DO TEPLA, DO THAJSKA - 2. |
Čtvrtek, 26 květen 2022 | |
![]()
Po hodině jízdy plné zatáček, kopců a několika křesťanských vesniček s kostelíky jsem odbočil na silnici, která na mapě vypadala jako velice výhodná zkratka. Hned ze začátku mě čekal průjezd vojenskou kontrolou a hoši v uniformách se zdáli být farangem (bledou tváří) dost překvapení. Ale pustili mě s úsměvem na silnici, která se brzy změnila v cosi jako tankodrom. Kličkoval jsem asi hodinu mezi dírami a výmoly suchou, liduprázdnou krajinou kolem malé říčky a přemítal o tom, co bych dělal v případě, kdybych píchnul... Docela se mi ulevilo, když jsem dosáhl křižovatky s lepší silnici, která už vedla džunglí. Zpomalit jsem jednou musel kvůli velice dlouhému hadovi, který si dával s plazením přes cestu na čas a pak jsem si už užíval jízdu silnicí, která připomínala spíše horskou dráhu.
Po nějaké době a několika prudkých stoupáních džungle náhle skončila, já stál na horském hřebeni přímo na hranici země a díval se hluboko do údolí na vesničky v Barmě. Další můj pozdrav odpověděl "chork dee, khrup". Hodně štěstí, pane...
Pár hodin jsem strávil prohlídkou horské vesnice Ban Pha Hi a vypil malé pivo Chang na terase jedině hospůdky pro turisty, což byli ovšem bez výjimky Thajci.
Pak následoval nekonečný sjezd do údolí, do města Mae Sai. Tohle příjemné město je nejsevernějším místem Thajského království a je díky hraničnímu přechodu s Barmou většinou dosti rušné. Tentokrát byl ale přechod díky covidu zavřený a tak zde panovala dosti ospalá nálada. Ubytoval jsem se za nějakých 180 korun v tak pěkném hotelu, že jsem hned zaplatil za dvě noci a trávil čas buď šplháním na místní kopce poseté buddhistickými chrámy, nebo lenošením. Hned pod zadním oknem mého pokoje tekla asi pět metrů široká říčka, za kterou byl domek s dvorkem a slepicemi. A ten domek byl už v Barmě. Škoda, že nejsem pašerák cigaret nebo alkoholu, mohl jsem si přivydělat.
A pak znovu na koně, ale jen asi 10 kilometrů k jeskyní Tham Luang. Já v
té jeskyni byl poprvé asi tak před deseti lety, vedla k ní tehdy jen úzká polní
cesta, jakási babička tam prodávala smažené banány, a já byl jediným jejím
zákazníkem. Přečetl jsem si anglický nápis varující před vstupem do jeskyně v období monzunových dešťů, prošel prostorným vstupním dómem a chvíli se plazil s baterkou v úzkých chodbách.
Podobný nápad mělo o šest let později dvanáct malých kluků z místního fotbalového týmu. Přijeli k jeskyni i se svým pětadvacetiletým asistentem trenéra, na kolech a protože do příchodu dešťů zbývaly ještě dva týdny, vyrazili na průzkum. To, že venku začalo lít jak z konve, poznali, až když uvnitř voda začala stoupat, zaplavila chodby a odřízla jim cestu zpět. Prchali tedy opačným směrem, až našli dost velkou jeskyni, ve které pak prožili nekonečných 18 dní.
Když jejich hlavní trenér kontroloval v sedm večer svůj telefon, našel tam 20 zmeškaných hovorů od rodičů, kteří chtěli vědět, proč kluci nejsou doma. Rozjel se k jeskyni, našel tam jejich kola i batůžky, zburcoval policii a rozjela se záchranná akce, jaká snad nemá obdoby. Zapojilo se do ní celkem 10 tisíc lidí. Kromě armády, policie a námořnictva i záchranáři z celého světa. Desítky čerpadel (včetně několika poslaných Českou republikou) vypumpovaly přes miliardu litrů vody a potápěči Thajského královského námořnictva se snažili kluky najít. Jeden z nich, 37 letý pan Šaman Kunan, při tom bohužel zahynul. Rozhodli až specialisté - zkušení jeskynní potápěči. Britům Johnu Volantenovi a Richardu Stantonovi se podařilo po 10 dnech hladové a zděšeně kluky najít.
