O ZPÍVÁNÍ PŘI PRÁCI A RADOSTI ZE ŽIVOTA VŮBEC |
Pondělí, 11 červenec 2022 | |
![]()
Čert ví, čím to je. Možná už nás je na světě tolik a jsme tak nahuštěni, že nám k hlasitému zpěvu jaksi chybí prostor. Možná je to tím, že spousta nových povolání ty oblasti mozku, které by rády zpívaly, prostě zaměstnává něčím jiným. Možná je to tím, že se prostě jen stydíme.
Ale nejspíše je to asi tím, že už nám chybí taková ta prostá, živočišná, bezbřehá radost z práce. Radost z práce, kterou od začátku do konce děláme sami, za kterou jsme zcela zodpovědni, která nám nádherně vzniká pod rukama, která nás každým okamžikem víc a víc těší - a takovéto práce je holt v tomto superspecializovaném a superpolotovarovém a superpřetechnizovaném světě čím dál tím míň a míň.
Můj otec to měl ještě snadné: sám ve velké dílně s docela pěknou akustikou, sám s kusem kamene, sám s výhní, na které si překovával dláta, sám s bruskou, sám při míchání směsí na umělý kámen ( pardon: kunstštajn). Ale stejně jsem přesvědčen, že si nezpíval, aby mu nebylo smutno. To jaksi vím. Zpíval si prostě proto, že tu práci miloval, měl z ní trvalou radost a jako každý správný zamilovaný své city prostě vyzpívával.
Hlas měl sice poloprofesionální, ovšem ten repertoár! Šlo o neuvěřitelnou směsku operních a operetních árií, předválečných šlágrů typu "Je tenká jako sirka a v baru je kasírka..." či "Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů, ti mně nejdou do páru a ne a ne a ne..." a nejposlednějších hitů zachycených z rozhlasu, Karla Gotta nevyjímaje.
A nebyl, pochopitelně sám. Když nám kupříkladu maloval mistr malířský Bartoš dům, stál na štaflích, s čepicí složenou z novin na hlavě a oháněl se štětkou do rytmu bujarého zpěvu. Ba s tovaryšem si i na duetko troufli! A zrovna tak automechanici v dílně, kam jsme jezdili každou chvíli s podivuhodnými předválečnými auty - vraky dnes už dávno zapomenutých značek.
Já otci ten hlas vždycky záviděl - a taky tu jeho bezprostřednost. Ovšem léty jsem na to i bez zpěvného hlasu přišel: nezpívám si, ale pobrukuji. A to dle prostředí zcela nahlas, sotto voce, úplně potichu, až zcela neslyšně, neboť jen v duchu. A protože jsem člověk ryze optimistický, případné hrozící nenálady kanalizuji výběrem repertoáru: co já si zabroukal trauermarschů, co protestsongů a nejčernějších blues při různých politických, ba i vládních jednáních!
Ale to jsou dnes už výjimky: většinou si totiž (někdy nahlas, někdy neslyšně) pobrukuji svoje oblíbené melodie ("Take your coat and take your hat, leave your worries on the doorstep, just direct your feet, on the sunny side of the street.." je téměř mojí hymnou) a je mi nádherně, volně, prostě do zpěvu...
A teď si vlastně uvědomuji, že to s tím dnešním vymizením zpěvu vůbec nemusí být tak zlé, jak jsem předpokládal na začátku. Zřejmě to většina lidí prostě dělá stejně jako já.
A pokud ne, mají nejvyšší čas začít: radosti ze života totiž není nikdy dost! Miroslav Macek 29. 11. 2007
Komentáře
... : AnickaM
Moje mamka si pri domacich pracich take zpivala, od te doby miluju moravske tklive pisnicky. I ja jsem se nacapala, ze si u prace zpivam. Ale taky cim dal min, asi zijeme ve vetsim spechu a hluku kolem.
červenec 12, 2022 09:30
... : Josef Kouba
Rád zpívám, Je neuvěřitelné co budovatelských písní umím. Asi ze školních hodin zpěvu. Ale týká se to jen 5 ročníků narozených po válce. Do 55 roku zněly tyto písně denně do zblbnutí.
Přes spáleniště přes krvavé řeky krok za krokem jdem neochvějně dál na naší straně.....zkuste pokračovat červenec 12, 2022 10:49
... : Josef Kouba
Nerozumím co se s textem stalo. Na cenzuru to není.
červenec 12, 2022 10:52
... : doktor
Velmi rád zpívám ale úžasně falešně.Mám absolutní hluch a proto si zpívám ve sprše.
červenec 12, 2022 14:16
... : Jiri Bilina
Ja zpivam rad a casto. Hlavne trampske pisnicky, ale nejradeji znamy Plac zidu z opery Nabucco. To ma chybu jen v tom, ze italsky text neznam a tak jsem si vytvoril vlastni, kteremu by zrejme Ital nerozumel ani slovo.
červenec 12, 2022 18:10
... : Milene
Anička mi připomněla vzpomínku na moji mamku. Ona byla dámská krejčová a hodně šila i doma. Vždycky si zpívala. Někdy, ještě na základce jsem si si zpívala s ní. To byly takové naše večery. Taťka zavřené dveře, aby slyšel televizi a my v kuchyni u šicího stroje. Někdy jsem pomáhala s ručním šitím, někdy jen seděla.
Já tedy moc zpívat neumím. Ale zpívám si v autě, když jedu sama. Proto mám v autě výhradně česká CD, abych to mohla pořádně rozjet. ![]() Nevím, proč bych si měla připomínat nějaké budovatelské písničky. ![]() červenec 13, 2022 09:43
|