Když tak dopoledne chodívám s čubákem na exkrementační vycházku, všímám si už ze zvyku, co kde roste. A hlavně, jestli to má nějaké plody, jestli by to bylo k jídlu a vůbec, co to vlastně je. To je prostě už síla zvyku.  Vzpomínám, jak když byly děti malé, tak jsme měli celé okolí důkladně zmapováno, tedy kde co roste, pochopitelně. Před cca padesáti léty tady bylo jen řídké rozkopané sídliště, vůkol pozůstatky opuštěných stavení - a hlavně přilehlých zahrad... Jo, bylo to fajn.

 Dnes už tohle nehrozí,  protože okolo jsou už satelitní rezidence.

Tak jsem si za 60,- Kč koupila kilo švestek , abych si udělala na zítra koláč. Šla mi totiž fakt už pusa šejdrem; holt vzpomínat se nemá :-)))

Jenže, jak jsem říkala, to obhlížení stromů už mám v krvi. A koukejte, co jsem tu uviděla.

Mj. to hnědé cosi je teninké, takový hnědý nehýtek...

Je to stromek mladý, takové hůdě.

Tímhle je na podzim osypán, myslím, že to je zatím jen „pokus“ o plody, že ty správné asi vypadají jinak. No – tak víte všechny podrobnosti – tedy ty, které znám já.

Nyní je už na vás, abyste poznali, o co se jedná a „k čemu to je“.

A já si jdu sníst jeden kousek toho švestkového skvostu. Ňam.

d@niela

.

... : d@niela

jupí, uhodli, kudlaňáta moje, uhodli! (no, gramaticky by to mělo být "uhodla", ale dnes na gramatiku moc nedám).
Tak je to kaštánek pravej, jedlej, a neskutečně a fujtajbl bodlinatej. Asi nějaká sveřepá odrůda. Chodím tam ráno a večer, a koukejte, kolik už jsem si nasbírala!!!

září 28, 2021 22:04