Byla nalezena stará fotografie. Z dob, kdy toto zobrazování bylo v samých začátcích ...  Před 125 lety ji zhotovil fotograf v Damašku. Jsou na ní dva mladíci - ač stejně staří, nesmírně rozdílní. Žili v osmanské Syrii, v posledních letech devatenáctého století. Jeden závisel na druhém, jeden bez druhého nemohl žít, ale spolu se naprosto doplňovali. O mnoho později se fotografie dostala na veřejnost, a zjistilo se, jaký byl osud obou mládenců. Škoda, že něco podobného je tak ojedinělé...

Ta stařičká fotografie byla pořízena v Damašku v roce 1899.

Drobounký trpaslík se jmenuje Samir. Je křesťan a nemůže chodit.

Ten, kdo ho nese na zádech, je Mohammed. Je muslim a je slepý.

Oba Syřani, a ač z protikladných vyznání, jsou vzájemně propojeni důvěrou jednoho v druhého – slepý Mohammed spoléhá na Samira, že mu řekne, kudy a jak má jít, Samir naopak používá záda svého přítele, aby se pohyboval v ulicích města.

Oba byli sirotci a od raného dětství spolu vyrůstali v jedné malé místnůstce. Samir byl vždy nesmírně vtipný, měl dar vyprávění a tak celé dny vyprávěl příběhy tisíce a jedné noci zákazníkům jedné kavárny v Damašku.

Mohammed prodával v malém krámku před stejnou kavárnou; a stejně jako ostatní, rád poslouchal příběhy vyprávěné Samirem.

V té době však letěla světem pandemie chřipky, známá také jako ruská chřipka. (V letech 1889-1890 zabila na celém světě asi jeden milion lidí. Rusko, Finsko, Evropa, severní Amerika a Afrika.)

A tak, když jednoho dne přišel Mohammed domů, našel svého kamaráda mrtvého.

Sedm dní v kuse plakal a truchlil, nedokázal si představit život bez něj. Když se ho ptali, jak je možné, že spolu vycházeli tak dobře, ač byli tak protikladné víry, řekl jen: „Byli jsme přeci stejní, byli jsme jedno tělo“, a ukázal rukou na srdce.

Po několika dnech zemřel...

·        Cicero (106-43 př. n. l.), římský státník, řekl: Homo homini Deus, lidé jsou si navzájem bohem: pokud si pomáhají, podporují se, utvrzují, milují, odpouštějí si a také respektují druhé.

·        Příběh Muhammada a Samira je však v přímém kontrastu s příběhem, který popsal Titus Maccius Plautus (254–184 př. n. l.), komediální dramatik z římské éry. Plautus je přesvědčen o divoké povaze lidí, kteří jsou popisováni jako vlci. Homo homini lupus est; lidé jsou jeden pro druhého vlky, ostatně to ještě později zpopularizoval anglický filozof Thomas Hobbes (1588-1679).

JAKÉ TO ALE OPRAVDU JE?

Jsme si více bratry, nebo vlky?

Ano, asi odpovíte podobně jako já:

záleží jak kdo, jak ke komu…

d@niela