Asi ne, žejo. U nás byla v noci bouře taková, že můj psí hrdina se mi s hrůzou v každém chlupu přišel vmáčknout mezi krk a hlavu - "Nejsem tady, nikdo mne nevidí, žejo? Ubráníš mě?" Ach jo, ale stejně je to můj velký ochránce... Každopádně před mizernou náladou. Takže jsem vypnula televizi s dánskou detektývkou, omotala ruku kolem švarného hrdiny, zhasla lampičku a probudili jsme se až ráno.
Jenže celý ten nový den nestál za moc. Jo, báječně se ochladilo, takže už nebylo nač se vymlouvat, a já pokračovala v uklízení. Však to tak také někteří znáte - když člověk "roupama neví coby", začne předělávat, přestavovat, eliminovat. Eliminuju ve velkém. Nevyhazuju, rozdávám. Jenže, když tohle člověk nedělá celý život, tak tento proces trvá děsně dlouho - a hlavně to nejde najednou.
Oblečení už mám probrané, knihy téměř. Jenže ono se stále ještě nachází další a další, čeho je doma navíc. Teď jsem například dala do několika krabic sklenice a skleničky na zavařování.
Máte-li někdo zájem, stačí napsat!
Když už jsem je tak skládala, hezky podle velikostí a tvarů, případně podle barvy víček, rozhodla jsem se jich pár taky naplnit.
Tady kousek, v parku před zdejším gymplem, rostou špendlíky. A že se letos vyvedly! Jsou velké skoro jako blumy... Jenže, náš drahý místní úřad je nechal na jaře prořezat, takž nejnižší větve, ze kterých se ještě loni báječně česalo, jsou pryč. A skákat do výše kvůli každé žluté kouličce? Nakonec jsem ještě jeden utajený strom, nádherně ošpendlíkovaný, našla, košíček natrhala a teď mám zas asi deset skleniček super džemu.
Teď o tom, co se děje. Jako kdyby nestačilo, že je všude přítomné covidové strašidlo.
Mj. už jsem si zvykla, že jsou na světě lidi, kteří se snad nechají (pokud se toho ve zdraví dožijou) až tak za deset let, až budou vakciny dlouhými léty ověřené, oočkovat. Nechápu je. (Vždyť se vakciny píchají už miminům. I když stále je plno maminek, které do svého bejbi prostě bodat nenechají.) A tak se po světě zase šíří i nemoci, které už byly téměř vyzmzíkované.
Osobně to nesu dost truchlivě, protože jsem byla jedna z posledních, která téměř podlehla virové infekci, zvaná dětská obrna.
Na jednu stranu bylo fajn, že jsem byla opravdu malá holčička, plná radosti ze života, které ani ochrnutí na půl těla nevzalo humor. Neměla jsem – na rozdíl od mých rodičů – důvod se pro něco trápit. No, nebylo to v nemocnici jednoduché, tři měsíce jsem prožila na infekci na Bulovce, ale děti se dovedou bavit kdekoliv a čímkoliv.
Moje maminka drahá tehdy podepsala souhlas s tím, že mi mohou do mého malého hubeného těla píchat velké tlusté injekce krystalického penicilinu. Byla jsem jedna z prvních, která tyhle fakt koňské injekce dostávala. Jo, to bylo fuj. Ale zabral.
tomu jsem naštěstí utekla, ale bylo jich tam plno...
Dalším postupem byly horké zábaly; to už bylo moc fuj, vařící vlněné pleny se vyždímaly téměř do sucha a pak jsem do nich byla zabalena. Propařena.
Následovala sestra s kyblíkem tekutého horkého parafinu, a tím byly nožičky a záda natřená.
No, byla jsem jediná na pokoji, které to dělali. Jo, to ta moje maminka. Jednoduše podepsala, že absolutně souhlasí se vším, o čem si moudré hlavy lékařské mohou pomyslet, že by to pomohlo...
