Byl pozdní večer – první máj… Nádhera!
Jak krásně dokáže křehká citlivá duše básníkova vyjádřit tu něhu... Duše básníka,
který s kyticí květin doufá v i jen nepatrnou známku náklonnosti na tváři své
vyvolené a neskromně doufá v alespoň letmé políbení něžné ručky. Holt, básník,
romantik, to se hned pozná. A i kdyby se to hned nepoznalo, tak takhle si
to každej pamatujeme ze školy, tedy z časů, kdy jsme, coby puberťáci,
pravidelně na prvního máje s děvčetem z tanečních navštěvovali na Petříně sochu
Básníkovu.
Byl pozdní večer – první máj
-
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech...
Ruku v ruce, někdy ruku kolem jejích ramen, v druhý ruce s její kabelkou, coby galantní rytíři, kteří nejsou žádní burani, a vědí, že se patří, nosit dámě zavazadla.
Dokud nám taneční mistr Otta Poul neřekl, že kabelky se dámě zásadně nenosej, a též, že dívka není pes a nevodí se za krk.
To už je dávno a teď už docela fuk.
Nedávno mě ovšem potěšilo, když mi internet dovolil nahlédnout do citlivé, křehké, romantické duše básníkovy v několika úryvcích z jeho deníku:
NÁDHERA!
19. září – Hned časně ráno (onanie) ...
Uvečer (pozadu),
23. září – Ráno (onanie),
25. září – (pozadu),
26. září – (pozadu),
27. září – Uvečer (jsem ji pical dvakrát po sobě.
Podruhé na stolicích u okna.)
Doma jsem ji svlékl ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně a pozadu.
Líbal stehna a tak dále.
Potom jsme stáli u sebe....
Seděla mi nahou prdelí na klíně.
Položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna.
Potom jsem ji pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát jí, pravila, to lechtalo .
Zkusil jsem ji několikráte fikat.
Až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši.
Pical jsem popředu i v kleče pozadu u kamen.
Zdá se mi, že jsem tam byl celý…
Líbal jsem ji u kamen a díval jsem se na ni až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně; pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to.
Tak to je k letošnímu prvnímu máji,
při vzpomínce na největšího českýho romantika,
ode mě všechno.
Všem přeju krásnej romantickej nejen první máj.
NČ
(ten největší romantyk)
asi to byl prima frajer.
Kdo z chlapů má potřebu si vypisovat, kdy, kde a kolikrát ? Jenom člověk poněkud ulítlý a nedospělý.
Budiž mu věčná sláva pro jeho "Máj". To ostatní jsem snad ani nemusela číst.
zahradník žil mladý, opuštěný světa tvor...
Báseň jsem zhudebnil, ale to je 55 let zpět.
Měl jsem obrovský úspěch.
Jo básníci...Vítěslav Nezval byl v tom perla.
jo básníci. Já d
Mácha byl hysterický žárlivec a svojí milenku psychicky týral.
Přežila ho o padesát let. Tátu mám pohřbeného na Vinohradském hřbitově a tak chodím kolem hrobu, vpravo od kříže, s nápisem Máchova Lori.
Opravuji jméno básníka. Úryvek básně jež jsem uvedl napsal Vrchlický, ne V. Nezval.
Já jsem si to naopak přečet s potěšitelnym zjištěním, že Mácha byl uplně normální chlap a že se na těch věcech dodneška nic nezměnilo, kromě rekvizit. Proč měl puzení vést si deníček, to teda nevim, asi v tom budou nějaký ty spisovatelský sklony neboco (nebo co). Pokud vim, tak deníčky jsou výsadou ženskou. Ale to na věci nic nemění.
A vidišto. Ty zase oslavuješ Máj, zatimco já jsem ho nikdy nevydržel číst dýl, než začátek.
Tak měj fajn den.
Ani Mácha, ani já.
Jen se na starý kolena snažím vyhýbat negativním informacím, abych nestrávila zbytek života v slzách nebo depce.
Deeres: Kde přesně bych našla její hrob? Často tam chodím a mám najito hodně známých jmen.
Mně todle negativní nepřišlo. Romantik mě pobavil a proto jsem se i podělil.
Se musim pochlubit, že zrovna včera jsem se upoceně dopachtil konce Kafkova Zámku a na konci zjistil, že to konec nemá. Kurnik! Tak jsem ještě otevřel Googla, abych si přečet, jestli ten blbec jsem já nebo Kafka. A zjištění mě teda nepotěšilo:
"Do dnešních dnů má tato kniha stovky, ne-li tisíce fascinujících výkladů a je naprosto jisté, že nenechá v klidu ani současného čtenáře."
Tak bych řek, že ani mě kniha nenechala v klidu, kdybych ji neměl ve čtečce ale na papíře, švihnul bych s ní rovnou do tříděnýho odpadu. Ovšem jsem i usoudil, že ten blbec jsem skutečně já. Nojo, na starý kolena už se sebou nic nepodělám.
Cit. iDnes: "Narodila se jako muž, nyní je úspěšnou závodnicí mezi ženami. Transgender cyklistka Austin Killipsová si o víkendu zajistila celkové vítězství v elitním ženském závodě Tour of the Gila v Novém Mexiku. Za to jí náleží tučná finanční odměna v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun."
Né, je to hnus nespravedlivej, když to, jestli je někdo žena nebo muž, rozhoduje hladina hormónů.
Bez ohledu na rozdílnou muskulaturu.
Je už zašlá, ale nápis je pořád čitelný, pod ním stuha a list vavřínu, asi?
Fotka se dá najít na Wiky: Soubor:hrobsamkova.jpg
Na tom hřbitově se vyskytuju víckrát do roka, akorát hned odbočuju doleva ke kapli k Havlovi a Havlový, ale určitě ne kvůli Havlovi(!!!), to fakt ani náhodou. O spočinutí Máchovy Lori v blízkosti toho místa jsem doteď nevěděl, a popravdě, hledat to nebudu ani teď.
Pokud to, Markétko, musíš vědět a vidět (netušim ale proč), určitě se snadno domluvíš s vrátnym. To je sice pěknej zmetek, kterej mě už asi dvakrát nechtěl vpustit před 8. hodinou, že to je přísně zakázaný, ovšem za dvacku do kapsy to najednou zakázaný nebylo.
Dlouho jsem kolem kaple nešla, ale v minulosti jsem nemohla nechat bez povšimnutí, že se o hrobku stará Nadace Olgy Havlové. Nejspíš jenom ona.
Odkaz Kudla nevzala, ale stačí okopírovat to červeně prosvícené do Googlu a ten to umí.
To červený se teď přebarvilo u mne v mobilu na modrou, tak okopírovat to modrý. Nechápu.
