Hele, kamarádky a kamarádi, sice se trochu stydím, že si nevím rady „zrovna s tímhle“, ale je to jednoduché: holt jsem tenhle kuchyňský nástroj už hodně dlouho nepoužívala. Co dlouho – snad desítku let… Měla jsem starej, snad po mamince, a kdož ví, možná, že byl i po babičce. Nebudu vás už napínat: jedná se zcela obyčejný ruční mlejnek na maso. Před několika léty, kdy jsem se zrovna snažila zeštíhlet své domácí vybavení, jsem ho šoupla do jedné banánové krabice, plné dalších přebytečností. Mj. taky tam bylo asi deset kafe-hrnků. Těch se doma během pár let sejde vždy plno, plničko. Nějaké to plechové nádobí, příbory, také misky, talíře… A mnoho dalších věcí.
Je to pár dnů, kdy jsem si chtěla udělat „vlastní sekanou“, tedy doma robenou zcela od základů. Tedy nekupovat maso mleté, ale sama si ho umlet. A tak jsem v obchodě, který je hned vedle zdejší velké sámošky, jeden ten mlejnek koupila. Je přesně stejný, jako ty, co jsem znala, ono se asi na něčem tak dokonalém jen těžko něco mění.
Jiná byla jen cena, ale s tím
se dalo počítat. S povzdechem, že si nepořizuju jen pro jedno vaření, jsem
tu velkocenu zaplatila a všechno si to odnesla domů. Všechno: měla jsem totiž
už v baťohu na zádech u vedlejšího řezníka nakoupené potřebné maso.
Tak – mlejnek umýt, složit, pak jsem v něm ještě pro sichr umlela kus brambory, abych si ověřila jeho práce schopnost. Mlejnek jsem připevnila k pultu linky, pod něj talíř, kam bude mleté padat, a vedle mísu, do které ho pak dám spolu s ostatními ingrediencemi, abych vše dohromady uhnětla a jen na čas svěřila svému krematoriu.
Jenže, tak daleko jsem ve svém počínání nezašla… Předem oznamuju, že jsem vše dala tak, jak je to na obrázku ukázáno, nic jiného jsem nezkoušela! Ovšem, co se stalo: z těch dírek lezly nějaké úzké placaté žížaly, a to vůbec ne ze všeho masa, které jsem do mlejnku strčila. Navíc mi jakási rozpatlaná hmota vylejzala vrchem…
Mj. maso jsem měla víceméně odblaněné, nakrájené na kousky, ale stejně to nefungovalo.
Po rozebrání jsem zjistila, že to dírkované kolečko je totálně zasviněné teninkými nitmi z bílých blan, takže by dírkami neprošla ani blecha. Nechápu to, tímhle jsem se zabývala něco přes hodinu: rozebrat, vyčistit kolečko a řezací nůž, složit, zkusit s několika dalšími kousky masa, a jedem nanovo…
Prosím prosím, poraďte mi –
vzpomínám si, že moje máma s tím žádné takové cavyky nikdy nedělala,
nakonec ani já pak ne,
a že jsem na tom starém mlejnku několik velkých hald nejrůznějšího masa za ty roky namlela.
Co jsem teď dělala špatně?
A jak to mám dělat správně?
Nechci to vzdávat…
d@niela
Maso se trhalo, ale nekrájelo, Bílé nitě to jen natahuje z masa a ucpe šajbu.
Samozřejmě by byl lepří brusný kámen a za mokra to udělat pořádně, ale jde to i tou cihlou. Naší babči to tak brousím taky. Ty bilé cihly majíí boky pěkně rovné a jde to celkem rychle.
Pak už tu je jenom další možnost, že jsi koupila šmejd. Zkus tam přihodit tvrdý rohlík, jestli to nepomůže.
K problému: Nůž je tupý.
Ruční mlýnky zatím nevyhazuju, až nastane black out, tak se všechny tyhle neelektrické bazmeky třeba hodí.
Já jsem si takhle naběhla s odšťavňovačem. Starý jsem vyhodila a koupila si nový, moderní, dokonce dvakrát. Jeden nefungoval vůbec, druhý se rozsypal. Tak jsem si koupila nový kovový, stejný, jaký jsem kdysi měla. Rybíz i maliny na marmeládu jsem nakonec stejně ještě musela pasírovat přes sítko, abych to neměla samou pecku. Nakonec stačilo jenom přihnout sítko, aby sedělo.
