Na rozehřátí jsem si pro vás připravila seznam nejvtipnějších zamítavých odpovědí při hledání práce ve Švýcarsku. Abych vás uvedla do obrazu: Při posílání životopisu je běžné, že firma vás písemně zpraví o tom, že váš životopis obdržela, popřípadě vás rovnou písemně odmítne. Pro vypisování volných pracovních míst existují psaná i nepsaná pravidla. Krom toho po ukončení zaměstnání dostanete ze zákona tzv. pracovní vysvědčení, které popisuje odkdy - dokdy jsem tam a tam pracovali, co jste vykonávali, jaké byly vaše úkoly, kompetence a hlavně JAK jste to zaměstnání vykonávali. Tak se nemůže stát, že člověk si v životopisu zalže, nebo si něco přibarví. A já si pro vás připravila to nejlepší z nejlepšího.
*** nejmenovaný hotel na horách, kde je především klientela z Asie. Ucházela jsem se o místo recepční a požadovaný profil jsem splňovala na 100 procent. Požadovali plynulou AJ, zkušenosti z recepce, znalost Protel. 3x odeslány dokumenty a nic. Ani obraz, ani zvuk. Tak jsem vzala telefon do ruky a volám: "Dobrý den, já jsem ta a ta, už několikrát jsem posílala životopis na vypsanou pozici, ale nedostala jsem žádné potvrzení o přijetí. Mohu se zeptat, zda jste moje dokumenty obdrželi?" Na druhém konci sluchátka bylo slyšet jen: "Hmm, ech, och... " a po chvíli: "Ano, obdrželi, ale my jsme je hned skartovali." Já překvapeně: "Aha a mohu se zeptat proč?" Odpověď? "Ano, vy jste pro nás nepoužitelná, protože máte akcent. " Chvilku jsem nad tím výrokem přemýšlela a docela logicky se zeptala: "Prosím pěkně, a jak jste po e-mailu poznali, že mám akcent?" Tu paní ředitelka pochopila, že se chytila do pasti a tak tedy navrhla, ať svůj životopis pošlu znovu. To jsem obratem udělala a během pěti minut přišla odpověď: "Nemůžeme vás vzít do užšího výběru, protože nemluvíte čínsky."
*** nejmenovaný hotel u jezera, převážně švýcarská klientela. Už poučená z
předchozího nezdaru nejdřív volám, abych si ušetřila námahu s nějakým
životopisem: "Dobrý den, reaguji na vám vypsané místo. Je ještě
volné?" Odpověď: "Ano je, ale ne pro vás." Já zaraženě:
"Aha a jak tomu mám rozumět, prosím?" Odpověď: "Požadujeme
plynulou angličtinu, to neumíte." A já už trošku podrážděně: "Prosím
pěkně, a jak poznáte podle dvou německých vět, že neumím anglicky?"
Odpověď: "To se hned pozná, pěkný den."
*** hotel v centru města, klientela většinou unavení řidiči kamionu, příležitostní pracovníci na stavbách, atd. To už jsem se dostala dál, dokonce na pohovor. K tomu se dostavil upocený pán, oblepený mouchami. Chlupaté nevzhledné tělo vystavil v košili rozepnuté až k pupku a jeho vykotlaný chrup, společně se špatnou životosprávou vbrzku zamořil malou nevětranou místnost hnilobným zápachem.
Podrobil mě půlhodinovému výslechu, na jehož konci se mě zeptal, zda umím německy. Patrně si nevšimnul, že celý pohovor probíhal v němčině. Nakonec mě odmítnul s tím, že pro místo recepční v jeho hotelu jsem málo atraktivní.
*** hotel u jezera, klientela mezinárodní. Probíhá pohovor: " Vy jste hrozně sympatická, máte bohaté zkušenosti, to se nám moc líbí. Člověka, jako Vy nutně potřebujeme. Kdy můžete začít?" Já: " Ihned nebo po dohodě. Ještě bych ráda probrala tu finanční stránku." Sympatický ředitel sebevědomě prohlásil: "My mámě hodně benefitů, zaměstnanecké slevy, školení a mnoho jiných výhod. Já bych to viděl tak, že budete u nás půl roku pracovat zadarmo, abychom se podívali, jak se k nám hodíte a pak se můžeme domluvit na pracovní smlouvě." Na to jsem se nezmohla než: "Děkuji a nashledanou."
*** hotel s golfovým hřištěm, klientela mezinárodní, hlavně business hosté. To jsem se také dostala až na pohovor. Můj potenciální nadřízený byl přirozenou autoritou, pěkný a sympatický pán. Pohovor trval asi hodinu a na konci mi řekl: "Víte, vy se nám nehodíte do týmu, proto vás nemohu při
jmout." Nedalo mi to a zeptala jsem se: "Děkuji za upřímnost, mohu se zeptat, proč se do Vašeho týmu nehodím?" Odpověď: "Víte, vy mluvíte jako akademik a jste pro náš tým příliš inteligentní. Naši zaměstnanci by se vedle Vás cítili trapně. "
To je důvod, proč mě do gastra už nikdy nikdo nedostane,
a proč si dělám obchodní školu, abych tam už nikdy nemusela.
VERONIKA
K tem pracovnim pohovorum, kdyz jsme prijeli do Ameriky, tak jsme obchazeli kdeco,vyslechli nas, delali si poznamky a pak rekli, ze nam zavolaji. A my jako blbci cekali na telefon a nic. Az po case jsme zjistili, ze to je americka forma odmitnuti.
Taky jsem resila vazne existencni problemy, ktere bych snad nikomu neprala a v neposledni rade i zdravotni. Na konci cervence jdu na docela vaznou, byt beznou operaci, takze 2 mesice o mne nikdo neuslysi. A skolni prazdniny sice mam, ale mame moc projektu do skoly, ktere je treba dodelat a ja to musim stihnout pred operaci, protoze pak uz nebudu mit chut, ani naladu. Takze tak. 