Zázrak se nakonec stal, já z nemocnice odešla po svých, a byla jsem gumovější než cirkusoví akrobaté. Sice kostřička, že by absolventi koncentráku vedle mne vypadali jak obézní, ale - šla jsem!
Následujících půl roku byla legrace... Maminka mi tehdy dávala (naštěstí byla zrovna zima) troje punčocháče, několikero tlustých triček, navlíkala mne jak pumpu na zimu, ale stejně to nezastřelo, že jsem průsvitná. Měla jsem 130 cm a patnáct kilo.
Tak, tohle bylo zcela sobecky o mně.
Takže se nedivte, že jsem nešťastná z těch,
kteří tu současnou virózu dobrovolně šíří. Kdyby to měli jen oni,
a konec.
To by mi vůbec, ale ani trochu nevadilo.
d@niela
A lidem, co si myslí, že covid je jen chřipečka a zbytečné strašení, bych i tak nepřála to, co jsme si prožili s vnučkou.. a v podstatě stále ještě prožíváme, protože pořád ještě není úplně v pořádku a nikdo nám nezaručí, že bude.
Musím přesto oponovat. Ale jen trošku. A to pouze ze zásady. Uvést věci na pravou míru.
Jak tu tak sem tam poslouchám všechny ty odborníky na covid, sem tam si i něco přečtu, to je jasné, slyšel jsem nebo jsem se dočetl, už nevím, že i očkovaný člověk může být šiřitelem. Nositelem viru. To jsi ale četla také, ne? Tak jak z toho ven. Oba člověkové, očkovaný i neočkovaný to mohou přenášet. Pouze ten očkovaný by na tom měl být lépe oproti tomu neočkovanému, protože v případě nákazy to bude mít u něho slabší průběh. Dokonce snad ani nezemře... :-) Na tom se snad shodneme, že?
Jenže – teď už došlo na má laická slova. A skloňovaným mediálním meritem je třetí dávka. Nebudu si hrát na sýčka, ale pokud se tu objeví další verze, třeba Gama, skloňovaným meritem bude dávka čtvrtá, pátá, x tá... Myslíš, že k tomu nedojde? A opět tu budou další a další represe, omezení pro ty neočkované, až se to zvrhne v povinnost, danou zákonem. Klidně bych šel na test imunity, na test protilátek, ale formulovat to až takhle?
Víš, kolik toho chemického svinstva sním třeba já denně? Po tom infarktu v r. 2014 žeru každé ráno tabletku Helicitu ( to prý je na žaludek, abych neměl problémy s tím dalším svinstvem), po snídani Betalog, Tritace a Xarelto. To všechno jsou látky chemického původu a fungují proti trombům, a rozpínají cévy a Xarelto mi ředí krev. Jo a abych nezapomněl, po večeři ještě půlku tabletky svinstva proti cholesterolu. I když jsem s ním v mínusu. Je to sice paradox, ale nejsem doktor. Mám tohle zapotřebí? :-) A nikdo mi nepředepíše třeba pivo, vodku či kafe. Nic z toho, co mám rád. O cigaretě ani nemluvím.
Doufám, že cítíš, že to píšu v legraci. Ale je to svatá pravda. A do toho všeho bych se měl ještě nechat očkovat jakousi rychlokvaškou 1.až desátou dávkou? Ještě jsem stále při smyslech. A to mne příští rok čeká očkování 4. injekce proti klíšťatům. A to si se ženou pochopitelně platíme. A neremcáme. Jen Ti přeji, abys neměla žádné problémy a tu desátou injekci jsi nepotřebovala. :-)
Takže víš, jak to ukončíme? Protože jsi žena, máš ve všem pravdu. A mně bude i nadále mrzet, že jsi ze mne nešťastná.
Na příkladu Izraele se nyní ukazuje, že mezi výší procenta proočkovanosti a šířením virózy je přímá úměra. Kompletní očkování má za sebou přes 62 procent Izraelců, boj proti koronaviru ale v židovském státě zdaleka nekončí. Šíření vysoce nakažlivé varianty delta se v Izraeli podepsalo na rychlém přibývání nově zjištěných případů covidu, které se nevyhýbá ani očkovaným.
