Kudlanka - TAK TOHLE NE! TO JSME SI NEDOMLUVILI!!!

Howardovi je pětadevadesát a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě. Jednoho večera tam potká Mildred, které je osmdesát sedm. Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne: "Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?" "Copak?" ptá se Mildred. "Sex!" "Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby ti drželi pistoli u hlavy."

"Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho některá žena na chvilku držela v ruce." "Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred, rozepne Howardovi kalhoty, vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v ruce. Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet Howardovo přirození.

Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě neobjeví.

Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní, Ethel, která mu drží jeho přirození.

Dopálená Mildred zaječí: "Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku? Já ti nestačím?

Všude dobře,
doma manželka...

Chlapík stojí v supermarketu ve frontě u pokladny, když si všimne, že na něj opodál mává nějaká blondýna a mile se usmívá.
Docela se diví, že zrovna k němu by se hlásila taková kočka, přesto jde k ní a aniž by tušil, kam ji zařadit, říká: "Omlouvám se, ale my dva se známe?"
Ona na to: "Možná se pletu, ale myslela jsem, že vy nejspíš budete otec jednoho z mých dětí..."
Chlap začne pátrat v paměti a vzpomene si na jediný úlet, kdy byl v životě nevěrný.
"Sakra," říká, "to jste fakt vy? Ta striptérka z mé pánské jízdy den předtím, než jsem se oženil?

Ta, s kterou jsem souložil na kulečníkovém stole, zatímco mě můj kamarád šlehal po zadku mokrou natí z řapíkatého celeru???"
"Ne," odpoví žena, "já jsem třídní vašeho syna..."

Ve vlakovém kupé jede důstojník s vojákem a matka s přibližně osmnáctiletou dcerou. Vagon se ocitne v tunelu a pochopitelně v úplné tmě. V tom se ozve slušné plesknutí, které nasvědočovalo, že někdo dostal facku.
Vlak vyjel z tunelu a v kupé se rozhostilo opět světlo. Všichni mlčí, jen důstojník si nenápadně drží pravou rukou tvář a v duchu přemýšlí: "Ha vida vojáka, chtěl políbit dceru, spletl se, políbil matku a já jsem od ní dostal omylem facku". Matka po očku pohlíží na ostatní a také v duchu uvažuje: "Vida vojáčka, políbil slušně vychovanou dceru a ta ho liskla." Dcera se zase smutně dívá po vojákovi a hlavou se jí honí: "Chudák voják, chtěl políbit mne, spletl se, políbil matku a ta mu dala facku." Voják se potutelně usmívá a hlavou se mu honí: "Tak, ještě jeden tunel a dám mu po hubě z druhé strany."
(Doufám, že jsem to nepopletl).

Prochází se slečna podél řeky a najednou zahlédne rybáře, který má na hlavě cihlu. Je pochopitelně zvědavá, a tak se ho zeptá:
„Prosím vás, pane, proč máte na hlavě cihlu?“
Rybář se na ni podívá a mlčí. Dívka neustále naléhá, až to rybář nevydrží a povídá:
„To vám můžu říct jen pod jednou podmínkou.“
„Pod jakou?“
„Že se se mnou pomilujete.“
Slečna je ctnost sama, a tak jde raději dál. Nakonec však zvědavost nad ctností zvítězí a ona se vrátí. Po činu se celá roztřesená ptá:
„Tak teď už mi to řekněte. Proč máte na hlavě tu cihlu?“
A rybář konečně odpoví:
„To máte tak, slečno, já nejsem moc úspěšnej rybář. A jak tady tak sedím, je mi smutno. Na prut nic nechytím, ale na tu cihlu jste už čtvrtá.“

Žena stojí nad rakví svého manžela a říká zaměstnanci pohřebního ústavu:
"Chci, aby byl manžel pohřben v tmavě modrém obleku."
A rovnou mu na pořízení dala nevyplněný šek.
Na pohřbu u otevřené rakve si žena pochvaluje modrý oblek, který má nebožtík na sobě.
"A kolik stál ten oblek?" ptá se zřízence.
"No, vlastně nic. Víte, shodou okolností hned po vašem muži přivezli jiného, který měl tmavě modrý oblek, tak jsem se zeptal té vdovy, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že ne. No... tak jsem prohodil hlavy!"

Mladý významný advokát byl zrovna na cestě k soudu k projednání jednoho složitého případu, když tu se najednou
z ničeho nic ocitnul před nebeskou branou.
Svatý Petr jej uváděl dovnitř a advokát protestoval proti své předčasné a náhlé smrti: „Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Je mi teprve 35!“
Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do nebeského království, a přislíbil, že se na jeho případ podívá.
Vrátil se za hodinu a říká advokátovi: „Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let.

Paní učitelka ve škole chce po dětech, aby řekly rým. Děti postupně říkají rýmy.
Až dojde řada na Pepíčka a ten říká: "v moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena."
"Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje."
"Jen počkejte, až přijde příliv."

Chlapa bolí loket a chce jít za doktorem. Kamarád mu řekne: "Neblbni, Američani už na to mají počítač, zrovna ho testují u nás v lékárně. Je to levnější než doktor a jenom je zapotřebí donést vzorek moči." Chlap si řekne, že nemá co ztratit, donese do lékárny vzorek moči, hodí to do počítače, hodí tam desetikorunu. Ozve se bzukot, hrkot a cinknutí, vyjede kousek papíru, na kterém stojí:
Máte tenisový loket - Namáčejte si ho v horké vodě - Kloub nenamáhejte - Zlepší se to do dvou týdnů.
Chlápek je spokojen, ale hned si říká, jestli by se ten počítač nedal ošálit. Rozhodne se, že to zkusí. Doma nalije do zavařovačky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky a po chvíli onanování i vzorek ejakulátu. Všechno smíchá, donese do lékárny, vzorek hodí do počítače, ozve se bzukot, hrkot a cinknutí, vyjede kousek papíru a na něm je napsáno:
Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, přidávejte do ní sodu. Váš pes má blechy, umyjte ho v protibleším šamponu. Vaše dcera užívá kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to dvojčata, obě holky. Nejsou vaše. Pořiďte si právníka. - A jestli nepřestanete onanovat, tak se vám ten tenisový loket nikdy nezahojí!