Sedíme úplně sami, jako kůly v plotě, s kozlem a s cikárem na pávlači, koukáme, co se zrovna děje dole na dvorku a trochu vzpomínáme. Když jsem se sem nastěhoval, dával jsem fofrem dohromady svůj 1 plus 1 bez koupelny a záchodu. Teda, abych nekecal, záchod jsem měl. Společnej s dalšíma dvěma partajema na pavlači, především s Pepanem, asi 15 metrů od mýho kvartýru. Ale dal Pepan tomu hajzlu pěkně zabrat. Myslím, že do svý loňský smrti ten kořala např. vůbec netušil, co to je WC štětka.
V mym novym kvartýru bylo jen umejvadlo v prázdný místnosti, co snad byla kdysi jakoby kuchyň. Ale bylo mi tehdá o 25 let míň, vytvoření vlastní koupelny a WC jsem zvládl do dvou tejdnů, včetně obkladů a dlažby, a ostatní šlo celkem taky fofrem. Musel jsem spěchat, neměl jsem kde hlavu složit. Dívčina, u který jsem bydlel, mi dala jasný ultimátum "buď si mě vezmeš, nebo do konce měsíce VYPADNI". Bylo to od ní fér.
Dala mi na výběr a já jsem si vybral.
Zkraje tady tedy jen krev, pot, slzy. To se ovšem změnilo skutečně skoro ihned. Soused Pepa, nadsoused Štěpán, nadsousedka Niki s postupně několika chlapama, nadnadsoused Péťa a jeho Adéla, odvedle soused Martin, taky pozdější sousedka Mia ... A byli jsme fajn parta. Odpolední grilování s hulákáním s kytarama na dvorku pravidelně končilo ráno. Když někdo něco dělal, ostatní se hned přihnali a pomohli (a když nepomohli, aspoň do toho kecali), pivo teklo proudem ... Nádhera.
Jenže postupně všichni mizeli, někdo se rozvedl a vypadl, někdo pomřel, někdo vypadl jen tak.
A teď jsem tady v celym baráku zbyl sám jako kůl v plotě, dokonce i bez opilce Pepana, a navíc teď musím na starý kolena vypadnout, protože majitel prodal barák nějakýmu developerovi, a tady zřejmě vznikne hotel.
Je to až smutnej pohled na dvůr, kde jsme zažili ty krásný grilovací a chlastací noci a teď se tam hromadí haraburdí z postupně vyklizovanejch kvartýrů.
A já teď ani nevím, kam se poděju, zatímco kozlovi je to úplně fuk.
Jistě jsem si to zavinil sám, měl jsem bejt prozíravější. Teď, na stáří, už je pozdě bycha honiti, ale mně se tady líbilo a myslel jsem, blbeček, že to tady mám na věčné časy a nikdy jinak.
Tak koukám po pronájmech. O Prahu mi už vůbec nejde, ani vomylem. Jen o slunce na balkóně, terase, lodžii.
Nějaká zahrada, to už je jen z říše snů. Taky koukám po seznámení, co kdyby nějaká 70ti letá staruška věrchuška nemohla finančně nebo fyzicky utáhnout bydlení, nebo obstarávání chaloupky a žnutí trávy?
Ale tam mi pšenka nekvete - nedivím se, hlavně proto, že každá sedmdesátiletá staruška věrchuška z chaloupky má nějaký dědice, kteří sice prděj na bábu, ale na chaloupku z dědictví neprděj.
Nojo.
Tak to je tak všechno ze současnýho pohnutýho života starce, zmítanýho větry. Neřek bych, že by to mý fňukání mělo bejt nějak extra zajímavý, jen jsem chtěl redakci hodit jiný thema, než válku.
Jo, a taky se pozeptat,
jestli někdo neví o vetchý stařence z chaloupky...
Brejden a brouchuť. J.
...........
Já si říkám, že začnu taky makat venku, ale už taky stojím za prd, chvílku něco dělám a pak jsem zmlácená jako pes. No a když nedělám nic, tak je to snad ještě horší-jeden se v tom nevyzná no prostě hrůza.
Jinak na Tvůj dvorek vzpomínám celá leta. Na ty super akce s Petrem, Pepou i s Adélou. A na karbanátky a spoustu rumu a pivka a kytary a smíchu...
