Ach jo, ach neeee. Tento týden se mantis religiosa fakt moc nesnažila (mantis = kudlanka). Ne že by neměla chuť sežrat nějakého toho chlápka, to zase jo. A jak. A kolik. Ale Kudlanka velká, ta největší, má bolavý cemr a skučí. Asi to samé, co mnozí z vás. Opocená záda, nějaký ten ofuk - a je to. Těžko, přetěžko je hejbat se, natož se pořádně nadechnout. A k doktorovi? Nebuďte směšní. Jednak bych se tam musela nejprve dovolat, poté s prosíkem objednat, a poté poté pak s papírem o totální bezinfekčnosti konečně obdržet svolení k dostavení se.
Ale to neva, tak jsem se „zaléčila“ sama, vzala jsem si po dohodě samotné se sebou, prášek na spaní, a tu nej nej bolest konečně přespala. Ale stejně jsem toho moc nenaspala, protože přišla pošťačka moje milená, která mne poprosila, esivá bych nevzala poštu pro kamarádku sousedku. To bylo už devět ráno, takže pak se pes, pak nákup, a už zase začínám fungovat.
Jo, až se kudlanka zmátoří, doplní správnou dávku kofeinu, tak vám tu dám přečíst o počínajícím kamarádství s jednou inženýrkou ekonomie, kterou jsem našla při psí potulce, jak pleje zdejší záhony. Ti, co rádi luští hádanky, možná už budou na správném vyluštění – ano, je to Ukrajinka, je jí 68 let, má asi tak 40 kg i s pytlem plevele, měří asi 150 cm, je nesmírně chytrá, mluví ještě anglicky, německy a francouzsky, je plná optimismu, a šťastná, že ulovila alespoň tuhle práci.
Takže já si obnovuju svou znalost ruštiny a ji učím správný český přízvuk.
Jo, je to fakt bezva baba.
OK, po zprovoznění se ozvu.
d@niela
Fotky poslu jeste dnes, povidani mam napul napsane. Tesim se Danielo na zpravy o tve nove kamaradce.
Mikin
nakonec jsem to vyřešila teplem, půlkou prášku na spaní a obejmutím svýho chlupatýho milence. Vzhledem k tomu, že já prášky moc nejím, tak mi tenhle zabere tak do deseti minut. Takže okamžik, kdy se psovi podařilo z mého náručí vyrvat, jsem už spala...
Ale rozhodně vím jedno - a) nesmím být ani malou chvilku ve zpoceném triku,
b) rozhodně si dojdu k nějakému hodnému panu doktorovi
Pri tehle sve posledni chorobe jsem sice aspitinoval, ale netopil, lezel v 17C pod dekou, chodil ve svetru (takhle pry maji Cesi v nasledujici zime vyhynout) a ta hruza - sel jsem si v oba kriticke dny i se pesem Charleym zaplavat do naseho jezirka.
Ze jsem tam byl na konci yukonskeho srpna sam, to vam mohu zarucit.
Ale po navratu me bylo uplne nedherne. Takze sbohem, je 7 hodin vecer a Charley se tesi na koupel.
