Sám objev očkování je velmi starý. Všechno začíná jménem Edwarda Jennera. Tento britský vesnický lékař se proslavil zavedením první vakcíny proti pravým neštovicím. Edward Jenner už od dětství slýchal, že dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, těmi pravými nikdy neonemocněly. Z toho vyvodil, že kravské neštovice vytvářejí u lidí odolnost proti pravým (černým) neštovicím. Mj. pokud nevíte, tak černé neštovice byly v řadě případů smrtelné...
Když v roce 1796 pracoval jako praktický lékař v Berkeley v hrabství Gloucestershire, potkal mladou dojičku Sarah Nelmsovou, která měla na rukách a pažích čerstvý výsev kravských neštovic. Hnis z jejích čerstvých puchýřků 14. května 1796 záměrně naočkoval osmiletému Jamesi Phippsovi. Chlapec měl krátce po očkování jen zvýšenou teplotu a nepříjemný pocit v podpaží. Devátý den trpěl nechutenstvím, ale další den už se cítil mnohem lépe. Dva měsíce po tomto experimentu doktor Jenner cíleně nakazil stejného chlapce - tentokrát virem pravých neštovic, které tehdy představovaly nemoc s vysokou úmrtností (fatalitou). Tato nemoc se však u chlapce neprojevila.
Později provedl dvanáct podobných experimentů a a na základě těchto pozorování sepsal vědeckou práci s názvem „Zkoumání příčin a následků vakcíny proti variole′′, kterou poslal britské Královské společnosti. Ale ta ji odmítla publikovat. Jenner se však nevzdal a práci publikoval v roce 1798 na vlastní náklady, a nazval v ní svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva). V následujících dvou letech vydal ještě další dva články.
Tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci a Edward Jenner je považován
za objevitele a průkopníka moderního očkování.
V Phippsově domě je nyní Jennerovo muzeum.
Jeho metoda získala záhy velkou popularitu a rozšířila se nejen v Británii, ale i v Evropě. Na území habsburské monarchie jsou počátky aplikace ochranného očkování spjaty s rokem 1800. Během tří let byly proti pravým neštovicím očkovány statisíce lidí.
V Čechách se s očkováním začalo v roce 1821 na základě císařského dokumentu. Tehdy použil lékař brněnský Alois Carl vakcínu dovezenou z Německa a očkoval s ní děti z místního sirotčince.
Očkování proti této nemoci bylo ukončeno až v roce 1980, po celosvětovém vymýcení pravých neštovic.
A UŽ TO JELO…
Dalším významným průkopníkem vakcinace byl o století později Louis Pasteur. Ten na základě Jennerovy vakcíny a vlastního pozorování nejprve připravil očkovací látky proti drůbeží choleře (1881) a antraxu (1881). Největšího úspěchu dosáhl až očkováním proti vzteklině. Mnohonásobným pasážováním viru vztekliny na pokusných zvířatech se mu podařilo oslabit virulenci viru natolik, že jej mohl použít k přípravě očkovací látky.
6. 7. 1885 pak Pasteur touto vakcínou zachránil život devítiletému chlapci Josephu Meisterovi, kterého pokousal vzteklý pes. První pasteurovy vakcíny vycházely z poznatku, že opakovaným pomnožením patogenního mikroorganismu za specifických podmínek v umělém kultivačním médiu lze snížit jeho virulenci. Aplikace oslabeného mikroorganismu do vnímavého hostitele pak napodobuje přirozený průběh infekce a současně indukuje dostatečně silnou obrannou reakci zprostředkovanou buněčnou imunitou.
Nedlouho po Pasteurových objevech se podařilo připravit i první inaktivované (usmrcené) vakcíny. Koncem 19. století tak byly postupně vyrobeny celobuněčné očkovací látky proti choleře, břišnímu tyfu a moru. Usmrcení původců těchto onemocnění bylo zpravidla prováděno tepelnou nebo chemickou inaktivací. Metody výroby a testování však byly v těchto časech z dnešního hlediska velice primitivní a nestandardní.
V průběhu 20. století nastala dramatická expanze v oblasti vývoje očkovacích látek, a to nejprve po 1. světové válce. Vakcíny proti diftérii, tetanu, dávivému kašli a TBC jsou ze 30. let.
Ve vývoji virových vakcín se stal průlomem Endersenův a Peeblesův objev technologie buněčných kultur. John F. Enders se svými mladšími kolegy T. H. Wellerem a F. C. Robbinsem publikovali roku 1949 svůj objev, že virus dětské obrny (poliomyelitis) lze úspěšně pěstovat in vitro na různých typech tkání. Tím mohli omezit pokusy na živých zvířatech, otevřeli cestu k vývoji vakcín proti virovým onemocněním.
