Letos uplynulo už 62 let od vzletu prvního člověka do vesmíru. Jurij Alexejevič Gagarin byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru. Ke svému kosmickému letu odstartoval 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. V době startu mu bylo sedmadvacet. Obletěl Zemi a po 106 minutách přistál.

Gagarinovu usměvavou tvář pozná nejspíš každý z nás, stejně tak, jako jeho hlášku „pojechali“.

Pamatuji si na den, kdy jsem poprvé o jeho letu slyšela.

S holkama jsme seděly na klandru před základkou a někdo tam přinesl mrňavý japonský tranzistorák z Tuzexu.

Krabička 10 x 7 x 5 cm a z ní se ozývaly nadšené hlasy reportérů. Oslavná píseň od Broma a jeho orchestru pak zněla z českého rozhlasu opakovaně ještě hodně dlouho.

Dobrý den,majore Gagarine,
tak jsme se tedy už dočkali,
celý svět připil vám rudým vínem,
lidé vám ze zdola mávali.

Vyřiďte prosím na měsíci,
vyřiďte mezi hvězdami,
co chceme všichni dneska říci,
že přijdem brzo za vámi.

Jako první zemi po svém přistání navštívil Gagarin už 28. dubna 1961 Československo. V Praze ho nadšeně a zcela spontánně vítaly davy lidí. V davu jsem tehdy byla i já, celá naše škola stála v Mezibranské ulici, seshora k Muzeu pomalu sjížděla otevřená limuzína, v ní stál rozesmátý prcek zvící 1,57 cm v uniformě, pod obrovskou důstojnickou čepicí, který vypadal na sedmnáct.

Lidé ho spontánně zasypávali květy a on si s nimi podával ruce. I se mnou, dotkla jsem se ruky prvního kosmonauta!

Gagarina sláva nakonec semlela, dožil se pouhých 34 let a pojechal.¨

Američané si nemohli nechat líbit prvenství ruských mužiků a rozhodli se je dohnat a nejlépe rovnou předehnat.

Vesmírné programy USA a SSSR se předháněly, kdo dřív dosáhne měsíce, a právě spěch se americké NASA krutě vymstil, když přijala loď dodanou společností North American Aviation, která sice nevyhrála výběrové řízení, ale vymohla si zakázku zákulisním jednáním.

Posádka Virgil „Gus“ Grissom, Edward Higgins White a Roger Bruce Chaffe plánovanou simulaci odpočítávání startu nepřežila. Apollo 1 shořelo 27. 1. 1967.  I přes tuto tragédii USA pokračovaly ve zběsilém konkurenčním závodě, aby zrovna jejich kosmonaut stanul první na Měsíci.

„Malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo“. Tuto slavnou větu poté vypustil Neil Armstrong, 21.7.1969, když se jeho noha dotkla povrchu měsíce. Po měsíci se v letech 1969 -72 prošlo dvanáct amerických astronautů. Taková je oficiální verze.

Co když se ale vše odehrálo pouze ve filmových studiích za pomoci tehdy nejmodernějších triků?

A jsme u otázky: „Byl, či nebyl Armstrong opravdu na měsíci?“  Už léta se objevují konspirace o tom, že veškerá přistání proběhla někde na poušti v Kubrickově režii. Dá se najít sestřih z rozhovoru se Stanley Kubrickem z roku 1999, kde se k falšování přiznává a požaduje, aby toto video bylo zveřejněno až patnáct let po jeho smrti.

Ale vím já?

Nedávno jsem si zkusila kvíz, kde jsem měla rozlišit fotografie od skutečných fotografů a fotografií počítačově vytvořených. Uhodla jsem jich osm z deseti, ale to jenom proto, že jsem předpokládala to, že mne budou chtít nachytat. A tak ty nejméně pravděpodobné jsem označila za skutečné od fotografa.

A protože pořád nevím, tak jsem se zeptala svého zetě, který je z oboru a toho málem šlehlo.

On je přesvědčeným zastáncem skutečného přistání na měsíci a já svými pochybnostmi jsem mu rozkopala bábovičky.

Na zveřejněných záběrech je prý mnoho nesrovnalostí, ale protože technickým věcem kolem toho nerozumím, beru jako fakt pouze to, že pokud by bylo přistání zfalšované, tak Rusové by jim to dali pěkně sežrat.

DEERES,

nevěřící Tomáš