Je to občas tisíckrát nic, co by umořilo i slona. Normálka: jiná země, jinej mrav. A nezáleží na tom, jestli ti, se kterými jednáte, taky hovoří česky, nebo dokonce jsou vzdálení příbuzní. Protože, jak mi bylo řečeno, jsem pro svá vnoučata vlastně cizí člověk. Za jejich celej život mne viděli jen párkrát - sice to bylo pokaždé na dýl, pak na ještě dýl, někdy to bylo po roce, někdy s delší pauzou. Holt cesta tam a zpátky stojí majlant. A to čím dál větší.
To byste neřekli, jak se občas liší některé ty nejběžnější úkony. „Takhle to děláme my, takhle to děláte vy.“
Kolikrát je to velká legrace. A kolikrát to naopak člověka docela fest naštve. Přiznávám, že jsem si neuvědomila, že to může být stejné i mezi lidmi „z přízně“, když žije každý někde jinde. A nemusí to být zrovna na druhé straně zeměkoule…
Vždyť právě kvůli těmto nuancím se tak ráda dívám na seriály ze vzdálených zemí.
Ani mi mnohdy nezáleží na tom, o čem vlastně děj je, ale s velkým zájmem sleduju, jak se tam žije, jak hodně moc jsou odlišné reakce na jednu a tu samou věc.
Samozřejmě, že velmi záleží na tom, na jaké finanční výši ti určití lidé jsou.
Nemůžu porovnávat například ruskou etnickou skupinu Ketů, kteří žijí prapůvodním kočovným způsobem života, s lidmi, co žijí jen kousek od nich – obojí je na
(Mj. proč se o nich zmiňuju: chci vám v některém příštím článku o Ketech napsat víc, je to plné zajímavostí!)
Setkali jste se také s něčím podobným?
zvědavka d@niela
A má cestu MHD zadara!
