Změna je život. Amazonka Lenka je ukázkovým příkladem „panenky“, která rozhodně nesedává v koutě a nečeká, až ji najdou. Protože umí tu správnou angličtinu potřebnou pro armádu, čímž myslím především odborné a specializované výrazivo, taktéž jí nechybí ani prověrka na stupeň „tajné“, pracovala poslední dobou na Generálním štábu Armády České republiky.
Bylo to fajn, ale stejně se po určité době rozhodla jinou náplň pracovní doby. Když tedy začala přemýšlet, co dál se životem - a protože mezi její mnohé kvalifikace mj. patří i atestace policejního psovoda, rozhodla se pro pracovní náplň ve dvou – tedy ona a pes.
Lenko, to ale není jen tak běžná práce – vím, že mnoho lidí má svého čtyřnohého kamaráda perfektně vycvičeného, ale co taková běžná služba, dejme tomu u městské policie, všechno obsahuje?
Pro městské policie platí, že psovod má svého vlastního psa, kterého si sám vycvičí, složí s ním požadovanou zkoušku a pak s ním slouží v běžném výkonu služby – tedy samozřejmě ne v úplně běžném - práce psovoda spočívá v např. zajišťování veřejného pořádku při fotbalových utkáních, dále je často volán na rvačky v hospodách, na signály PCO (pult centralizované ochrany), které znamenají, že v objektu se nachází narušitel, dále kontroly problémových částí města, jako jsou zahrádkářské kolonie a garáže…atd.
No a služební pes pro použití u MP musí ovládat mimo jiné: vyhledávání ukrytých osob jak v objektech, tak ve volném terénu (les, apod), dále zadržení utíkajícího pachatele na povel, zrovna tak zadržení pachatele, který útočí proti psovi, obranu svého psovoda při napadení, likvidaci výtržnosti na veřejnosti, v hospodě, apod. Od služebních psů u PČR se tohle liší jen tím, že u PČR k tomu navíc přibývá ještě stopování.
OK, tak ses rozhodla mít čtyřnohého spolupracovníka. To ovšem není tak jednoduché, jako když já si prohlídla nabídky štěňátek a pak si pro jednoho zajela do Vodňan. Nehledě na to, že jsi nejspíš musela najít i budoucí pracoviště, ne?
Ano, máš pravdu. Nejprve jsem tedy prosondovala blízké okolí a v sousedním městě jsem se dozvěděla, že psovody nemají, ale že by rádi nějaké měli. Spojila jsem se tedy s jejich ředitelem, to bylo někdy v dubnu 2018, a na schůzce jsme probrali můj případný nastup. Dohoda byla taková, že pokud po komunálních volbách, které se konaly na podzim, on zůstane ve funkci, a já v té době budu mít psa schopného složit požadovanou zkoušku, tak místo mám.
I zaradovala jsem se a začala jsem shánět psa. Nemohla jsem koupit štěně, protože minimální požadovaný věk psa pro připuštění ke zkoušce je 14 měsíců, a mně do daného termínu zbývala cca polovina této doby. Tak jsem sháněla odrostlejší štěně, které ale zatím žádný výcvik nepodstoupilo, protože jsem nehodlala napravovat chyby jiných. Víte, ono obecně nedělá dobrotu, když vám vašeho psa předem „zformátuje“ někdo jiný. Každý vztah „pes-psovod“ je unikátní, takže by psovod se svým psem měla pracovat odmalička.
A povedlo se - na konci května jsem sehnala pejska ve stáří 8,5 měsíce. Byla to úžasná náhoda a velké štěstí pro nás oba. Nikdo se ho nijak vychovávat nepokoušel. Prostě si tak volně žil se svojí mámou u chovatelky v domě a na zahradě. Prostě k- značka ideál.
Musím ti gratulovat, vím o psech jen minimum, ale jedno je jisté, sehnat správně starého, papírového a zdravého psa potřebného plemene – to určitě nebylo tak jednoduché, jak to zatím popisuješ… A jak se ten „pan PES“ jmenuje?
