Naučit se, jak se jednou provždy zbavit nepořádku nebo zbytečných věcí, se stává obtížným díky sedmi důvodům, vlastně se dá říci lžím, které stojí za zakrámováním našeho domova.
První taková
lež je, že máme prostor. Dost prostoru.
Můj kamarád Joshua říká, že klíčem k tomu, jak se naučit vyčistit zaneřáděný domov od zbytečných krámů, je přestat chtít zaplnit sebemenší prázdný prostor nábytkem, krabicemi a dalšími uloženými předměty.
Druhá lež je, když si říkáme, že si to můžeme dovolit.
To, že máme peníze na to, abychom si něco koupili, ještě neznamená, že to skutečně potřebujeme.
Další, třetí lež, kterou si říkáme, je, že tu „věc“ občas používáme. Hm. Takže, když se učíme, jak uspořádat přeplněný domov, musíme se nejdříve ptát sami sebe, zda opravdu to fakt nutně potřebujeme, i když to používáme celkem pravidelně.
Čtvrtou lží je, že je dobré si tu věc nechat pro případ, že "co kdybychom ji nakonec potřebovali". Třeba. Jednou…
Pátou lží je vaše zdůvodnění, že problémem je vlastně váš partner. Protože to domů přinesl on. Protože on to mít chce. V tomhle případě je nutné jít příkladem tím, že nejprve uklidíte svůj nepořádek, vyházíte své zbytečnosti.
Šestá lež je myslet si, že zas tak moc věcí vlastně nemáte… Jenže - pokud je celý váš byt zaplněn, vlastníte příliš mnoho věcí a musíte se naučit, jak je probrat, případně jejich počet omezit.
Konečně sedmá lež je, že vlastnit méně, to bude znamenat mít byt prázdný, holý, neosobní ... Ne, naučte se nespojovat fyzické předměty emocemi. Věci nám mají sloužit, když je potřebujeme. Nic víc.
Tak.
Tady máte návod, jak mít byt příjemný, prostorný, úklidný…
Ano, s tím také souhlasím, ale – nesahejte mi na porcelán a sklo po mé prababičce, babičce a mamince!
Vzpomínám na plno těch předvánočních dnů, kdy jsme si s dcerou pustili nějakou hezkou muziku a všechno opatrně umyly a zas hezky naskládaly zpět.
Na to byla Lenka génius, vždy to bylo všechno naaranžováno velmi krásně.
Teď je to už stylem "takňák" a když jsem se o tom se synkem bavila, co za těch cca dalších 30 - 40 let, až budu uložená ve své pixle, s tím má v plánu, tak sice uznává hodnotu, ale...
Tak uvidíme. Tedy, uviději oni.
A knihy!
Víte, že jsou na světě lidé, kteří doma nemají žádné knihy, nebo jen pár, žádnou knihovnu?
Já mám knihovnami doma obložené stěny. Své knihy miluju. A ano, nečtu je stále dokola.
Vy snad knihy vyhazujete?
Nábytek.
To se už občas jeden k nějaké té výměně dokope. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak například ten skleník, co je v něm výše uvedený porcelán a sklo, a kterému je přes sto padesát let (má na zádi cedulku), ten rozhodně přežije mé nové ikeácké vybavení. Stejně jako stůl (kterého kdysi trefně pojmenovala dcera názvem „kráva“) s křesly, také ještě všechno z pravého dřeva. Pohodlně by u něj mohlo sedět osm lidí. To jsem však za dobu, po kterou ho vlastníme, zažila jen párkrát.
- - - - - -
Tak pokud chcete, ty výše uvedené rady, které jsem od svého kamaráda vyslechla už nesčíslněkrát, poslechněte.
Ale já ne. Nehledě na to, že mám hodně věcí, a i uznávám, že zbytečností, tak ke většině mám silný emotivní vztah.