Na základě jejich techniky vyvinul roku 1952 Jonas Salk první vakcinu proti dětské obrně.
Nemoc se mj. léčila penicilinem - ro výrobu českého penicilinu byly vybrány Roztoky u Prahy. Vývoj výroby penicilinu nezastavily ani změny politických poměrů v Československu a na jaře 1949 byly vyrobeny první zkušební vzorky léku.
Roku 1954 izoloval Enders a
Peebles virus spalniček na tkáňových kulturách z buněk lidských a opičích
ledvin a roku 1960 začali plošně testovat vakcínu proti spalničkám. O rok
později byl oznámen úspěch a roku 1963 se deaktivovaná vakcína dostala na trh.
Až v roce 1958 bylo v Československu zahájeno plošné očkování inaktivovanou poliovakcínou, v roce 1960 byla nahrazena vakcínou živou perorální. Od roku 1961 bylo Československo jednou z prvních zemí bez výskytu epidemické dětské obrny. Žádný další případ už nebyl hlášen. Ve světě se divoký typ viru endemicky šíří v Pákistánu a Afghánistánu.
JE TAK FAJN, ŽE JSOU LIDÉ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ OSTATNÍ UZDRAVOVAT.
JE TAKOVÁ SMŮLA, ŽE JSOU LIDÉ, KTEŘÍ TOMU BRÁNÍ.
d@niela
Určitě si ale zapametám, že původ je od krávy, něco tedy jako krávovina, ale to se mi nelíbí, protože takovej překlad považuju za hanlivej, vzhledem k přínosům.
Už ani nevím, proti čemu všemu jsem byl kdy očkovanej (taky zajímavý český slovo, zřejmě od toho, že píchnutí dlouho nechávalo na rameni takový, jakoby, očko). Pokud už jen vím, tak teď je automaticky prckům dávaná hexavakcína, tedy šest v jedný. Proti čemu všemu je každá z nich, to jsem snad nikdy ani nezkoumal. Věřím vědě a medicíně, že ví co dělá a že nedělá nic špatnýho.
Teď teda máme corovakcíny, a stejně, jak doteď zase věřím vědě a medicíně, že to snad se mnou nemyslí nějak zle. Tedy, že bych měl jistotu stopro, to jistě nemám, ale určitě je moje víra nesrovnatelně větší, než nedůvěra.
Co se týče mRNA, nepřipadá mi na tom nic divnýho. Beru to jako úžasnej pokrok vědy a stejně, jako se kdysi lidi báli přesednout z koně do auta, chápu, že se dneska někteří bojej přesednout na mRNA. I tehdá se našlo dost významnejch učenců, kteří před pekejnejma strojema varovali, jako před nástrojema ďábla. No, tak dneska je to to samý, a mimo učenců se najde i dost známejch neučenců, kteří varujou před nástroji ďábla Billa Gatese.
Tak v sobě mám dvě dávky modeRNA, a ani jsem, blbeček, nevyzkoušel, jestli mi na vopíchanym rameni bude držet feritovej magnetek, což by byla neklamná známka, že jsem byl očipován a odteď Billem sledován, nedej bože, i ovládán. Už se zvolna chystám na dávku třetí, tak slibuju, že určitě neopomenu magnetek v Narpě koupit a ihned po napíchnutí vyzkoušet. Zprávu pak neprodleně podám. Teda - zprávu nemůžu slíbit na 100 procent. Zprávu podám, pokud mi v tom Bill na dálku nezabrání.
Zprávy trošku jinak.
Na videu je zajímavé zpracování grafu úmrtnosti důchodců dle počtu vyplácených důchodů.V době, kdy měl řádit Covid důchodci masově neumírali až do prosince 2020. K masovému umírání důchodců začalo docházet po začátku "očkování" koncem prosince 2020. Od té doby dle informace důchodového úřadu, náhle zmizelo 32000 vyplácených důchodů. Znamená to tedy, že takové množství starých lidí zemřelo na následky vakcíny? Doporučuji shlédnout video a těm stále pochybujícím grafy s úřadu statistiky a úřadu důchodového zabezpečení. Zdroj: https://otevrisvoumysl.cz/kam-zmizelo-33-tisic-duchodu-jiny-...
Grafi. https://mega.nz/folder/UAlEwZJQ#LEOkB60b5CF-D_m7UwgQmA