Oficiální jméno v papírech je Bonn, ale je to prostě můj Bonny, Bonýnek, Bonýsek, Bonýnka, Bončičák a když mě hodně nasere, tak Bonifác. (Pardon, promiň, znáš mne, ale už budu zas slušná.)
Takže jsi si přivedla parťáka, ale asi to nebylo jen tak jednoduché…
To mi povídej. Od příchodu domů to začalo. Dřela jsem s ním nonstop až do konce listopadu 2018, protože ono výše zmíněné město, kde jsem měla slíbené místo, bylo poslední, kde se dohadovali o složení zastupitelstva a primátora, který měl hlavní slovo v tom, jestli onen současný ředitel zůstane ve funkci nebo ne.
Zadařilo se a všechno zůstalo při starém, žádná výměna na funkci se nekonala. Tak jsem panu řediteli zavolala, abychom se tedy domluvili na mém nástupu, protože mi u psa stačilo doladit pár posledních věcí a mohli jsme ke zkoušce.
Jenže - on mi najednou pan ředitel přestal brát telefony. A ani když jsem si oficiální přes jeho sekretářku sjednala schůzku, tak to stejně všechno dopadlo jinak. Představ si něco nepředstavitelného. Tedy – myslela jsem, že v dnešní době je to fakt nepředstavitelné. Když jsem totiž byla už na cestě na onu schůzku, tak mi najednou pan ředitel sám zavolal a řekl mi smutným hlasem, ať nejezdím, protože „mi místo dát nemůže, i když by rád a ví, že mi to slíbil, ale protože jeho velitelé směn nechtějí ženskou, tak bohužel…“
Lenko, to muselo být fakt jako rána palicí – ale co tě znám, tak vím, že s tím, že celou svou pracovitostí a vzděláním bojuješ za to, aby byly ženské i v armádě uznávány podle svých schopnostía ne podle toho, že jsou „jen ženy“.
No, rozhodně nejsem jediná… Chvíli jsem přemýšlela, jestli bdím či sním a představila jsem si identickou situaci v armádě. Že by třeba veliteli brigády rychlého nasazení si nějaký velitel čety troufnul říct, že nechce kvalifikovaného člověka jen proto, že to není chlap. Asi by to zkusil jen jednou. Ale – teď se jednalo o místo psovoda u policie…
To nebylo zrovna příjemné překvápko. Co teď? Všechny plány v háji, to ses musela asi najednou dost ohánět, co?
No nic, psa jsem si samozřejmě nechala. Nezbavím se zvířete, které má na mě už vazbu stejně jako já na něj. A rozhodla jsem se, že budu pokračovat dál. A protože jsem pak získala práci ochranky v jedné fabrice – ne, tuhle práci jsem fakt dělat nechtěla, bylo to jen proto, bych si vydělala a našetřila nějaké peníze, protože jsem už byla fakt plonková, zbytek úspor mi sežral Bonny a jeho výcvik – tak aby nebyl doma pořád sám, tak jsem mu v srpnu 2019 pořídila mladšího brášku. Oficiálně se jmenuje Gunner (a sedí mu to, protože dřív střílí, než se ptá), ale jinak je to Ganny, Ganeček nebo Gáňa.
Od té doby se tak nějak protloukáme, zkusili jsme ještě jiné MP v blízkém i dalekém okolí, nicméně všude stejný problém. Buď o psovody nestojí vůbec nebo opět – nechtějí ženské.
Víte, nějak tomu nerozumím. Asi jsem i ve svých letech pořád naivní, nicméně se domnívám, že pro přijetí do práce by měly rozhodovat schopnosti, dovednosti a výsledky, a ne to, co má dotyčný/dotyčná mezi nohama.
Trénovat jsme tedy nepřestali a já stále zůstávám optimistkou v tom, že náš čas ještě přijde.
Takže asi tak, milé kudlanky a kudlánkové…
Doufám, že se všichni máte dobře a že vám to ještě dlouho vydrží
LENKA „JEDNIČKA“
Je to prostě takový typ ženy, která si dokáže poradit v každé situaci a v určitých věcech i dokáže
nahradit chlapa. Takhle já vidím Lenku. A co se týče názorového pohledu na současnou politickou situaci, dá se říci, že jsem s ní naladěn na společné notě. V životních situacích ji přeji jen to dobré a kdyby bylo více takových žen, nemuseli bychom se bát vlka nic. A protože má ráda i zvířata, je to důkaz, že tím pádem má ráda i lidi. Ale jasně, chápu, že ne všechny.... To asi každý.
