Dnes vám chci napsat o velké spisovatelské hvězdě sousedního Slovenska, o neznámém autorovi detektivek, který píše pouze pod pseudonymem. A o jehož identitě se ještě donedávna nevědělo vůbec nic. Dnes, přestože jeho pravé jméno stále zůstává zahaleno tajemstvím, už je informací trochu víc. Jedná se o bývalého
policistu, který měl ke kriminálním případům velmi blízko. Napsal už více než třicet knih, z nichž některé byly vydávány několikrát. DOMINIK DÁN je pro čtenáře
detektivek současný bůh mezi autory. Ačkoliv začal Dominik Dán svou spisovatelskou kariéru až v padesáti letech, patří s dvacetitisícovými náklady vydání v současné době k nejprodávanějším autorům na Slovensku. Ano – knihy „záhadného Dána“ mají spád, hloubku, humor, autentičnost postav, prostě paráda.
Poté, co vydal první desítku knih, se o něho média začala zajímat jako o úspěšného autora. Začal komunikovat prostřednictvím elektronických médií. Neodhalil však svou totožnost. Jediné, co takto vedenými rozhovory potvrdil, že patří mezi kriminalisty. Více, z profesionálního pohledu, odhalit nehodlá.
O něco víc svou identitu Dominik Dán částečně odkryl v září 2020, poté, co odešel z Ministerstva vnitra Slovenské republiky. Oficiálním důvodem jeho odchodu z ministerstva měly být chystané organizační změny ve struktuře ministerstva a zrušení pozice, jíž na ministerstvu zastával. O autorově identitě se na veřejnosti i mezi příznivci jeho díla vedou i nadále spory.
Snad i proto, a nejenom svým stylem, bývá autor přirovnáván k americkému spisovateli Edu Mcbainovi. Příběhy jsou napínavé, mají spád a rozuzlení je vždy překvapivé. Na rozdíl od Ed McBaina však – jak Dominik Dán na sociální síti uvedl - všechna ta svinstva zažil. Autor má za dlouhá tvrdě odpracovaná léta své "řemeslo" bravurně zmáknuté, ví, co čtenáři od jeho knih očekávají a dokáže jim to ve většině svých příběhů dát.
Jeho knihy jsou úžasně autentické nejen co do příběhů, ale především charakterů postav. Jistě, inspiraci na nápady čerpá z vlastní zkušenosti, ale v tom, jak je zpracovává, se jeho neskutečný talent nezapře. A nechybí ani humor, který dokáže knihy, často velmi těžké a černé, krásně zlehčit a ulehčit.
Občasné pozvolné tempo příběhu dobře vystihuje skutečné tempo vyšetřování, které se prostě táhlo, zvláště třeba na počátku 90. let, kdy internet pro veřejnost byl v plenkách, mobily taktéž a první analýzy DNA se objevovaly jen ve vědeckých článcích. Zajímavé bylo i líčení pozadí života na kriminálce, chaos a politikaření v chosu 90. let.
Většinu knih lze naposlouchat v audioverzi v originále, neboť slovenština je pro většinu z nás ještě přirozená (a navíc – překládat slovenštinu mi přijde fakt nesmyslné). Audioverze je ideální na nějakou monotónní práci, hlas Mariána Geišberga je pro tenhle typ románu dokonalý, i Martin Mňahončák, který po něm pokračuje, je také vynikající.
V dnešní době, prošpikované nereálnými detektivy, nesmrtelnými neomylnými nadsamci, co vyšetří případ za tři odpoledne, tady máme normální policajty, co dělají chyby, fungují normálně, lidsky, mají rodiny, nemusejí to být trosky s temným pozadím a ještě temnější budoucností, alespoň ne ve stylu novodobých thrillerových hrdinů…
U nás jsou detektivky Dominika Dána také vydávané - z posledních novinek v českém překladu určitě stojí za zmínku případ zdánlivě náhodných vražd provedených při přepadení kasina Klubko zmijí a Nevíš dne, nevíš hodiny o vraždě na hřbitově při silvestrovské oslavě nového milénia. Fanoušky Dominika Dána potěší také znovu vydaný román Nevinným se neodpouští o zločinu sahajícím až do vysokých politických kruhů.
Ale nejde vybírat – je jich „zatím“ pětatřicet, a jedna lepší než druhá.
Vřele
doporučuji,
knihomolka d@niela
Tedy do češtiny, pochopitelně.