Takže to ať vyhoděj děti – pokud to ony zvládnou…
Jak jste na tom vy?
Žijete ve stroze vybaveném bytě bez zbytečných krámů?
A nebo …
Pochlubte se!
d@niela
P.S. Ani jedna fotka není ode mne!
Ale to vůbec neznamená, že bydlím podobně, jako na úvodní fotce.
A vlastně nemám ráda IKEAcké bydlení. Občas se dívám na Norské chaty snů, kde původní sruby,zařízené borovicovým dřevem, vevnitř přebarví,obloží sádrokartonem, otapetují a nakonec ty chaty vevnitř, zařízené severským stylem, se sobě podobají, jako vejce, vejci. To bych já nechtěla, ale v pořadu vystupují dva úžasní truhláři, se skvělými nápady na využití prostoru a recyklaci starého zařízení.
To ale jen tehdy, když manžel není doma. On je totiž "střádal", mnohem větší než já. :-)
"Aby byla tvoje lodička života lehká, nalož jen to, co potřebuješ - domov a prosté radosti, jednoho či dva přátele hodné toho jména, někoho, koho miluješ a kdo miluje tebe, kočku, psa, jednu či dvě dýmky, dostatek jídla a oblečení a víc než dostatek pití, protože žízeň je zatrolená věc."
NÁDHERA!!!
synovi, kdyz byl mrne. Horsi to je s neonosenym oblecenim, ktery je me maly, porad haha doufam.... Nekdy se i zadari. Nastesti me obcas zachvati bes a pak vsechno lita a necham si jen to, co je memu srdci mile. Stehovala jsem se tolikrat, mam bohate zkusenosti. Jednou jsme vyhoreli, to jsem koukala, jak malo cloveku staci a presto jsme zase nahromadili ... hmmm
A už vážně brzdím - poníky již nevystavuji, knížky při nynějších cenách kupuji velmi výjimečně (chodím do knihovny), do sbírky figurek koníčků už doplňuji jen menší kousky.
V oblečení se řídím pravidlem pokud si něco koupím, musí něco naopak pryč, už jenom kvůli tomu, že počet ramínek v šatní skříni je omezený. I tak mám pár kousků, které vezmu na sebe jednou dvakrát za rok, naštěstí jsou nadčasové a jen si je šetřím...
Víc ujíždím na kabelkách a batůžcích, protože některé v zásuvce jsou v podstatě jen památeční, už je nenosím vůbec a některé jsou si typově nebo velikostí podobné, mohla bych tedy jejich počet zredukovat, ale ... nedá se.
jinak já jsem také využívala metodu "uložit na rok stranou" - na farmě na půdu, v bytě do sklepa. A pokud si na věc rok nevzpomenu, lze vyhodit...
Máme snad 40 albumů fotek, je v nich 48 let našeho života, rád jsem fotil. Rok za rokem jsme albumi ukládali v polici a listovali v nich sami. Synci měli své dětské starosti a v pubertě děvčata.
Letos, když nás byl plný dům, jsem přinesl několik albumů a stal se zázrak, vypnutá TV všichni v hloučku, smích, nadšený křik, to není možné. Snachy viděli své muže sedící na nočníku, viděli své teprve čtrnáctileté budoucí muže přebírat první či třetí cenu v tenisovém turnaji. Viděli naše výlety do hor a k řekám. Příště je na řadě další várka.
Mám mnoho albumů známek po druhém manželovi mé matky. Prý v tom byl vynikající. Mám album mincí jež jsem neodolal na bleším trhu a koupil. Mám rodinné video od roku 77 následných 35 let. Tak to vyhodit nehodlám.
Co s tím synci provedou je na nich. V šatníku, to se přiznám, nedokážu vyhodit asi 8 jeans jež mě jsou těsné. Ale do rakve mám perfekt oblek a z nostalgie si v šatníku držím tuxedo, jeden nikdy neví.
Pepa.
