Záchranná a odchytová služba pro zvířata, které šéfuje PETR PROKEŠ, sídlí přímo v nádražní budově a na přilehlém pozemku v obci Dalovice. Stanice vznikla z potřeby okamžitého umístění psů, takže není útulkem. Jsou tam však také umísťováni psi ve velmi vážném zdravotním stavu, kteří potřebují nadstandardní péči, kterou běžné útulky poskytnou nemohou. Přečtěte si o jeho zážitku z včerejší noci čarodějnic. O tom, jací jsou někteří lidé mezi námi...
Pálily se zas čarodějnice.
Určitě to byla zábava; klobáska, pivíčko, setkávání s přáteli - jak pro koho.
Ale u nás zazvonil telefon – a byla to výzva přes operační středisko, opět výzva k odchytu psa. Katastr obce Rovná.
Jednalo se snad o staršího psa.
Byl v neuvěřitelně hrozném stavu, tak bázlivý, že bez sedace ho nebylo možno odchytit. Evidentně musel být ROKY někde zavřený, soudě podle neskutečně přerostlých drápů na nohách, ty zadní měl nějakým způsobem poraněné - nevím, zda odřené, pořezané, nebo rozkousané (například kvůli kvasinkovému zánětu nebo co), a celý neuvěřitelně zapáchal. Hned, na první pohled bylo jasné, že pes bude muset podstoupit důkladné vyšetření a ošetření v celkové anestezii při nejbližší vhodné příležitosti.
Současný stav:
Po celém dni byl maximální úspěch, kterého jsme docílili, že si vezme piškot, ale jakýkoliv, byť jen letmý dotek, a panikaří. Dokáže dát VELMI razantně najevo, kde jsou jeho hranice... A opravdu, i když nám včera večer jeho chůze a další připadalo jako u starého psa, tak starý vážně není!
Podle toho, jak na tom bude, a jaké budou možnosti, se pokusíme v co nejkratší době mu zajistit celkové ošetření, což bohužel bude možné jen v narkóze. Ono totiž těch jeho problémů bude víc, než jen ty příšerně přerostlé drápy...
Prosíme vás čtenáře o sdílení,
opravdu bych velice rád vypátral ten lidský odpad, který dokázal dostat psa do takového stavu.
A teď jedna „hořkosladká“ příhoda:
Za ty roky, co jezdíme pro zatoulané a opuštěné hafany už člověka jen tak něco nepřekvapí.
Ovšem, výjimka potvrzuje pravidlo a dnes jsme tedy překvapeni byli. V jedné malé obci (úmyslně nenapíšu kde) se dostavil na služebnu pán, že nalezl štěně.
Tak čtyři pět měsíců, víc ne. Štěně bylo čipované, bohužel čip nebyl v registru.
V průběhu pátrání na služebnu volala nějaká paní, a zjistilo se, že přesně tohoto pejska postrádá.
Super, řeklo by se šťastné setkání.
Chyba lávky.
Paní během čtvrthodinky přijela, zajásala, pejska vzala do náruče – a prej prosím vás, kde jste ho našli? Já už ho dvě hodiny hledám, plíce si můžu vyřvat, nikde nic.
Tak se tedy dozvěděla: No, dovezl ho k nám pan XY, prý ho našel zatoulaného, někde až za cedulí obce…
V tu chvilku by se v paní krve nedořezal, protože ten pán byl kdo? Sám pan starosta té jejich obce, a zároveň buďto blízký rodinný příslušník, nebo alespoň velice dobrý známý této ženy. Protože podle její výpovědi pejsek se měl ztratit přímo z bytu, a paní se domnívala, že snad utekl špatně zavřenými dveřmi…
Inu, nebudu pátrat po příbuzenských poměrech a podobně, nicméně při zpětném telefonátu panu "nálezci" jsme se sice znova dozvěděli stejnou historku, když však v telefonu slyšel velice rozzuřený hlas oné majitelky, najednou bleskurychle zavěsil - a už pána nešlo kontaktovat.
No, doufám, že pan starosta má alespoň "máslo na hlavě", aby ten zlej Prokeš náhodou někde nebonznul, jak to bylo a pravděpodobně tak předčasně neukončil jeho zářnou politickou kariéru.
d@niela
(z facebooku Petra Prokeše)
A tomuhle čerstvému "nalezenci" přeju, aby byl co nejdřív v pořádku a pak někde, kde ho budou mít rádi.
Konečně - lidem, kteří se takhle ke zvířatům chovají, přeju, aby se už konečně vyřešil - a hlavně zavedl do praxe - pořádný postih.
Když jsou kluci doma sami, tak je ticho, žádný vyřvávání........a prostě vadí. Jen tak, že existujou. Přitom jen v našem vchodě je těch psů celkem 8. Ale vadí jen ti moji, protože jsou to NO. Už jsem slyšela, že na co potřebuju tak velký psy. A já říkám, co je komu do toho?
Před pár měsíci jsem ztratila obojek na toho staršího. Ručně šitý jemu na míru se jménem a mým telefonním číslem. Muselo to být v baráku, protože jsem kluky odstrojovala už ve vestibulu (bylo už večer a nebyla pravděpodobnost, že někoho potkáme, a kluci jsou nekonfliktní), pak po vystoupení z výtahu jsem odemkla a všechno (obojky, kšíry i vodítka) v jednom chumlu hodila na botník jako vždycky a ráno jsem pak ten obojek už nenašla.
Myslíte, že se našel? Samozřejmě, že ne. Přitom tam bylo jméno psa i moje telefonní číslo, že.
Před měsícem mi někdo ojel (asi klíčem nebo něším ostrým, šlo to až na plech)) lak na autě. Plus dal průchod svému výtvarnému umění. Jeho štěstí, že jsem hajzla nechytla, protože to by mě asi zavřeli. Od té doby jsem si k povinnýmu ručení sjednala pojistku i na vandalismus a auto už nechávám stát přímo pod kamerama městský policie. I když pak musím domů kus dojít.
Ale hlavně, že jsme všichni tam slušní lidi, že jo. Já jsem asi divná, ale když mám s někým problém, tak to řeším osobně. No nějaký "slušný" občan to řeší poničením mého majetku, zbaběle, za tmy v noci.
Na venkově se to řeší hůř, obzvlášť, když majitel je blb.
Nedávno se na nás na louce přilepila huskina. Měla postroj a cedulku se svým jménem a mobilem majitele. Nechala jsem psy na louce vyblbnout a pak jsem je všechny tři vzala domů, abych majitele zavolala z mobilu. Volala jsem opakovaně , vždy hovor přerušil a pak moje číslo asi zablokoval. Napsala jsem mu, že fenku tedy odvádím na místní policii. Rosie už byla dávno v kotci policie, když mne majitel zavolal, teď jsem ale hovor nevzala já a tak jsem dostala od něho sprostou SMS, protože policii zaplatil pokutu. Měl by být rád, že jenom pokutu, Rosie lítala po silnici, mohlo být mnohem hůř.
