Šel jsem v roce 2017 s asi padesátičlenou partou milovníků hry na
heligonku na Rozsutec. Mnoho lidí tvrdí, že Velký Rozsutec je nejhezčí vrchol
Slovenska. Když k tomu přidáte úchvatnou výstupovou cestu po lávkách a
žebřících úzkými kaňony Jánošíkových dier, dostanete překrásnou túru, kterou by
byla velká škoda opominout. Cestou nahoru nás jeden šohaj hrou a zpěvem
doprovázel. Kamarád mi z té tůry udělal
krátké video. Culím se, protože onen šohaj zpíval dost košilatou písničku.
Na vrcholu, u železného kříže, mnoho účastníků vyndalo z ruksaků svoje heligonky a zpěv se nesl do dáli.
Mlhu, jež nás na vrchol
doprovázela, vítr rozfoukal a všichni jsme se kochali nádherným výhledem do
kraje.
Obdržel jsem malovaný hrneček a diplom.
Večer se celá parta sešla v místní kolibě a hrálo a zpívalo se dlouho po půlnoci.
Pepa Kouba
Těch nářečí na Slovensku jsou desítky, Zvláště podél hranic. Na polských převládá polština, na ukrajinských, Hutorákům téměř není rozumět. Na maďarských lidé mluví slovensky i maďarsky. V Lučenci jsou nad obchody názvy ve slovenštině i maďarštině. (pracoval jsem tam 6 měsíců)
V Čechách si běžně rozumí Ostravák, Brňák i Moravák od Rakouských hranic. Ty rozdíly nejsou tak markantní.
Na vrcholek populární hory sebou do batohu nadšenci vkládají nejmenší harmoniky (má nejmenší váží 1 kg.) a je to opravdu zážitek. Mne cesta nahoru a dolu trvala 8 hod. a to jsem byl dole mezi prvními.
