Na tureckých hranicích jsme několik dnů sledovali transporty skotu, mířící z Evropy do Turecka, a mnohdy i dále. Každý den – jak všichni víte - bylo ostré slunce a teploty dosahovaly 35 stupňů. Velké kontejnery plné zvířat stály na hranicích obvykle mnoho dlouhých hodin, kolikrát i dnů na jednom místě. Viděli jsme tam i březí jalovičky (které jsou prý žhavým zbožím), které jely z jižní Moravy.

Transport vyjel z ČR v úterý, na hranicích byl až v pátek, na místo určení dorazil jistě o mnoho dalších hodin či dnů později.

Po celou dobu byla zvířata v rozpálených kovových kontejnerech, na přímém slunci. Musí několik dnů ve vysokých teplotách strávit takto v malém prostoru s ostatními, jsou takhle převážena napříč celou Evropou.

Na překladišti byla zvířata z dalekého Dánska, Německa, Polska, Rakouska, České republiky…

Nekonečné kontroly, čekání.

Tyhle cesty často trvají několik dnů, mnohdy i týdnů.

Zvěř jednoznačně trpí vedrem, stresem, nedostatkem prostoru, některé kusy umírají.

Kdo je za tohle zodpovědný?

x x x x x

V našem kulturním prostředí se zvířata dělí na několik podskupin („užitková“, „divoká“, „domácí mazlíčci“) a ke všem z těchto podskupin máme naprosto odlišný vztah. Tato klasifikace zvířat je paradoxní; od některých se snažíme odlišit, jiná bereme jako komodity (v zemědělství, obchodu či potravinářském průmyslu), další nám nahrazují či doplňují naše sociální vztahy.

Ve všech případech jsme však od nich v našem kulturním prostředí odděleni hranicí. Na jedné straně této hranice stojí člověk, na druhé zvíře.

LUKÁŠ