Někdy se na netu dívám na pořad „Jak nás vidí svět“. Natáčený v české restauraci v Austrálii a zákazníky jsou cizinci z celého světa. Občas se tam vyskytují i jedlíci z Číny. Ti často namítají, že to je jejich recept, žádné české jídlo, a my jsme jim ho ukradli. Po ochutnání se pak diví, co jsme to s jejich receptem provedli. Ale k věci, mají pravdu? Podle historiků se plněné knedlíky na jejich území objevily již ve 3. století n. l. a vaří se u nich dodnes se slanou náplní pod názvem Bao buns.

A taky to může být  ještě úplně jinak. 

Název „knedlík“ nejspíš pochází z římského slova „nodus“, přes starohornoněmecké „chnodo“, které středověká němčina přetavila do podoby „knode“ a následoval „Knödel“ a už tu máme náš známý český knedlík.

Že by tedy s knedlíky přišli první Římané? Nejspíš ani to nebude pravda. Historický vývoj knedlíku bude někde mezi kaší a vynálezem chleba. Původně to asi byla nesnědená kaše, namačkaná do koule a upečená, aby se neskazila. Ten nápad nezávisle na sobě mohla mít leckterá šetrná hospodyňka v dávnověku.

Každopádně - knedlíky jsou dnes jednou z nejoblíbenějších mezinárodních klasik a je jedno, kdo je vymyslel. K autorství knedlíků se samozřejmě hlásí i Češi. Náš nekorunovaný král knedlíků, Petr Kosiner, tvrdí, že hodně vyučených kuchařů neumí správně uvařit houskový knedlík. Podle něj tkví tajemství nadýchaného houskového knedlíku v ruční práci.

Tady je jeho návod:

„Pokud použijeme mísu a vařečku, knedlík bude stokrát lepší než připravený v robotu. Těsto mícháme tak dlouho, dokud se v něm nezačnou tvořit bubliny. Nesmí být příliš husté.

A prosím, nikdy nezapomínejme přidat pravou housku.

Mnoho kuchařů na ni zapomíná nebo vůbec neví, že do něj patří kostičky housky. Ale díky ní mají knedlíky své jméno.

Houska se přidává až nakonec. Těsto poprášíme moukou, vypracujeme, knedlík vložíme do osolené vroucí vody a vaříme 10 minut z každé strany.“

Ve  své Velké knedlíkové kuchařce jich Petr Kosiner  popsal 144 druhů.

Jak to mám já s knedlíkama?

Moc je nemusím.

Jednou tu vrchní Kudla psala o svojí první zkušenosti, která nedopadla, knedlíky se jí rozvařily.

Nebyla jsem o moc lepší, když jsem se chtěla vytáhnout před svojí budoucí tchýní. Já je v hrnci našla hned na první pohled. Na povrch vyplavaly dvě bílé obludy s prasklým břichem, které nakonec byly vevnitř nedovařené.

Nežli houskové knedlíky ,mám mnohem raději bramborové a i ty vařím s houskou. Vlastně je zadělávám napůl s dětskou krupičkou a strouhankou. Už tu směs mám připravenou v plastové dóze a hned vedle stejnou dózu se strouhankou.

A to bylo příčinou mého nedávného maléru při vaření, k obrovskému pobavení mé dcery.

Nevzala jsem si brýle a sáhla vedle. Směs dětské krupičky a strouhanky je skvělá do bramborových knedlíku, ale na obalení řízků jí nemohu doporučit, řízky jdou pak špatně osmažit.

Pokud se na knedlíky právě chystáte – ať je jíst,

nebo vařit, tak přeju bezva zážitek.

DEERES