A - máme tu další zážitek z dovolené ve Thajsku: Z příjemného městečka Chiang Kong jsem vyjel po výborné snídani. Čerstvou, chřupavou obkládanou bagetu v Thajsku najdete jen u hranic s Laosem, bývalé to francouzské kolonii. Přejel jsem velice rušnou křižovatku silnice, která vede k novému mostu přes Mekong, a po polních cestách jsem si s pomocí satelitní navigace podstatně zkrátil cestu zpět k řece. Tam už začaly první lesy, kopce a nádherné výhledy, ale bohužel ne nadlouho. Na krásné řece Mekong, která zde má peřeje, totiž pracují velké čínské společnosti, které se ji snaží splavnit pro velké lodě. A dělají tam hnusný bordel.
Vykácené lesy, odstřelené skály… a řeku namísto džungle lemuje jakási promenáda s nerezovým zábradlím.
V místech, kde nikdo nežije a nechodí...
Takže jsem byl docela rád, když jsem v Chaen Pong ztratil řeku z dohledu a pokračoval dalších asi 50 kilometrů širokým údolím mezi dvěma horskými pásmy směrem na jih. Téměř jsem minul nenápadnou odbočku v Pang Hat, ale brzy jsem mířil do hor.
Silnice jsou v těchhle oblastech trochu jiné, než jsme zvyklí. Neuvěřitelně strmé kopce, a do toho velice ostré zatáčky, které by v žádné západní zemi projektant neschválil. Ale přitom téměř všude perfektní asfalt, takže je to taková horská dráha - sen každého motorkáře.
Tak jsem další dvě hodiny jel z kopce do kopce řídce osídlenou krajinou, kde na mě v každé vesničce mávaly děti a kde se hlavním zemědělským produktem zdály být výhradně jahody. Do turistické vesničky pod horou Phu Chí Fa jsem přijel tou nádherně divokou jízdou už mírně znaven a tak jsem se za příjemnou cenu 300 Bathů na noc hned na pět dní ubytoval v malém bungalowu, kterých tam musí být aspoň 200.
Tohle místo je mezi západními turisty jen málo známé, jezdí sem většinou jen Thajci a to hlavně na weekendy. Ve všední den a navíc v únoru je tam skoro prázdno. Ono je tam totiž v těch skoro 1500 metrech nadmořské výšky v zimě Thajcům zima. Tím jsem si naprosto jistý, protože zima bylo každé ráno v těch minimálních plus 5° C díky nedostatečnému oblečení i mně.
Naštěstí vždycky zas vyšlo sluníčko, rychle se oteplilo a já po snídani vyrazil na výšlap. Turistických stezek je tam několik a jsou si hodně podobné. Napřed hodina nebo dvě džunglí do kopce na hřeben, který tvoří hranici s Laosem. Tam veškerý porost končí a naskytne se opravdu dramatický výhled do sousední země. Dramatický proto, že na laoské straně je ten sraz tak strmý, že by ho nezdolal ani kamzík. Po hřebenu se však dá většinou pár kilometrů ujít.
![▷ MOUNT PHU CHI FA: the unforgettable sunrises [2022]](https://www.inthailand.travel/wp-content/uploads/2021/05/Phu-Chi-fa-en-Chiang-rai.jpg)
Já těchhle výšlapů zvládl několik a jediné lidi jsem potkal na vrcholu Phu Chí Fa, kam vede celkem pohodlná cesta z asi 2 km vzdáleného parkoviště.
Večery jsem trávil na terase své chatky pozorováním západu slunce, popíjením piva Chang a občasným pokecem s majitelem.
Restaurace tam byla otevřena jen jedna, většinou byla prázdná, ale i tam jsem dobře vyšel s hospodským, který se do mě snažil zdarma nalévat místní rýžovou kořalku Lao Khao. Ale s tou jsem jednal (po předchozích zkušenostech) už velice opatrně...
Jediní "farangové", které jsem za tu dobu potkal, byl manželský pár z Kanady. Přijeli do těch hrozných kopců sice na kolech, ale měli s sebou průvodce, který jel autem, vezl jim zavazadla a o všechno se staral. Byl to správný starší hipík s dlouhými vlasy, který vypadal jako frontman hudební skupiny Karabao, což jsou veteráni thajského rocku.
Když jsem mu to řekl, ujistil mě, že to už slyšel mnohokrát. Byla s ním i s jeho zákazníky docela sranda...
No, a pak přišel čas k pomalému návratu domů. Přes hluboké údolí a další horský hřeben jsem se dostal mezi pole s rýží a cukrovou třtinou, kde se mi sice povedlo párkrát zabloudit, ale nakonec se přeci jen dostat do Chiang Rai, tam vrátit motorku, prožít pár hezkých dní prohlídkou města, dostat se zpět do Bangkoku, absolovovat test na covid, přesunout se přes Taipei do Vancouveru, absolovovat další test na covid...
Ufff - no, ale co člověk neudělá, když chce prožít tak krásnou dovolenou …
Mikin
Ty promenady kolem rek, potoku a jezer jsou v Thajsku v kazde vesnicce a meste. Jsou velice popularni nejen kvuli prochazkam, ale take jako misto pro nejruznejsi oslavy a trhy. To ze je Cinani stavi kolem cele reky, kde jsou vesnice treba jen kazdych 10 km je neuveritelna pitomost, niceni prirody a vyhazovani penez. Ach jo...
Hora Phu Chi Fa je casto popisovana jako hora lezici v Laosu, coz je technicky pravda, protoze tech poslednich asi 30 metru na vyspu nad propasti je uz za hranicemi. Ale z Laosu tam nevede ani stezka pro kozy, takze tam potkate jen turisty z Thajske strany, kteri se tam hrdinne foti pri ilegalnim vyletu k sousedum.
Mikin
Jo kyttko, ti Kanadani si svuj cyklisticky vylet velice pochvalovali. Hlavne kvuli perfektnimu pocasi a chladnym ranum si mohli sve kilometry odkroutit za priznivych podminek.
Asi se do te oblasti v unoru podivame zase. Protoze - pam pada daaaa - vcera jsme koupili letenky. Mesic na Sri Lance, mesic v Thajsku nebo okoli. Z nejakyho duvodu prestaly byt na techle trasach vyhodne zpatecni letenky a tak poletime za celkem slusnou cenu na trase Vancouver, Londyn, Colombo, Kuala Lumpur, Bangkok, Tokyo, Vancouver. Cesta kolem zemegule.
Mikin
Mikin
