Dodneška si z dětství pamatuju naše první domácí pětimístný telefonní číslo. Byly tenkrát všechny pražský hovory za 30 halířů, bez ohledu na délku trvání, a už tehdá jsem vypozoroval rozdíl mezi mužskym a ženskym telefonováním. Zatímco táta míval hovory krátký, tak když mámě volala teta Lída, teta Jarka, nebo nějaká kamarádka, táta rovnou beze slova šel uvařit kafe, přinesl do předsíně k telefonu židli a na stolek popelník, cigára, kafe. Všichni už jsme věděli, že kratší než hodinu ten hovor nemůže bejt. To teda bylo moje první poznání, že mezi mužským a ženským telefonováním je určitej rozdíl.
Tohle poznání jsem si pak postupně utvrzoval po celej život. Sám osobně bych bez telefonu v pracovnim životě sotva mohl existovat. Ale v soukromym životě docela klidně, to ho potřebuju nanejvejš pro sdělení nebo přijetí nějaký zprávy, kdy není hned možnej osobní kontakt. S nástupem emajlu, jsem telefon prakticky zavrhl, i když ho mám trvale v pohotovostním stavu pro všechny případy. Můj názor je v tom jasnej.
Pokud se s někým chci nebo potřebuju pobavit, sejdu se. Pokud se s někým chci nebo potřebuju pobavit ale nemůžem se sejít, máme emajl, popř. Fakebook. Telefon nemám na vykecávání, ale na krátký jasný sdělení. Tenhle můj názor ovšem nesdílí drtivá většina žen, s kterejma jsem se v životě setkal. Ony si chtějí (nebo snad potřebují?) dlouze, nejraději předlouze, telefonovat. A to i tehdy, když vědí, že jsme dávno dohodnuti, že třeba za hodinu se sejdeme osobně.
Další telefonní nešvar je na Seznamkách. Tam ženy po mužích často vyžadují telefonní číslo. Pokud ho dostanou, jsou schopné pak volat i několikrát denně o blbostech, aniž bysme se ještě vůbec zahlédli. Jedna, s kterou jsem se skutečně JEN VIDĚL, a nešlo to, mi pak po několik tejdnů volala zpravidla o půlnoci totálně zlitá, že je smutná a že si něco udělá. Možná si skutečně udělala, když pak přestala. Naopak, když jsem, poučen zkušenostma, odmítl své číslo napsat ještě před osobním setkáním, byl jsem několika dámami označenej za podvodníka, kterej jistě má co skrejvat a je dobře, že jsem se tímhle prozradil. Aůůůůů!!!
Dalším nešvarem telefonním, mezi ženami obecně velmi rozšířeným, je pak změna času dohodnutý schůzky těsně před ní, když už jsem na cestě: SMS "Promiň, nestíhám, sejdeme se o hodinu pozdějc." Což je skvělý obdržet v tramvaji, cestou na rande. To bych v tu chvíli fakt vraždil a jediný, na co skutečně nemám ani pomyšlení, je setkání s tou dámou. Někdy to člověk dokáže překousnout, ovšem i jsem se už několikrát po takový zprávě otočil a bez odpovědi se vrátil domů. Možná jsem se tak připravil o různý fyzický potěšení, ale v tom momentě to jinak nešlo.
Všechmožnejch zážitků telefonickejch mám habaděj, nebudu s nima unavovat.
Tak bych jen na závěr řekl,
že telefon je DOBRÝ SLUHA ALE ZLÝ PÁN.
Brejden všem, NČ
Pepo, to bylo od tatínka moc hezké jak připravil mamince zázemí a klídkovou zónu k hovoru.
Vidím to u synů, kdy i o víkendu a v noci jim chodí zprávy z práce, a oni se rychle připojují ke svému notebooku, který samozřejmě nosí všude sebou, a řeší problémy na vzdálených serverech.
Pak mobil není dobrý sluha, ale zlý pán.
A kromě jiného - i s umatlanejma rukama od čehokoliv tlačítka vymačkáte, zatímco s dotykáčem máte smůlu. Dotykáč mi byl vždycky vnucen jako pracovní, nicméně z výše uvedených důvodů jsem mu na chuť nikdy nepřišla.
Jiný problém je u děcek, pokud nemá jabko za dvacku, tak jsi socka ubohá co asi spí pod mostem.
Jinak ja nejsem velky telefonista, minuta, dve staci. Ale je dobrym sluhou, kdyz mam nekoho milovaneho daleko.
A to až potom, co začaly postupně u nás mizet právě ty telefonní budky. Měla jsem předplacenou kartu a naprosto mi to vyhovovalo.
Můj první mobil byla malá Motorola, s krátkou anténkou a tehdy ještě zeleným displejem, s kapacitou asi 10 zpráv.
Já sním ale jen fotil, nic víc. Za 4 roky mě přišlo focení na 3 tis dol. Mám pevnou linku a malinký kapesní. Z ušetřených jsem si koupil nádhernou harmoniku.
Zlatá tlačítka a přepínače, která šla nastavit po hmatu.
Co se mobilu týká, zdědila jsem nejetý důchodcovský Aligátor. Ještě ho nepoužívám, ale líbí se mi. Má dobře podsvícený display, velká písmena, SOS tlačítko...a i foťák. Žádnej Canon to není, ale já nepotřebuju dělat umělecký fotografie.
Stačí toto zadat na google. Hrůza.
Lide kteri to nedelaji a vyrobky vraceji tim jen zneuzivaji slusnost vyrobcu i prodejcu a zvysuji tak ceny ostatnim spotrebitelum.
Mikin
