KDO BYL TAJEMNÝ AUTOR RUKOPISU? |
Pondělí, 23 srpen 2021 | |
![]() Když Jean-François Champollion rozluštil s pomocí trojjazyčné Rosettské desky egyptské hieroglyfy, jednalo se o převratný úspěch a obrovský posun ve vědecké disciplíně s názvem egyptologie. Nejednalo se o nijak snadný úkol, přeložení egyptských hieroglyfů z Rosettské desky, která mimo to obsahovala ještě nápisy v řecké alfabetě a démotickém písmě, trvalo Champollionovi několik let.
Voynichův rukopis je však ještě mnohem zapeklitější záležitostí, neboť k němu neexistuje žádné podobné vodítko, kterým byla v případě hieroglyfů právě Rosettská deska. Voynichův rukopis je záhadný kodex zapsaný na pergamenovém papíru o velikosti 23,5 × 11,2 centimetru. Skládá se z přibližně 240 stran s čistou obálkou, jež neuvádí ani název, ani jméno autora. Tento fakt sám o sobě přidává knize jakousi záhadnou auru.
S neuvedeným jménem autora souvisí i název „Voynichův rukopis“. Wilfrid Michael Voynich totiž nebyl autorem rukopisu, ale polským obchodníkem a sběratelem starožitných knih, jenž roku 1912 tento záhadný a neobyčejný rukopis zakoupil v Itálii. Voynich již tehdy rozpoznal, jaké tajemství před ním leží. Nerozluštěná kniha s podivným rukopisem a značným množstvím různorodých ilustrací – od obrázků rostlin přes vesmír až po zvěrokruh a nahé ženy v koupacích scénách.
Text rozhodně nebyl neznámou záležitostí a není tedy nerozluštěn z důvodu nedostatečného zájmu – právě naopak. Byl analyzován již mnoho dekád předtím, než jej obchodník Voynich v Itálii odkoupil. Až Wilfrid Voynich ale rozjel masivní kampaň s cílem text dešifrovat a rozluštit. Text je složen ze „slov“ napsaných neznámou abecedou a uspořádán v kratších odstavcích. Svým vzezřením kniha působí jako jakési vědecké pojednání z dob středověku, nicméně jde pouze o odhady.
O tom, z jaké doby rukopis vlastně pochází, se vedly dlouhé debaty. V roce 2009 však byla kniha podrobena důkladné analýze, při které se pomocí radiokarbonové metody zjistilo, že rukopis byl s největší pravděpodobností sepsán někdy mezi lety 1404 až 1438. Do období středověku se tedy vědci se svým odhadem trefili správně. Je tu však mnohem větší problém – obsah knihy je naprosto neznámý a ani jedinému slovu nelze porozumět.
Po zakoupení knihy pořídil Voynich mnoho fotokopií, které rozeslal všem možným vědcům, kryptografům a lingvistům. Ani jednomu se však kód knihy nepodařilo rozluštit. Bylo navrženo obrovské množství řešení, díky nimž by se knihu podařilo přeložit, pokaždé to však skončilo stejným závěrem. Astronomové, chemikové, matematikové i historikové se na tomto bádání společně podíleli, ovšem neúspěšně. Jediný menší úspěch zaznamenala skupina botaniků, kterým se díky ilustracím podařilo v knize rozpoznat několik rostlinných druhů pocházejících z Evropy i Nového světa.
Voynichův rukopis má souvislost i s českým prostředím, neboť prvními známými vlastníky tohoto záhadného textu byli pražští učenci. Někteří vědci tedy připouští, že rukopis mohl být možná v Praze dokonce i sepsán. Zde se však vědci vůbec neschází. Značná část vědecké komunity tvrdí, že spis pochází z Itálie. Někteří tuto teorii rozpracovávají ještě dále a tvrdí, že rukopis napsal mladý Leonardo da Vinci, který byl znám tím, že si vymýšlel svá vlastní zašifrovaná písma, jak se můžete dočíst na Wikipedii.
![]()
Jak uvádí kniha 100 Mysteries of Science Explained, rakouský matematik Andreas Schinner v roce 2007 řekl, že rukopis mohl být napsán autistickým mnichem, jenž během psaní podvědomě následoval zvláštní matematický algoritmus ve své hlavě. Zmínka o algoritmu je důležitá, neboť v textu lze vysledovat zákonitosti a pravidelnost. Nejedná se tedy o hromadu nesmyslně poskládaných znaků, některé z nich po sobě totiž jdou dle určitých zákonitostí, které se napříč rukopisem opakují.
Ať už je pravda kdekoliv, Voynichův rukopis zůstává záhadou a teorií o jeho původu a smyslu je čím dál tím více. Některé teorie například naznačují, že dokument pochází od Aztéků ze Střední Ameriky. Jedna z nejpopulárnějších teorií je pak ta „nejjednodušší“ – že se jedná o pouhý podfuk a záměrně napsaný „blábol“, který žádný obsah ani smysl nemá. Že jde prostě jen o pouhý žert, o vymyšlené znaky a vymyšlená „slova“.
Vzhledem k ilustracím a vysledovaným zákonitostem v textu se však většina vědců přiklání k tomu, že Voynichův rukopis obsah a smysl má a že jej lze rozluštit. Každý rok lze slyšet o některém vědci, jemuž se podařilo Voynichův rukopis rozluštit. Zpráva oběhne celý svět, vědec schytá vlnu kritiky od jiných vědců, kteří jeho poznatky označí za odhady a pouhé domněnky, načež se po „rozluštěném rukopisu“ slehne zem. Za krátký čas přijde s revolučním objevem zase jiný vědec a koloběh se opakuje.
V současnosti je záhadný a dosud nerozluštěný Voynichův rukopis ve vlastnictví americké Yaleovy univerzity pod označením MS 408.
zdroj: internet
Komentáře
... : doktor
Děkuji za velice zajímavé po vídání o záhadném rukopisu.Ovšem teorie,že rukopis je špás,legrace, smyšlenka je velice lákavá a že obsahuje malůvky,obrázky a různé ilustrace by na věci nic neměnilo.
srpen 23, 2021 12:16
... : Krakonoš
Na čem si vědci celýho světa zuby vylámali, na to stačila tetka z český kotliny. A víte co to znamená? Že jsme zase o krok před nima!
![]() ![]() https://www.youtube.com/watch?v=C2-41lkWUqI (paralelní vesmíry českýho internetu mě nepřastanou nikdy fascinovat, škoda, že nejsem v důchodu...) srpen 23, 2021 14:31
|