolnostech vystřelí na povrch a někdo bude bez obličeje, bez nosu, bez oka nebo bude mít mrtvého psa...........

P.S. Už to, že se pokoušel zlikvidovat moje psy, svědčí o patologii.

Normální, psychicky zdravý pes má v genetické výbavě zakódováno, že smečka je absolutní priorita, bez ní nepřežije. Pokud přijde nováček do smečky, tak jsou naprosto normální a očekávané boje o hierarchickou pozici. Ale bez cíle druhého psa zabít.

Nováček se zařadí na místo, které si vybojuje (obvykle to tedy bývá to poslední) a je klid.

Tohle, co předvedl, je výrazný varovný signál, že tenhle konkrétní pes má narušenou psychiku.

Tohle dělají jen narušení psi a pak pitbulové, stafordi a angličtí bulteriéři. Jediná 3 plemena, která mají v DNA díky člověku zabudováno zabíjet příslušníky vlastního druhu.

Aktualizace:

Dnes odpoledne si pro psa přijela ta chovatelka, která se mnou předtím utnula kontakt. Psa si odvezli. Domů si ho nevezmou, prý ho zavřou do kotce na cvičáku a pak se prý uvidí.

Nevím, jestli budou dalším lidem zase lhát, aby psa udali nebo ne, každopádně ode mě pravdivé informace dostali a dál je to jejich odpovědnost.

Lenka1 : Na jednu stranu Ti ušetřila trápení, kdybys zítra šla se psem na uspání. Na druhou stranu, ten pes je neřízená střela. Je zajímavé, že si "chovatelka" sehnala informace, i když s Tebou nemluvila. Možná čte Kudlanku.
Kéž by se našel člověk, co by si toho psa vzal někam na samotu, a věnoval se mu, aniž by ho trestal.
Ale to je asi jenom zbožné přání.
Doufejme, že pes nikoho nepokouše, nebo nezabije.

Ještě, že tak. Bylo mi toho psa líto. Mamča má pravdu, že by ho mohl mít jeden jediný pán s autoritou, někde bez další psí i člověče konkurence.
Mám známého pejskaře, prcek, co měl vždy velké psy a všichni psí ho milují. Pořídil si papírovou rotvajlerku. Byla skvělá, s mými psy se vždycky vybrala. Nebyly jí ještě dva roky a ukázalo se, že má epilepsii. Chovatelská také dělala mrtvého brouka. Nakonec přiznala těžký porod, ale to bylo asi tak všechno.Léky nezabíraly a stav se zhoršoval. Ve čtyřech letech jí musel echat

nechat uspat. Bez psa nevydržel a tak jezdil do Kralup, kde je na Hrombabě psí útulek. Tam měli v detenci už nadobro psa stejné rasy, jako tvůj povstalec. Starší 8 let. Ani na venčení ho nechtěli půjčit. Nakonec si ho přivedl domů. Hodně dlouho se
k nim nemohl nikdo přiblížit, měl ho jedině na vodítku a s košíkem. Teď ho má na volno, psa přilepeného k noze, poslechne na slovo, nikoho si nevšímá, jenom visí očima na pánovi. Ten s ním denně chodí pochoďáky. Říká mu Laky a ten pes měl opravdu štísko, jinak by dožil zavřený v kleci.

*deeres* : Ten pes (Laky) prošel "kriminálem". Pochopil, že jestli neodejde s tímhle člověkem, z klece se už nikdy nedostane. Ještě že ten "prcek" byl frajer, a dokázal takového psa přivést k rozumu.
Ale měl k tomu naštěstí podmínky, a velké srdce.
Snad se i pro toho zkaženého "Belgičáka" najde anděl, kterého pes pokorně přijme jako vůdce smečky.

Kdyby to u toho belgičáka byla "jen" čistá strachová agrese, tak by se s tím ještě dalo pracovat. Sice by se to z něj už nedostalo, ale by by to jako s tím Lakym. Měl by člověka, jediného, ke kterému by našel důvěru a mohlo to teoreticky fungovat. Jen s tímhle jedním člověkem. Nikdy by to nebyl převychovaný pes, v tom smyslu, jak si to lidi obvykle představují že pokaženého psa dají do servisu, zaplatí a oni jim z kreténa udělají bezproblémového domácího mazlíka.

Průšvih byl v tom, že on přepínal do strachu takovým způsobem, že byl naprosto nevyzpytatelný.

On ani neměl typické projevy strachové agrese, kdy jasně varuje a ty víš.

Což bylo asi to, jak píše deeres, že k Lakymu se nemohl nikdo ani přiblížit.

Tenhle "můj" belgičák na zlomek vteřiny ztuhnul, hodil skelný pohled a zaútočil.

A ihned po tom nebo ještě vteřinu předtím nebo kdykoliv mezi jednotlivými útoky se lísal a byl "kámoš největší".

V tom bylo to nebezpečí a riziko, která já prostě na sebe nevezmu. A za další - nemám prostory na to, aby mohl být sám. S tím, že ještě před tím než jsem si ho vzala, tak jsem té chovatelce říkala, že mám 2 NO a jsme v bytě. Prý to bude v pohodě. Jo, to jsem viděla.