Co jsou narozeniny, to všichni víme - ale znáte všichni slovo "ramen"? A co přesně znamená? Je to polévka - japonské národní jídlo, které si každý připravuje podle svých chutí. Na rozdíl od českých je tato exotická asijská polévka servírována jako hlavní jídlo, podává se jí totiž pořádná mísa a je plná výživných surovin.  Jde o silný vývar s nudlemi, doplněný různými dalšími surovinami, například vajíčkem, masem, zelenou cibulkou, řasou nori, houbami či bambusovými výhonky a případně další ingredience podle vaší chuti a preferencí. Důležité je, aby výsledek byl horký, silně ochucený a vydatný... A TEĎ POZOR - tohle jídlo, které se vaří cca 3 hodiny, připravila moje vnučka Nikol pro svou maminku k narozeninám.

Nikolka je velmi cílevědomá a vytrvalá mladá dáma. Já bych něco podobného nezvládla…

Vzala to skutečně „od píky“ – koupila si japonskou kuchařku, která se tomuto druhu speciálních polévek věnuje, stejně tak i správně velké japonské misky, protože na ramen se nepodává na nám běžných polévkových talířích, ale na speciálních hlubokých miskách – i veškeré servírování, tj. bambusové příbory: lžíce a hůlky, prostírání… A nakreslila pro každého stolovníka speciální pozvánku. Na té pozvánce si každý "host" vybral ingredience, které má rád, a ty zaškrtl.

A pochopitelně, že si sehnala všechny potřebné ingredience.

Má dcera žije už skoro celou polovinu svého věku na druhém konci světa, a posledních několik let na Floridě. Snad už název země, tedy místa, kde se její dům nalézá, dost výstižně napovídá, jaké tam je většinu roku počasí. A protože jsem ji přivedla na svět koncem června, tak je jasné, že každé své narozeniny slaví v příjemně teplém počasí.

Inu, ono říkat o letním počasí na Floridě, že je „příjemně teplé“, je poněkud jemně a decentně naznačeno, že teploty kolem třicítky nebudou nečekané. A to také ten den bylo.

Znovu musím napsat, že jsem tu vytrvalost a preciznost Nikolky obdivovala. Přesně podle receptu všechno připravila, uvařila... A to jsem vám ještě neřekla, že i ty nudle, které jsou podstatnou součástí této výživné polévky,  sama uhnětla a tím "nudl-strojkem" vylisovala, poté uvařila.  Rovněž speciální koláčky, které na poslední fotografii uvidíte, které jsou plněné přesně danou náplní a uvařené.

Mou velkou nevýhodou je, že i když si zvládnu něco v angličtině přečíst, tak hovorová je pro mne vzdálená téměř jako dávný jazyk Mayů. A zvláště když Amíci spolu hovoří rychle, pro ně pochopitelně a srozumitelně, když se nikde ve vzduchu nezobrazují psané titulky... Takže - i když jsem věděla, že je narozeninový den, hodně dlouho jsem nevěděla, co se to vlastně chystá... Ona totiž  Nikol je nejen velmi dobrá studentka svého oboru, ale současně vášnivá kuchařka. Během mého pobytu u nich jsem mnohokrát sledovala, jak vytváří nějaké voňavé a vábivé jídlo. 

Bohužel, jak už víte, jela jsem tam plánovitě zhubnout - opustit svou milovanou bílou skříň, která ve svém chladu i mrazu skrývá veškeré potěšení mého života. No - ne veškeré, ale v době před mým odjezdem tam toho bylo... ó, jéje... Proto jedinou mou záchranou bylo odjet někam, kde bude lednice, která mi nebude říkat "paní", která bude maximálně skrývat nějaké ty moje jogurty, mrkev, kapustičky...  Ale zpátky k věci - k té úžasné a obdivuhodné polévce.

Součástí  této polévky bylo i vepřové maso, respektive vařený a osmahlý vepřový bok. Ramen se připravuje z několika druhů masa, tento recept byl tedy s plátky vepřového. Musím přiznat, že mi tohle maso v konkrétně této rodině připadalo velmi neobvyklé, protože se všichni stravují nadobyčej zdravě a vyváženě, a do toho mi zrovna bůček nezapadal. Přiznám se, že však byl jednou z prvních ingrediencí, kterou jsem snědla. Inu, lahůdka.

Ale jak se den pomalu přesouval do pozdnějších odpoledních hodin, bylo jasné, že se "něco" chystá... Niki připravila - prostřela - stůl, nové prostírání, vyndala krásné hluboké japonské mísy (a to já už se zalekla), japonské hůlky... Mj. umíte s nimi? Já to nikdy nezkoušela, i když musím přiznat, že několikery doma mám. A ani nevím, kde se mi tu vzaly... Naštěstí vedle nich ležela vždy i lžíce.

A pak už naservírovala jídlo, zavolala nás - tedy maminku-oslavenkyni, bráchu Kryštofa a mne. 

Byl to vskutku zajímavý zážitek. I když jsem ještě nikdy nic podobného nejedla, bylo to dobré a příjemně chutné. Jen to množství! Tohle kvantum polévky bych vřele uvítala v zimě, po několika hodinovém lyžařském vyčerpání. Ale v době, kdy se cíleně scvrkávám žaludek? Kdy se živím jogurty a saláty?  Naštěstí jsem nebyla jediná, komu to kvantum té lahody nevklouzlo do těla komplet. Takže jsme měli každý v lednici svou misku s dávkou na další den... Plánuju, že si v zimě tuhle báječnou a velice zdravou polévku budu také vařit.