Dostat ven prvního z nich však trvalo ještě dalších šest dní, poslední se dostal ven o dva dny později. Každého z nich táhli čtyři kilometry ven s dýchacím přístrojem a pod silnými sedativy dva potápěči, a každá cesta trvala asi tři hodiny. Jen o dva dny později přišel další, velmi silný monzunový déšť... O pořadí, v jakém budou zachráněni, rozhodli kluci sami a později se zjistilo, že v domnění, že pojedou zpět domů na kolech, vybrali jako první ty, kteří bydleli od jeskyně nejdál. Netušili chudáci, že je venku čekají týmy zdravotníků s helikoptérami, které je přepraví do nemocnice...
Dnes je na tom místě muzeum, ke kterému od asi kilometr vzdáleného parkoviště vozí návštěvníky otevřené autokary. Jako první si všimnou velké bronzové sochy nešťastného potápěče, kterému se u nohou krčí tlupa bronzových prasátek. Naštěstí nechybí vysvětlení: zachráněný fotbalový tým se jmenoval Wild Boars, tedy Divočáci. Jsou zde stánky se suvenýry i zmenšený model jeskyně, kde návštěvníci mohou zhlédnout videa ze záchranné operace. Při vstupu do skutečné jeskyně jsou vystavěny bicykly, batůžky a oblečení kluků.
Baterku jsem už ale nepotřeboval, všude je osvětlení. V místě, kde se jeskyně zúžuje, jsem sám, a za strašidelného ticha, přelézal velké hromady kamení, ale i tam svítilo světlo.
Ale na místě, kde už se musí lézt po čtyřech, mne čekala železná mříž s pořádným visacím zamkem...
Uff, líbí? Tak další pokračování zas co nejdříve, moc vás zdravím,
MIKIN Komentáře
... : Jiri Bilina
Danielo, ty jsi me dobehla.
Poslal jsem ti pokracovani s tim, ze ti poslu i fotky. Nez jsem tak stacil ucinit, ty jsi nasla fotky sama. Problem je v tom, ze jsou lepsi nez ty moje, takze si nemohu stezovat. Tak ja ti prave poslal aspon jednu kterou jsem poridil osobne (s velocipedy, oblecenim a batuzky tech kluku) a zadam, prosim a s krikem se domaham toho, abys ji tam pridala. ![]() Mikin květen 26, 2022 07:31
... : doktor
Líbí,tak čekám.Ahoj.
květen 26, 2022 13:45
... : Jiri Bilina
Diky! Jeste jsem ti poslal fotku sochy toho nestastneho potapece s prasatky u nohou. Ale to uz byt nemusi.
![]() Mikin květen 26, 2022 17:54
... : andrea
vzpomínám si na to, o tom se psalo všude. Prý tam byli záchranáři snad ze všech koutů světa. Hlavně, že je všechny zachránili.
květen 26, 2022 18:38
... : Viktorka
líbí, líbí - doufám, že to bude mít víc pokračování.
A kamarádil ses tam s místními? Napiš něco o tom, jak se tam žije, třeba. díky květen 26, 2022 18:46
... : Jiri Bilina
Andreo, bylo to opravdu drama. Hlavne kdyz je po deseti dnech nasli, to uz je vetsina lidi povazovala za mrtve. Smulu meli ti dva zachranari. Oni totiz byli opravdu dva. Navy Seal Birut Pakbara si z te akce odnesl otravu krve, na kterou po roce pres vsechnu snahu lekaru zemrel. Ale to uz se na celou vec pomalu zapominalo, tak mu narozdil od Samana Gunana sochu nikdo nepostavil...
![]() květen 26, 2022 21:45
... : Jiri Bilina
Viktorko, my jezdime do JV Asie uz spoustu let a pratele v Barme i Thajsku mame. Nekdy to jsou kanadsko-thajske manzelske pary, nekdy opravdu mistni. Jednomu mlademu klukovi jsme financne pomohli vystudovat universitu, nedavno to dokonce dotahl na doktorat. V Thajsku je se ziskavanim pratel problem diky jazykove bariere - hlavne na venkove malokdo mluvi anglicky. Na druhe strane to vyrovnava skutecnost, ze jsou lidi velice pretelsti. Takze kdyz oni daji dohromady par slov anglicky a ja par thajsky, nejak se vetsinou domluvime.
Napsat o tom jak se tam zije je dobry napad. Zkusim neco propasovat do pristich pokracovani. Mikin květen 26, 2022 22:01
|