NEDĚLNÍ OBĚD U POTENCIÁLNÍ TCHÝNĚ |
Pondělí, 01 únor 2021 | |
![]()
Já si nebyla jistá, jestli chci s tímto mládencem zůstat navždy, ale protože se nebojím nových výzev, pozvání na nedělní oběd k mamince jsem přijala. Maminka byla velmi sympatická a srdečná žena.
Postavou připomínala volnočasového zápasníka sumo a věřím, že kdyby musela, pěstí by zabila vola. Na malinké hlavičce měla husté kudrnaté černé vlasy, mírně prošedivělé. Opálené tváře měla ošlehané od větru a oči jí svítily, jako korálky. Když se usmála, viděla jsem v jejich ústech tolik zlata, že by nezahanbila výlohu klenotnictví.
Budoucí maminka mě provedla bytem a mně nemohlo uniknout, že na čistotu a hygienu neklade tak velký důraz. Zdvořile jsem se usmívala a snažila jsem se ignorovat hejno švábů, kteří se v předsíni zmocnili mé značkové kabelky a táhli si ji do úkrytu.
Usadila mě v kuchyni ke stolu, a když jsem se opřenými lokty přilepila k povrchu, bylo mi jasné, že už není úniku. Vzhledem k tomu, že přítelova maminka vytrvale odmítala mou nabídku pomoci u vaření, jen jsem tiše seděla a pozorovala její kuchařské umění. Obsah obrovského hrnce míchala tak ztuha a těžce, že to připomínalo míchání asfaltu. Linoucí se zápach napovídal, že se možná ani tolik nepletu.
Po nekonečné půlhodince jsem se ujala prostírání a oběd se mohl podávat. Byla to jakási směs rýže, zeleniny a masa v „ajntopf“ podání a úplně přesně nevím, jak se přihodilo, že některá zrnka rýže byla tvrdá a jiná rozvařená.
Chuť to nemělo vůbec žádnou, ale ze slušnosti jsem vytrvale žvýkala, abych s velkým zapřením tu nechutnou hmotu spolkla. Můj nápadník se cpal tak, až se mu dělaly boule za ušima a já se sebezapřením polykala alchymistický experiment společně s ulomeným kouskem zubu.
I kdybych chtěla v tu chvíli utéci, tak jsem nemohla, protože jsem byla pořád pevně přilepená ke stolu. Můj mládenec si žádal nášup, ale já s výmluvou, že si chci nechat místo na dezert, jsem s díky odmítla. Mezi hlavním jídlem a dezertem jsem se s omluvou odebrala do koupelny, abych si zkontrolovala stav chrupu a tajně spolknula tabletku živočišného uhlí.
Jako dezert se podával koláč, zvaný bublanina. Abych další kuchařský experiment přežila, vydezinfikovala jsem se předem nabídnutým panákem slivovice a pro jistotu jsem do sebe lupla tři, abych nic nezanedbala.
Ačkoliv dezert taky nebyl vůbec k jídlu, hladina alkoholu mě uvedla do
částečné anestezie, a tak mi to bylo úplně jedno.
Nabídnutou kávu, která následovala po dezertu, jsem s díky odmítla, protože při letmém pohledu do kuchyňských skříněk a na stav hrníčků jsem si uvědomila, že nejsem očkovaná proti žloutence a nechtěla jsem nic riskovat.
S omluvou, že se mi udělalo nevolno, ačkoliv jsem moc nelhala, jsem se s potenciální tchyní rozloučila a odebrala jsem domů dlouhou procházkou kolem nemocnice.
S milým mládencem jsem se pár dní na to rozešla. Další takový oběd bych už nepřežila.
Komentáře
... : *deeres*
Tchýně a uzený...
Všude dobře, doma tchýně. Nápis na hrobě: "Zde leží moje tchýně a já doma odpočívám v pokoji." Zvoní telefon: "Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupný 100 000 dolarů!" "A když odmítnu zaplatit?" "Tak ti jí naklonujeme!" "Obžalovaný, proč jste shodil tchýni z balkónu?" "Chtěl jsem se jen přesvědčit, jestli v té pohádce je pravda, že saň umí létat!" Chlap vyhazuje tchýni z okna v šestém patře a říká jí: "Vidíš ty čarodějnice, jinej by tě zabil a já tě pouštím na svobodu." I já jsem tchýně ![]() ![]() ![]() únor 02, 2021 12:07
... : strejda
Jo, říká se, že tchyně a uzený je nejlepší studený. Ale. Já měl takovou tchyni, že si na ni nemohu ani v nejmenším stěžovat. Ona mne měla asi radši než svoji dceru. Když se u nás vyskytla sem tam nějaká ta Itálie, vždy spražila dceru, aby na mne nebyla hubatá a aby se krotila. Tedy ne, že bych u ní hledal zastání, ale bylo to příjemné i z důvodu hledání pravdy v naší při. A nejčastěji jsme byli ve při spíše kvůli dětem. Kvůli způsobu výchovy. Já jsem byl prostě tolerantnější. A protože věděla (mluvím o tchyni), že mám rád vše, co vyšlo z trouby, hlavně kynuté věci, pekla mi samé dobrůtky. Na oplátku jsem jí zase dělal veškerou údržbu bytu, protože ona už byla dlouho vdovou. Bral jsem ji, jako druhou mámu. A určitě bych na ni nepoužil ten slogan v první větě.
Ale Veronika to popsala svým stylem. Krásně. únor 02, 2021 14:51
... : *deeres*
Ani všechny blondýny nejsou úplbě blbý. A Veronika opět zaperlila.
únor 02, 2021 15:37
|