S KAMARÁDY A BERANEM ÚPLNĚ NA SEVER - 2. |
Neděle, 18 září 2022 | |
![]()
Tuktoyaktuk je fakt hodně drsné místo. Domky Inuitů jsou většinou pěkné a dobře udržované, ale mezi nimi jen štěrk, sem tam nízká tráva, naplavené dřevo, lodě, sněžné skútry i dodávky v nejrůznějším stavu či stadiu rozkladu.
Zahrádku či opravdový trávník zde neuvidíte. Přesto má tohle místo jedinečnou atmosféru, hlavně díky přátelským obyvatelům. Mají tam taky pár obchodů i
kostelíků, malinkou restaurací, radarovou stanici tzv. DEW Line, kterou
vybudovalo NATO pro případ, kdyby Rus (jak je jeho zvykem) zapomněl, kde má
hranice. A úplně na konci osady mají kamenitou výspu s místy k parkování a velikým nápisem Arctic Oceán.
A tak jsme se navzdory silnému větru radovali, fotili a máčeli si nohy v oceánu. Kluci pak dokonce našli hezký malý dřevěný katolický kostelík, a tak jen mohli litovat, že s tím svým obřadem nepočkali. Jak už jsem psal minule, tak když byla neděle, oni si museli odsloužit mši, protože oba jsou katolíci, a jeden z nich je farářem. A tak co jim zbývalo...
Potom nás čekala ještě poměrně slušná večeře v
restauraci, s ochutnávkou velrybího tuku zvaného muktuk, a už nám zbývalo jen
zalehnout.
Druhý den jsme se dokodrcali zpět do Inuviku.
Ten je zdaleka největší ze všech čtyř osad v téhle části severní
Kanady, a jako jediný by se dal nazvat městem. Je v něm známý kostel ve tvaru
igloo, poměrně velké obchodní středisko, pár hotelů i restaurací, bar , a
samozřejmě i obchod s alkoholem.
Mezi domy jsou izolované trubky nebo bednění zvané utilidory. Těmi vede kanalizace i přívod vody, které by se daly do věčně zmrzlé půdy zahrabat jen těžko. Obyvatelé Inuviku jsou Gwitchin, Inuité, bledé tváře i další - hlavně Pákistánci, kteří si zde zbudovali nejsevernější mešitu na západní polokouli.
A z Inuviku jsme jeli zpět na
jih, přes oba trajekty, Fort McPherson a Richardson Mountains. Tam nám hodně pršelo a byla mlha, ale vše se spravilo na Yukonu, kde svítilo sluníčko a kde už zlátne listí na stromech i v tundře.
Pokud se někomu zdá, že na fotce s tundrou a letícím havranem vidí i medvěda, má pravdu. Ten černý flek pod havranem je opravdu pasoucí se medvídek...
A to už nám zbývala jen poslední noc
na našem campu v Rock River, a pak jsme jeli přes Ogilvie Mountains domů. Na tachometru mi přibylo 1900 kilometrů, na předním skle Berana pár prasklin, ale stálo to zato.
Za polární kruh jezdím teď každý týden. A fotím a fotím, tak vám zas něco „od nás“ brzo ukážu. MIKIN Komentáře
... : Jiri Bilina
V te restauraci meli jen Fish & Chips. Kdyz nam je pratelsky inuitsky pan po dlouhem cekani prinesl, dal jsem se s nim do reci a nakonec se ho zeptal na to, jak se jeho zivot zavedenim silnice zmenil.
Dabelsky se zachechtal a rekl " driv jsem byl rybar, ted je ze me pingl". Mikin září 19, 2022 05:23
... : andrea
hezký, tak se těším na další.
Mj. jaký je ten velrybí tuk? ten muktuk? A to se škvaří jako sádlo, nebo se to snad jí syrové? září 19, 2022 09:30
... : Jiri Bilina
Danielo, budu se to snazit jako vzdy doplnit. To clovek neco napise a pak se divi, na co vsechno zapomnel...
![]() Velrybi tuk je opravdu neco, co me chybet nebude. Bylo to hodne tvrde, mastne a pachlo to rybinou. Oni Inuite v zemi kde neroste ovoce ani zelenina museli pro zdravou vyzivu proste snist cele zvire i s vnitrnostmi a chlupama. (Skoro). ![]() Jidlo je vubec kapitola sama pro sebe, zkusim neco napsat. A pristehovalci to maji v Kanade fajn. Je to zde hodne tolerantni. Rekl bych, ze ani rodily Inuit se nebude divat na Pakistance mezi prsty a klidne pujde treba do jeho restaurace. Ja byl v Inuviku v pakistanske restauraci pred lety, ale kupodivu tam varil Cinan. ![]() Snad nam to sakra vydrzi, protoze kdyz se divam jak se to ve svete mele... Mikin září 19, 2022 17:20
... : doktor
Mikine díky a už nyní se moc těším.Ahoj !
září 21, 2022 13:40
|