Dost možná, že si ještě „starší členové" pamatují dobu, když tohle hezké psaní na Kudlance vycházelo poprvé. Věřím, že vás i po letech znovu potěší! Jon Kixx, autor, to měl skvěle nastudované a s úžasně laskavým humorem dokázal ty psí katastrofy podat. Hodně z vás si je dokonce kopírovalo a tisklo, protože to pak jako celek byl bezva dárek pro nějakého psího majitele. A ono ani tak zas moc nezáleží na tom, jakou rasu ten dotyčný obdarovaný zrovna má...
Měli jsme postel. Byla krásná, široká, pohodlná, s hřejícími dekami (pokud bylo povlečeno do flanelu; saténové povlečení má jediný význam - hezky vypadá v televizi, jinak ale studí a zatrhávají se v něm nehty). Uléhali jsme v něm s manželkou a měli pocit, že nemůže být nic příjemnějšího. Skončilo to okamžikem, kdy nám krysařík rozhodl, že vlastně spíme v jeho pelíšku.
Ano, jistě, je to poněkud naddimenzovaný pelech pro čtyřkilogramového psa (+ - 1 kg), ale náš pes je bytostně přesvědčen o tom, že si to plně zaslouží.
Bohužel, stále má tento pelíšek své chyby - manželku a mě.
Způsobů, jak nezvaným nocležníkům pobyt znepříjemnit je několik:
1) Chrápání - jak dokáže čtyřkilový krysařík chrápat jako dvacetikilový pitbull je záhada řazená kamsi k UFO a daňovému přiznání.
2) Vytláčení
psem - policie používá při zásazích proti demonstracím metodu tzv.
"vytláčení koňmi" - policisté na koních pomalu najedou do čela
demonstrace a silou koňskou pomalu dav tlačí mimo vyhrazený prostor; vytláčení
psem je podobné - pes se vám svými (špičatými!) tlapkami zapře do zad a mírným,
ale neustálým tlakem do oblasti ledvin vás posouvá směrem na okraj. Výsledkem
je, že nezvaní hosté (my) leží na krajíčku a uprostřed, na zádech, s panděrem
vyvaleným chrápe krysařík - majitel.
3) Změna stanoviště - postel (pelíšek) je velká, proto není nutné, aby krysařík - majitel strávil celou noc na jednom místě; přesuny mezi stanovišti se provádějí nejbližší možnou cestou, přičemž nejbližší možná cesta mezi jakýmikoliv dvěma body na posteli vede VŽDY přes obličej nezvaných nocležníků.
4) NVO (Neidentifikovatelný Vlhký Předmět) = NVO, krysařík, jeho majitel, rozmisťuje a zahrabává v pelíšku v průběhu celého dne. Poté, co nezvaný host - já - večer zalehne a začne upadat pomalu do sladkého spánku a mimovolně zasune ruku pod polštář, nahmatá NVO.
Postupem času jsem se naučil dvě věci:
a) nestrkat ruce nikam, kam není nezbytně nutné je strkat
b) když už se něco nahmatá, tak raději nepátrat po tom, co se to nahmatalo.
Zvláštní kategorií je tzv. noční vopruz. Uprostřed noci (asi tak v 07:00) je nutné vetřelce - lidi vzbudit. Vzbudí se obvykle okamžitě, stačí několik dloubanců do oka. Potom ovšem stále ještě předstírají spánek v naivní víře, že krysařík opět zalehne a usne.
Zvlášť užitečnými zbraněmi jsou vlhký čumák. Odpor lidí na přítomnost vlhkého čumáku na těle je vysoký a v uchu zvlášť. I ten nejotrlejší člověk - vetřelec po půl hodině rezignuje a vstane (ty ostatní spolehlivě zvedne zvuk tekoucí vody v rohu ložnice kde, hergot, žádný vodovod není), poté následuje venčení (samozřejmě je nutné předstírat nechuť jít ven) a po návratu, dříve než se člověk stačí opět svléknout, zaujme krysařík polohu v nejteplejším místě postele a hluboce, ale opravdu hluboce usne.
Většina lidí rezignuje a jde vařit snídani.
A začínáná vše nanovo.
Vybrat několik vhodných NVO a zahrabat je...
Měli jsme postel. Byla krásná, široká, pohodlná.
Ale to bylo dávno. Ještě v dobách, kdy jsme si říkali, že dceři toho psa přeci jen koupíme.
Vždyť, co se vlastně může stát...
JÓN KIXX
V realitě bych chlupatýmu miláčkovi vysvětlila, že jsou určité hranice, které prostě bude muset respektovat. A zahrabávání odpadků do postele, celonoční buzení šlapáním po mém obličeji a čůrání v ložnici, jakmile si dovolím okamžitě nevstat a neskákat, jak chlupatej lumpík požaduje, jsou všechno daleko za těmito hranicemi.
Moji psi taky můžou do postele, když chtějí, ale zároveň vědí a respektují, že v posteli se spí, nic se do postele nenosí (s výjimkou oblíbeného plyšáka, kterej si jeden nebo druhej zavrtají pod sebe) a vstává se, až řeknu já.
Sorry.
No tak, když se to stane párkrát za ty roky, tak to chápu. Ten můj starší hafan, když bral megadávky Prednisonu, co mu ta kráva první veterinářka naordinovala úplně zbytečně a doteď tu rozjebanou imunitu nemůžeme pořádně srovnat, tak když bral tohle svinstvo, tak se mi několikrát počůral doma a jednou dokonce ve spánku přímo do postele. Ale za to nemoh.
Protože jeden z vedlejších účinků tohohle sajrajtu, a to ještě ten méně závažný, je inkontinence. Tak, když jsem se ráno probudila a viděla jsem tu spoušť, tak už jsem tam psa nenašla, páč byl zalezlej pod sušákem a nevěděl, kam s očima.
Jasně, že jsem to neřešila, protože tohle jeho vina prostě nebyla.
Jedná se mi o to, že pes je prostě zvyklej, že on si pískne a jde se ven, kdy jemu se zamane.
Jinak si vzpomínám, že když jsem si Bonču jako 8-měsíčního puberťáka přivezla, tak moje kamarádka směrem k němu lakonicky poznamenala: "Hele, Bonny, dvě základní pravidla. Nesrat doma a nesrat mámu. To dáš, ne?"
A jo, dává to už přes 5 let. Teď aktuálně mu do daleka svítí obě uši neónově oranžovou barvou, protože jako sekundární problém má kvasinkovej zánět v uších. Tak na to dostal tyhle kapky.
Celková léčba včetně všech doplňků na podporu imunity, co do něj cpu, už mě vyšla tak na cca 14-15 000. Ale vypadá to, že se pomalu dává dohromady. Tak snad to bude dobrý.
P.S. Obzvlášť mu jedou pivovarský kvasnice. Tak mě napadla hříšná myšlenka, že až dobere tyhle, co má, protože jsou taky hodně drahý, že bych mohla zkusit rovnou pivo...........
