Tak - a je tu další hrníčkové vzpomínání - tentokráte od INKY, té báječné holky, která snad jede na jaderný pohon. Neuvěřitelná ve všem... Té energie, co v ní je!!! Jóó, hrnečky - ááách... na kávu, čaj, mlíčko s medem
či polévku. Mám jich mraky - ať už v práci, na chatě či doma, každý má
své pevné místo a je jen můj. Vždy si je velmi pečlivě a intuitivně
vybírám. Mám jich spousty na poličkách a dají se v nich najít
nejrůznější a nejtajnější věci a věcičky. Jiný hrneček mám na kávu a
jiný na kafíčko...
V práci mám jeden super oblíbený blankytně modroučký s volským vočkem a je na něm napsáno v angličtině "slunečným vždy nahoru", mám ho moc ráda a přináší mi dobrou náladu a chuť do práce.
Pamatuji se docela dobře, jak jsem si ho vybírala; byla jsem krátce po rozvodu a začala jsem nový život po dvaceti letech, jako nová svobodná žena, změnila jsem šatník, vizáž ....
a k tomu patřil i nový hrneček, ze kterého vyzařoval optimismus do budoucnosti, protože všechno začíná nejprve myšlenkou ...
Doma v baráčku mám
kameninový půllitrák, hodně modrý s bílýma malýma kytičkama, dávám si do něj
ráno kafíčko a užívám si rána u krbíku nebo na zahrádce; za krkem mi většinou
sedí koťátko Bihan a štěňátko Ki se mi do něj snaží urputně strčit nos, kávu
totiž miluje.
Mám z něj pocit takové té starobylé domácí pohody beze spěchu, kdy byl na všechno čas a rána začínala tím, že sis vychutnala dobroučké, voňavé kafíčko.
Manžel má podobný hodně modrý, jenže s proužkama, protože
je duší námořník.
Koupili jsme si je spolu na hrnčířském trhu v Třeboni, než jsme začali stavět baráček.
U maminky mám bílý půllitrák s modrýma větrnýma mlýnama a když tam jedu, tak jí už předem volám a říkám, maminko udělej mi prosím čajík s citronkem do mlýnů, ju?
Je letitý, ani si netroufám odhadnout, jak moc.
Připomíná mi tátu a tu jeho větrnou, divokou a nespoutanou povahu, také ho měl rád. Po něm jsem zdědila pár starých obrovských kameninových džbánů, ale to už by bylo zase jiné vyprávění.
U šikulky mám žlutý půllitráček s červenými puntíky, je veselej jako šikulka sám, sálá z něj pohoda a jistota, že všechno bude jen dobré.
Spřádáme u něj se šikulkou velké kreativní a pracovní plány, je z těch hrnečků vlastně nejmladší.
A kdykoliv tam jedu, než dorazím, mám i v něm čerstvý čajík.
To je strašně moc milé.
A zase šikulka má u mě půllitráček z šedobílé keramiky s modrými lístečky, nechává si do něj dělat kafíčko a pije z něj pouze on.
Miluju hrnčířské trhy, vždy odejdu s nějakým hrnečkem.
No nevím, zda by se to nemělo léčit? A jestlipak to nebude dědičné?
Ovšem - nikdo nemá na moji zlatou starou tetičku z Budějic.
Ta hrnečky milovala,
miluje a bude milovat,
a navíc to o ní každý ví,
takže jich dostává mraky,
ať už půllitráky, hrnečky, hrnečíčky,
koflíčky či takové ty dušičkové - vodnické s pokličkama.
Doma si na ně nechala udělat speciální poličky,
má je všude a tak se v důchodku vůbec nenudí,
protože z nich může stále dokolečka utírat prach.
Jednou mi říkala:
"Až umřu, tak budou všechny tvoje".
Trošinku mě to vyděsilo a začala jsem přemýšlet, co si s nimi tak asi počnu, a kam je dám.
No - jenže - když já na něco moc myslím, tak se odpověď brzy dostaví sama ....
Netrvalo dlouho a dostala jsem típek na zámek do Roztok u Prahy a protože je to od nás kousek, tak jsem si udělala hezké nedělní odpoledne a vyrazila.
Měli tam stálou expozici nejrůznějších hrnečků z nejrůznějších dob, byly nádherné a mě bylo jasné, že jim tu expozici jednou rozšířím, aby se i jiní lidé mohli pokochat tou nádherou.
Onehdá jsem v Kralupech objevilo jedno železářství, když jsem šla pro šroubky - a tam vám mají neuvěřitelně mnoho a mnoho různých hrnečků, až mi oči přecházely. Paní majitelka mě chápala a dostala jsem dovolení jít za pult a sáhnout si na ně a vybírat si a rochat se v nich. Asi je paní majitelka stejně potrefená jako já.... No, tři mi tam padly do oka, takové hezounké, kytičkované a velmi romatické, asi se tam pro ně zastavím; ne že bychom neměli doma z čeho pít, ale tak nějak cítím, že je děsně nutně potřebuji.
Onehdá jsem v Kralupech objevilo jedno železářství, když jsem šla pro šroubky - a tam vám mají neuvěřitelně mnoho a mnoho různých hrnečků, až mi oči přecházely. Paní majitelka mě chápala a dostala jsem dovolení jít za pult a sáhnout si na ně a vybírat si a rochat se v nich. Asi je paní majitelka stejně potrefená jako já.... No, tři mi tam padly do oka, takové hezounké, kytičkované a velmi romatické, asi se tam pro ně zastavím; ne že bychom neměli doma z čeho pít, ale tak nějak cítím, že je děsně nutně potřebuji.
Pa pa všici, napište taky o svých sbírkách
Táta říkal, poznej alespoň sto žen a poté se ožeň.