Aztékové a Inkové v časech epidemií obětovali své vůdce bohům.
Nic nenaznačuji !
Ale takový krásný zvyk to byl...
Koho se to asi tak ptali?
U synátora jsem to nechala zcela na něm, jak se rozhodne. Je mu 17 a půl a není hloupý. Týden seděl u kompu a zjišťoval a srovnával. Po týdnu to bylo: Ano, až budu moct, tak se nechám. Sim (dcera) to samé. Takže zbývá můj drahý choť, u kterého ovšem kvůli několika zfravotním faktorům chápu, že chce chvilku počkat. Takže jsme taková 75% rodina, ale nehádáme se kvůli tomu. Uvidíme, jak to bude vypadat na podzim a v zimě. Doufám, že budou otevřené školy. To je v současnosti moje priorita.
Že jedna moje kámoška skončila po očkování na koronárce, to už jsem psala. Dcera i zeťák se nechali očkovat, prakticky k tomu byli donuceni kvůli zaměstnání. Zeťák po každé dávce měl silné bolesti hlavy a nespavost, cca 10 dní. Dcera první dávkou prošla jak růžovou zahradou, po druhé dávce jí ruka otekla jak balón a otok se jí následně rozšířil od ramene šrekou přes záda, až k bederní páteři. Tvrdila, že na dotek je to jelito stejně bolestivé, jako pásový opar. Trvalo to dva týdny. Že by někam něco hlásili, to ani náhodou, SÚKL se ani nesnaží něco zaznamenávat. Oba dva mají v současnosti únavový syndrom, plíží se po baráku, jak kdyby jim bylo devadesát. Nejspíš měli oba bezpříznakové onemocnění a do toho se nechali naočkovat.
Jestli se domníváš, že pouze Izrael je na tom tak blbě, navzdory proočkovanosti a že je to způsobeno skladbou obyvatelstvo, tak stejně tak jsou na tom další premianti v očkování, Island, Seychely a také Gibraltar. V Izraeli jsou v nemocnicích s těžším průběhem hospitalizovaní očkovaní i neočkovaní,asi tak půl napůl. Island má téměř stoprocentní proočkovanost dospělé populace, přesto mají vysoký nárůst aktivních nákaz, nejvíce ale u osob očkovaných vakcínou Janssen. Ale ani osoby očkované jinou vakcínou nejsou bezinfekční. Tak na co asi tak jsou ty covid pasy?
https://echo24.cz/a/Sqate/protilatky-muze-mit-az-polovina-lidi-v-zemi-stat-je-stale-nuti-k-testovani
Mimochodem,spalničky, ani obrna nemutují.
Já jsem z očkování taky nebyla kdovíjak nadšená, přece jen je to nová vakcína a vedlejší účinky má. Ale přišlo mi správné nechat se očkovat, protože jsem covid neprodělala. Přišlo mi to správné nejen kvůli mně samotné a mé nejužší rodině, ale i kvůli těm ostatním, kteří ve snaze zarazit pandemii, na to očkování šli také. Kdybychom byli naočkováni všichni nebo měli přirozené protilátky po prodělání, virus by se neměl kam šířit. Ale takhle... stačí si přečíst nějakou diskuzi na Novinkách a člověk jen žasne, jaké argumenty ta odmítači používají. Holt rozdělení národa trvá dál, nejdřív nás rozdělila volba prezidenta, teď zase postoj k očkování.
Stejně jako jsem nechápala biomatky, které odmítaly své děti očkovat dětskými vakcínami s odůvodněním, že je stejně zbytek dětí očkovaný, tak jejich děti se mohou očkování vyhnout. Jakoby jejich děti byly něco lepšího než děti těch "hloupých poslušných" maminek, které očkování dodržují. A pak se nemůžeme divit, že se tady opět objevuje TBC, černý kašel, spalničky.
Opakuji - chápu zdravotní důvody lidí a i některých dětí, kterým by očkování ublížilo, ale to je opravdu minimum národa.