Je pravda, ze se psi na hledani drog cvici tak, ze se jim ty drogy daji vyzkouset a buduje se u nich tak jista zavislost, aby pracovali efektivneji?
A ohledně těch drog: prý se psi učí vyhledávat "skořici" a "pomeranč" - asi to jsou nějaké fakt průrazné pachy. No, a pak se přidává to, co má najít. Dostane čuchnout, a on jde hledat to, co mu bylo nařízeno.
Takže ne, nejsou to feťáci...
Ale pokud bys chtěla nějaké další podrobnosti... Hele, je to fakt zajímavé téma!
Uz jenom to, ze se jedna o pripad psovoda...
Ja si totiz jako pejskar byvaly dogmusher vzpominam na chvili, kdy nejdelsi zavod psich sprezeni vyhrala jista Libby Riddles. Sakra, to musi byt uz aspon 35 let... To bylo tehdy blbejch reci o tom, ze se zensky na takovy zavod nehodi, ze Libby mela ztrestenej napad vyjed na posledni usek v blizzardu a za kdyby blizzard neskoncil, tak ji museli jet zachranovat. A hlavne, ze to bylo poprve a naposled...
No, Libby uz sice ten zavod nikdy nevyhrala, ale nastoupila Susan Butcher a ta se svym vudcim psem Granitem zvitezila snad 4x po sobe. Setkal jsem se tehdy s legendarnim musherem Rickem Swensonem, ktereho ta dama pripravila o prvenstvi a byl z toho pekne nestastnej. Nejslusnejsi slovo ktere ze sebe dokazal vypravit bylo bull****. Susan byla navic znama tim, ze se se svymi psy mazlila, brala stenata do postele a krmila je (coby profesionalni nutritionist) tak dobre, ze hafani i behem zavodu pribirali na vaze! Ti psi pro ni proste pracovali z lasky.
A Granit prozil nesmirne stastne stari, protoze kazdy chtel stenata jejichz otcem by byl prave on.
Takze vazeni - diskriminaci nebrat! At uz kvuli pohlavi, rase, nabozenstvi, nebo treba sexualni orientaci. Jsme vsichni lide a meli bychom si byt rovni.
Ano, pokud byl pes vycvičen u nás a zná české povely, tak zahraniční psovod se je prostě musí naučit.
Cca před 4 lety jsem viděla dokument z Bílého domu - víte, že jejich ochranky nakupují vycvičené psy u nás? Protože v tomhle jsme opravdu nejlepší. A bylo tam slyšet, jak americký psovod volá "K noze!".
Ještě jsem slyšela takovou věc, ale nemůžu sloužit, jestli se to opravdu stalo nebo je to hoax, ale bylo tam, jak americkej policajt poslal psa na drbana a ten byl úplně v klidu a nesnažil se utíkat, protože nerozuměl, co znamená "Drž!" Pak byl teda dost nemile překvapenej.
Ohledně těch drog - tohle jsem sama osobně se psy necvičila, nicméně jsem se jednou k takovému výcviku nachomýtla a bylo mi řečeno, že psi se trénují opravdu na ostré drogy. Z čehož vyplývá, že je nemůže cvičit kdekdo soukromě, spadá to výhradně pod státní správu (celníci a protidrogové).
O případné závislosti psa se nikdo nezmiňoval takže na toto odpovědět nemůžu.
Prostě se přijede na místo a tam se zjišťuje, jestli a čím tomu požáru někdo nepomoh. Co se ale na veřejnost moc nedostane, je fakt, že tihle psi jsou chudáci, protože čichání těchhle chemikálií jim dost zkracuje život. Bere se to holt tak, že pomáhají lidem...............
Jo, a Libby vyhrala ten zavod v roce 1985. Nedavno oslavila 66 narozeniny. Koho to zajima:
https://alaskasportshall.org/inductee/libby-riddles-victory/
Mikin
