TOHLE JE JEN NĚCO MEZI NÁMI ...
Čtvrtek, 26 leden 2023
Kluci a holky, jsem moc ráda, že jste zareagovali na moje zavzpomínání. Že nejste jen fanaticky přicuclí k volebním hádanicím. Že jste vlastně stále stejně fajn. Mám pro vás tedy pár dalších novinek. Určitě vám něco říká bártová reklama – tedy že firma, které případně děláme reklamu, nemusí platit, ale pošle „kousek toho, co produkuje“. Takže výhodné pro obě strany. To jsme tu už měli, možná, že pamatujete, alespoň dámy-databázistky. A tak bych od vás chtěla návrh, co by „se nám mohlo hodit“, a já nějakou tu reklamu zchrastím. Další novinka:

 

 

– navázala jsem užší spolupráci s jedním super webem, který sdružuje fajn lidi - Čechy i Slováky - co milují vaření. Jednak chci některé články dávat k nim, a hlavně: psát s nimi rozhovory o jejich životě a práci tam, a ty pak publikovat na Kudlance.

Hned vám na ně musím prozradit, že i když nostalgicky vaří milovaná naše jídla, tak je už hodně často doplňují něčím zdravým.

Prostě nejen knedlo-zelo-vepřo, ale i ovoce a zelenina. Jsou už „zkažení tamějším stylem života“. :- )))

 

Co mi udělalo největší radost?

Že to jsou všechno bezvadní lidé – protože se osvědčilo,

že naši jsou pracovití, šikovní,

že ty jejich ručičky jsou opravdu zlaté.

 


A teď ještě k tomu psaní o babičkách.

Vzpomínku na svou milovanou báječnou babičku přidává dnes Pepa Kouba.

 

Bude moc a moc fajn, když i vy pár řádek věnujete svému dětství, těm krásným dnům s babičkou.

Ať je to ta z máminy nebo ta z tátovy strany.

Babička je prostě něco originálního.

Jednak má k vnoučatům zcela odlišný vztah než ke svým dětem,

druhak mají vnoučata úplně jiný vztah k babičce než k rodičům.

 

Je něco nesmírně fajn, taková super kamarádka, veliká báječná náruč, která pochová, uklidní, pomazlí… a se kterou lze i kout rošťácké pikle :- )))

 

Takže napište,

vzdejte té své bábince, někde tam daleko na obláčku,

ještě jednou velký hold…

 

 

těšíme se, těším se

d@niela

 

 


 

Komentáře
... : doktor
Milá Danielko i tomto bodě dětského života mám smůlu. Někdo pozná těch milých osůbek,těch sluníček dětského života několik,já nepoznal ani jednu.Moji rodiče se narodili 1901 a 1903,nejstarší bráška 1922 - též jsem ho nepoznal.Poznal jsem jedině dědu.Tatínka mého tatínka.Bydlel s námi,nosil tmavý oblek s vestičkou a přívěsek se ztatejma hodinkama.hodil do hospody na kulábr a kouřil viržinko.Byl bezva filuta,hodně četl,špatně viděl a miloval hezké ženy a s námi kluky rošťárny.Dani,tak aspoň v rychlosti portrét mého milovaného dědečka Františka.
leden 28, 2023 12:36

Powered by Azrul's Jom Comment
busy