K holiči jsem, coby děcko, chodil s tátou strašně nerad. Hrozný bylo to čekání, aspoň pět pánů před námi, všichni s novinama v rákosovejch rámech, který tam visely na věšácích, až konečně: "A další prosím". Pak deset minut utrpení, v zrcadle se místo mě pitvořil slušnej hoch, neboli volízanej vdolek. Styděl jsem se vylézt na ulici a první, co jsem rukama udělal, bylo totální rozcuchání mokrýho zbytku. Aspoň nějakej vzdor, i když plat prtnej.
Pak jsem to řešil podle návodu mýho tehdejšího idolu, pana Jiřího Suchého. Ten, když se ho někdy kolem roku 1962 novináři ptali, jestli se chodí stříhat k holiči, odpověděl, že ne, protože holič to vždycky zvoral a on se styděl mu vynadat.
Na další otázku, jestli to teda manželka nikdy nezvorá odpověděl, že manželka mu to zvorá uplně pokaždý, ale tý může vynadat.
Taky vzpomínám, jak jsem někdy kolem r. 1971, tedy hustym začátkem normalizace, způsobil rozruch v jídelně v Tesle Karlín, n. p., kde vždycky o výplatách pan Podhola nabízel přišedším strávníkům nový knihy.
Velmi nahlas jsem se ho dotázal, zda má nějakýho Havla (to už byl přísně zakázanej) a on ukázal sestřih vzadu na hlavě s poukazem - tady mám havla.
Skvělej chlapík, vtipný lidi mě odjakživa fascinujou. A tak to šlo s mejma vlasama dál a dál, po mámě mě stříhala manželka (tý už jsem si vynadat troufl, ale celkem to šlo, pak další berušky ...).
Dneska to není jen tak. Se starou se žít nedá (to už říkal Kléma a docela ho chápu. Jeho stará byla skutečně odpudivá ropucha). A tak už nemáme holiče, máme salóny. Nečeká se tam s novinama v rákosovejch rámech, nestojí to 5,- Kčs za deset minut, ale začíná to od 200,- Kč.
A hlavně!
Musí se každej řádně objednat,
nejlíp tejdem předem (ale co já vim, co budu dělat v úterý za deset
dnů v 16.10 hod?)
Takže teď to řeším před velkym zrcadlem, se strojkem v jedný ruce a s malym zrcátkem v druhý roce. Kdo někdy zkusil čumět si na zadek hlavy v zrcadle pomocí druhýho zrcátka, a přitom si střihat havla, musí mi dát zapravdu, že jde o činnost téměř neproveditelnou, kdy se všecko jeví úplně opačně, nůžky se místo do vlasů zabodávají do krku, o schodech v sestřihu ani nemluvím.
Prostě děs!
Strašně se mi stejská po holičích s novinama v rákosovejch rámech, kde si člověk sednul, vyčkal, pak zodpověděl otázky "Na emana, na blbečka, na ivana, na havla", a po oprášení smetákem vysolil 5,- Kčs…
Docela slušně rozteskněněj
NČ
Moje hledání bylo složitější - přes kadeřnici, co mi vždy nějak neumyla vzadu jeden pramen a ja odcházela s kusem neumytého silného pramene, prý to je chyba v mých vlasech. Přes kadeřnici, která tvrdila, že je povinnost ženy každé ráno si hodinu v koupelně foukat vlasy do potřebného tvaru. Já mám ráda účes se kterým vylezu o weekendu ze spacáku, přejedu hřebenem a vlasy lehnou kam mají :-)
Takže tuhle poslední kadeřnici si hýčkám
Jo a Pepo, na havla mi to nesluší :-)
Ten nejprimitivnější úces je tak kolem osmi stovek, a to ještě někde na sídlišti, v salónu z bejvalý kočárkárny.
Jsem zvědavá, kdy se taky začnem česat strojkem...
Jen snad dodat, ze se o nas vlas v dobe o ktere se zminujes starala i strana a vlada. Na zapade nemohl hárošům s kvetinami ve vlasech nikdo nic naridit, u nas byl trvaly tlak ze strany skol, ucilist a podobnych instituci kazdou manicku ostrihat. O armade ani nemluvim...
Na me vlasy hnapnul asi mesic pred koncem vojenske sluzby jisty desatnik Myslivec a me se to tak zprotivilo, ze peci o bujny vlas i vous sveruji eletrickemu trimmeru, sobe a manzelce.
Vysledky jsou sice casto vselijake, ale svoboda je to hlavni. A jeste usetrim...
Osum stovek? Cha cha. Ve Vancouveru je dámské kadeřnictví Sukis. Tam je startovní cena 200 ale ne korun. Dolarů! Chlapa tam od ženské skoro nepoznáš a mají plno. Já uvnitř nebyl, ale ženuška s kamarádkou tam asi dvakrát zabrousily. Na vysvětlenou mě řekly, že je to ženská společenská záležitost, stejná jako když muž pozve ženu do drahé restaurace.
Pražačky jistě pamatují kadeřnictví Matuška. V Jindřižské bylo i nóbl pánské kadeřnictví kde proces úpravy vlasů prováděly děvčata ve velice krátkých bílých pláštích. Cena byla 6x vyžší než u běžného ostříhání.
