Minulý týden jsem jela domů, protože prevence zubař, oční, zaplatit psy a odpady. "Potěšit" návštěvou zbývající příbuzné a známé, aby věděli, že jsem ještě naživu. Tak jsem hodně cestovala hromadnou dopravou. Metro všichni čučí do mobilů, nebo s prázdným výrazem poslouchají z nich hudbu. Totéž Praha tramvaje a busy. Mimo Prahu se to začíná měnit, v autobusech se lidi mezi sebou stále baví a stejně tak ve vlacích a tam jsou i čtenáři. Žádné čtečky, noviny, časopisy, ale knihy.
Já si z Prahy taky jednu přivezla, nádherná publikace o květináče, a kříďáku a barevná. Tu jsem tam nemohla nechat. Sama knihy do knihobudek nedávám, co jsem vytřídila skončí ve zdejším důchoďáku, stejně tak, jako CD, na které už nikdy nekouknu.

Ta kniha je barevná a není o květináčích, ale květinách.

Čtu hodně a čtu rád. Snažím se číst každý den aspoň hodinu... někdy to nevyjde, ale většinou ano. Čtu teda hlavně na telefonu, zkoušel jsem i čtečku a došel jsme k závěru, že by to byla jen další věc na tahání. Knih máme i tak doma plnou knihovnu a občas musím udělat probírku - to potom knihy skončí buď u kamarádky ve vesnické knihovně, nebo občas v knihobudce.

A k druhému bodu: Hodně mě zaujala kniha V jejím srdci svět se tříští od J. D. Barkera, Smrt před úsvitem od Roberta McCammona a Winterbergova poslední cesta od Jaroslava Rudiše.

Faktem je, že čtenáři jsou spíš v naší generaci 70 . Tady u nás teď rekonstruují Kulturní dům, takže je knihovna mimo provoz. Ale scházíme se s "babincem" na tzv. kreativním tvoření, a tam si knížky mezi sebou půjčujeme. Každá přinese co má zrovna přečteného a ostatní si z toho vyberou. Teď ještě udržet přehled, co je od koho. Ale ona se majitelka ozve, když knihu přineseme zpět.
Když knihovna fungovala (a brzy zase bude), pořádali tam různé akce pro děti, autorské čtení, apod.
Ani nejmladší generace není ztracena.

Ano, stále čtu. Mám tedy dost vlastních knížek a občas nějakou koupím, co by stejně v knihovně k zapůjčení neměli.
Jinak jsem tedy závislák na knihovně a za svůj život jsem jich poznala několik - podle toho, kde jsem žila, studovala. Tolik knížek, co přečtu za rok - to bych se nedoplatila, kdybych je kupovala, tak si je půjčuji, nejraději v tištěné podobě, občas i tzv. knížku do ucha, dobře se přitom dělají nudné domácí činnosti.
Mám i čtečku, tu si beru sebou na dovolenou, protože se snažím sbalit se do co nejmenšího zavazadla a na týden bych si musela vzít aspoň 3 knížky. Miluji taky knihobudky. Teď nedávno vznikla jedna nedaleko od nás, u lesa. Kupodivu funguje. Já už tam nanosila několik batůžků postradatelných knih, i vcelku zánovních, o kterých prostě vím, že už podruhé (nebo popáté) číst nebudu. A odnáším si naopak jiné čtení a to pak zanechávám na nádraží, kde mají knihobudku v rámci aktivity "knížka do vlaku", nebo na cestách vyměním přečtenou cestou tam za jinou v nějaké kavárně, abych měla co číst cestou zpátky. Také v nemocnici na každém oddělení mívají poličku s knížkami, i tam se stalo, že jsem přečtenou přidala pro jiné pacienty a naopak nedočtenou vzala sebou domů.
Takže se snažím, aby knihy kolovaly, výjimečně poskytnu azyl zajímavé knížce ve své knihovně doma, protože si ji chci přečíst ještě jednou, za pár let. Nechci, aby mi knihy přibývaly, ale spíš ubývaly. Další knihovnu už pořizovat nechci, už teď mám dvě a knížky ve dvou až třech řadách...

Kdyby někdo měl zájem o knížky se vzory na pletení nebo háčkování, tak poté, co jsem z nich několik let nečerpala inspiraci, plánuji je dát někomu, kdo by je využil. Je to 10ks o pletení a 10ks o háčkování, pokud jsem dobře počítala. Já už budu plést jenom ponožky...
(sbírám pohlednice z míst, které jsem navštívila a potřebuji na alba s pohlednicemi víc místa)

Objevila jsem www..knihobot.cz, i dnes si jdu vyzvednout 6 objednaných knih a 2 vrátím do oběhu. Cenu knih si určují sami, z prodané si nechají 28 korun a zbytek se dělí na polovinu, kterou obdržím já. Dají se tam sehnat vyloženě klenoty za pár korun. Zkuste nakouknout bez registrace.