Byla hocela legrace Tě znovu potkat :-)
Markétko, to ještě, doufám, spolu probereme. I když mě zasejc až tak vzpomínání nebere. Na vzpomínání jsem nikdy nebyl, žiju současností a současnejma starostma i radostma daleko víc, než vzpomínkama.
Čo bolo, to bolo. Těrazky je ináč a nutno sa porvať. A musím se s tím porvat, i když se mi vůbec, ale vůbec(!!!) nechce.
Když jsem si pak na zahradě zapálil a dal jsem si pivko, napadla mne – možná hloupá, možná i dobrá myšlenka. Kdo ví?
A neříkej mi, že Tě něco podobného nenapadlo také. Hele Pepo, mysli si, že spolu sedíme u piva a já Ti vyprávím možná smysl, možná nesmysl. Sleduj tok mých myšlenek. Myslím si, že majitelka Kaya stejně všechno nečte, takže to možná projde bez odezvy. :-)
Ne, že bych chtěl dělat nějakého dohazovače, to ne. Ale víš co mne napadlo?
Že Ty jsi pohledný inteligentní chlap, vesměs s kladnými vlastnostmi a paní Káyová také není žádná čarodějnice. Ty jsi kůl v plotě, ona je svým způsobem také kůlem v plotě. Ona je chytrá, umí radit, zaopatřená, Ty jsi také zaopatřený a finančně nezávislý, takže by to nebylo nic z vypočítavosti. Ona ráda kutí, ty také nemáš obě ruce levé, ona má jen Kaya a teď by měla i Tebe. Ty nemáš nikoho, jen toho Kozla, takže bys měl ji i Kaya. Ty bys ji snášel modré z nebe, ona by ti snášela sebe. Ty bys chodil venčit Kaya, zatímco ona by mohla spinkat. Nebo bys jí pomohl z Kudlankou a ona by mohla jít třeba na drb. Na návštěvu. Nebo by mohla jet do lázní... Jéééé, těch možností, jak si vzájemně a na stará kolena pomáhat, je spousta. Také byste se mohli střídat u vaření, jako to máme my. Pepo zvaž to. Nic jí neříkej, jen jí pozvi na rande. Pozvi ji někam na dobrou večeři, kam smějí i Kyové a tam to spolu proberete. Je to sice trošku z ruky, ale doporučuji posezení v restauraci Na rozcestí nebo U rozcestí ve Slivenci. Znám to tam a fakt tam dobře a chutně vaří. A v létě je tam posezení i pod vzrostlými stromy. Když jedeme kolem, vždy se tam zastavíme. A když se to tak vezme kolem a kolem, oba zas nejste až tak daleko od sebe.
Tak tohle mne napadlo. Co na to říkáš? Blbé? Ulítlé? Ne. Nic mi neříkej. Jen přemýšlej. To víš, že bych byl i sám nerad, kdyby Ti dala kopačky hned při prvním pokusu, ale za zkoušku to přece stojí. Podívej, je to chytrá baba, ale to Ti nemusím říkat. To dávno víš. Jistě byste si měli stále o čem povídat a nikdy by u vás nebyla nuda. Já nevím, kdy jsi ji viděl naposledy. Já ji viděl sice jen na fotce asi před dvaceti léty. A tehdy to byla fakt kočka.
Víš co? Jdu si pro další pivko. Tak ahoj. Odvahu a držím pěsti!!!
Hele strejdo. Mohlo mě potkat i daleko horší. Teď nemyslím impotenci, z tý se člověk může vždycky vylízat, ale spíš jako stařecký choroby. A teď zrovna nevim, na jaký dřevo bych měl klepat!
Holt, každej má nějakej trabl a každej ho má za ten největší, protože je to JEHO trabl a ten je největší. Samozřejmě, že jsem měl na stáří myslet dřív. Samozřejmě, že jsem neměl prodávat chalupu, i když mi byla absolutně k ničemu. Samozřejmě, že místo do banky jsem měl prachy na stáří dávat do zlata, když už se nevyznám ve vobrazech. Teď mi z naspořenejch prachů na stáří ročně sežere inflace 15 procent. Atd., atd. ,atd. Ale zase máme demokracii, svobodu slova, svobodu projevu, svobodné volby! A daň za demokracii, to je kurxva setsakra drahá záležitost.
Zvláště, pokud se jedná o muže, který je soběstačný a delší dobu sám.
To by to tam bylo asi brzo zase jen "o jednom" - jen by záleželo na tom, kdo z vás by byl ten střelec...
