Mám
syna a na kudlanku jsem kvůli němu psala už jednou, k podzimu. Jsou to
stále stejné problémy; má dluhy, a hlavně teď je v podmínce, měl si
sehnat práci. Ale ono se mu nechce, doma nehne ani prstem a ještě má
chování řeznického psa. Také jsem ho vychovávala sama, jeho báječnej
fotr začal chlastat a mě mlátit, a že by o kluka měl zájem nebo platil
alimenty... cha, cha! Mužskej vzor přitom kluk doma měl - dědu. Ale
nakonec - mantinely se nastavily, našla jsem mu práci, a od listopadu
tam snad chodí.
Špajz je zamčený, lednice prázdná a dispozici má polévky z pytlíku, chleby, čaj a nejlevnější salám někdy jogurt.
Žijeme s mými rodiči v RD a táta teď podal jako vlastník nemovitosti žádost o zrušení synova trvalého pobytu a bylo už postoupeno správnímu řízení a bude to mít jako překvapení.
On se chová pořád jako hovado a to moc dobře ví, že pokud se nebude chovat přijatelně, přispívat na domácnost a platit si svoje dluhy, tak půjde! Je mu to ale úplně párek!
Vím, že jediné správné je počkat na to, až bude mít zrušený trvalý pobyt a vyrazit ho.
Jenže pak přijde na řadu opět ta máma....a jsem úplně v háji.
Kam půjde, kde bude bydlet, co bude jíst? Bude krást, spát na nádraží...?
Je to hrozně těžký, už chodím k psychiatrovi. A ten radí vyhodit a hotovo a dál že už je to na něm. A to mi říká pořád dokola.
Mám pocit, že žiju v hodně zlém snu a někdy se z něj musím probudit, jenže on to není sen. Vím, že jsem to moc nezvládla, ale podělila jsem se vám s tím, že někdy ani mantinely atd. nejsou moc platné a jediný, komu to ve finále rve srdce, je opět ta máma. A spratkovi je to fuk, nebo to předstírá.
Ten můj dáreček je přitom vyučený, ale dělat to nechce (cukrář) a přitom to chtěl studovat a já to zase zaplatila. Ono vždycky s ním byly problémy a návštěvy psychologa už na prvním stupni, ale co se děje za posledního půl roku, to nemá obdoby. Jsem zoufalá, vyřízená, absolutně nežiju svůj život a mám kluka už plný zuby, jenže je to moje dítě. Takže ho chvilkama i nenávidím a plánuju, jak si z jeho pokoje udělám pracovnu, až vykydám to smetiště a pořád dokola. Ale hlavně mám o něj strach.
Už si vůbec nevím rady...
RENATA
Je vyučenej, má práci.
Jenže je "chlapeček" zvyklej, že maminka za něj i chleba rozkouše (to říkávala moje paní učitelka v 1. třídě) jen aby se syneček nenamáhal.
Tak s tím přestaň ! Hned !
Kvůli Tvojí sebeobětující péči ten kluk nikdy nedospěje v muže, a Tebe to zničí.
Je čas, aby vylétl z hnízda, a pochopil, že za svůj život je odpovědný jen on sám !
před časem jsem řešila podobné dilema, nešlo tedy o totéž, dcera je vystudovaná, pracuje, vychovává děti, na první pohled vzorný člověk. Takže nemám obavy, jak dopadne, když sem před ní zavřela nikoli dveře (protože nešlo o pijavici, která by na mě parazitovala), ale obrnila jsem své srdce a ukončila snahu být s ní v kontaktu. V mém případě šlo o manipulátorku, využívající všechny možnosti k tomu, jak mi psychicky ubližovat. Nebylo lehké si říct, že bude pro mě lepší chovat se, jako kdybych tuto dceru neměla, trvalo mi to dlouho, než jsem se rozhodla - a nakonec se mi ulevilo.
Ano, přemýšlím, jestli se dalo něco udělat včas, v době formování povahy, postojů a morálky dítěte, proč toto dítě je takové a druhá dcera i syn báječní, vycházím dobře se zetěm, i s dcerami nového partnera.
Reni, myslím si, že v Tvém případě musíš udělat, co Ti radí každý - kluka vyhodit, ať padne na dno. Dokud mu budeš dělat záchranný kruh, plavat se nenaučí, nebude se namáhat. Ano, bude škemrat, ať se o něj postaráš. Že má hlad, nemá kde spát, potřebuje se vykoupat. A bude Ti nadávat, že mu nechceš dělat služku, co vypere, uklidí, navaří. Vydrž.
Giotto, budu se snažit to zvládnout, budu ho nějak potají kontrolovat. Rozhodně jsem pořád ta pomocná ruka, která tu bude.
