PÍSNĚ KOSMICKÉ |
Pondělí, 18 leden 2021 | |
Můj švagr koncem loňského listopadu oslavil osmdesátku, tak jsem mu volala, abych blahopřála k tak pěknému věku. Jenže on spustil takové ty pohřební řeči, že už stříhá poslední centimetry na pomyslném metru a jestli ho chci ještě někdy živého vidět, tak ať za ním a jeho družkou přijedu na chalupu. Že Květa, vdova se kterou žije po smrti mé sestry, je ještě o nějaký ten pátek starší a i ona se prý na mne těší..
Tak jsem se nechala ukecat a rozjela jsem se za nimi na chalupu do Lensedel. To je taková malá hezounká vesnička, mezi Senohrabama a Ondřejovem a vypadá tak trochu, jako by jí namaloval Lada. Vlastně na tom není nic divného, protože Ladovy rodné Hrusice, jsou jen co by kamenem dohodil.
Autobus mI jede z konečné metra C-Háje až do Ondřejova. Sbalila jsem batoh a oba psy a dojela až na konečnou na náměstí. Byla jsem tam ještě před obědem a do Lensedel to je pak jenom kousek - naučnou stezkou Kocoura Mikeše.
Tak jsem si řekla, že mám dost času a mohla bych se tedy ještě podívat do volně přístupného areálu Ondřejovské hvězdárny, který patří Akademii věd. Areál je upraven jako park se vzácnými stromy a řadou moderních plastik. V letní sezóně si můžete o víkendech zaplatit prohlídku s odborným výkladem. Párkrát už jsem tam byla při příležitostech otevřených dveří, ale dneska nikde nikdo, vědátoři někde zalezlí a celý park jsem měla jenom sama pro sebe. Před výstupem nahoru na Žalov jsem na náměstí v místní skvělé pekárně, koupila ještě pro švagra teplé makové buchty, velké jak cihla. Celou cestu jsem pak měla problém, abychom je se psy nezprivatizovali.
Synové Josef a Jan když vyrostli, založili čtvrtou generaci dynastie Fričů. K lítosti svého otce je místo umění zajímala technika, hlavně optika a astronomie. K astronomii je údajně přivedl Jan Neruda, který byl kmotrem Jana. Josef studoval zoologii a palentologii, Jan techniku, chemii, fyziku a přírodní vědy. Z mladšího Jeníka vyrostl geniální konstruktér, z Pepíka organizátor a obchodník. Po studiích si založili továrničku na přesné měřicí a optické přístroje. S Jeníkovými vynálezy souprav pro vyměřování štol a tunelů, astronomických, geodetických či nivelačních přístrojů udělali kluci díru do světa. Jejich výrobky si objednávaly nejrenomovanější laboratoře a závody. Ve volných chvílích se věnovali milované astronomii v podomácku postavené observatoři.
Jenže pak v roce 1897 Jeníkovi blbě odoperovali slepáka, a on ani ne pětatřicetiletý zemřel. Pepík, obdivovatel bratrova génia, to taktak přežil. Navíc byl na něm závislý, sám neuměl ani rýsovat. S fričovskou zaťatostí však časem handicapy dohnal. A na památku Jeníka během následujícího čtvrtstoletí vystavěl v Ondřejově dodnes slavnou hvězdárnu. Kolem odvážného projektu dal dohromady skvělou partu nadšenců v čele s fyzikem Nušlem, mladým Šafaříkem a architektem Fantou, coby generálním projektantem. zdroj:
rozhovor-Petr Hora Hořejší
Za vilou jsou dvě observatoře z režného zdiva a tzv. pozorovací domky. Za pozornost stojí i vila první představitelky Mařenky z Prodané nevěsty Eleonory Ehrenbergové. Další, už moderní stavby, přibývaly v následujících letech. V severní části se pak nachází kopule s dvoumetrovým zrcadlovým dalekohledem, největším v ČR, instalovaným v sedmdesátých letech 20. století. A proč jsou tam ty žáby?
Důvody jsou hned dva. Než se začalo se stavbou, tak si zde Nušl a Frič postavili dřevěnou provizorní pozorovatelnu, které se jako vtip říkalo "U Zelené žáby" , podle tehdy oblíbené malostranské hospůdky, co je dnes brazilskou restaurací. Druhým důvodem jsou nápisy a sgrafita na vile.
Seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi, starý jim žabák učený odvíral tvrdé lebi.
Vysvětloval jim oblohu, líčil ty světlé drtky, mluvil o pánech hvězdářích zove je "Světa krtky".
Pravil, že jejich hvězdný zkum zvláštní je mírou veden, dvacet že milionů mil teprv jim loket jeden.
Tedy že, řekněme pro příklad - věříme-li v ty krtky -, k Neptunu třicet loket je, k Venuši jen tři čtvrtky. Rozmluvil se pak o Slunci - žáby jsou divem němy -, ze Slunce že by nastrouhal na tři sta tisíc Zemí.
Slunce že velmi slouží nám, paprskovými klíny štípajíc věčnost na roky a směnkové na termíny. skoro že samá slunce jsou, zelené, modré, rudé. Vezmem-li pak pod spektroskop paprslek jejich světla, že v něm naleznem kovy tyž, z nichž se i Země spletla.
Umlknul. Kolem horlivě šuškají posluchači. Žabák se
ptá, zdaž o světech ještě cos zvědít ráči. "jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky!"
A tak ta omšelá žába na soklu Fričova pomníku Jsou tam, nebo nejsou? Deeres
Komentáře
... : mamča
To je hezký !!! Jak povídání o cestě, tak o bratrech Fričových i o žábách.
Myslela jsem si, že Písně kosmické znám, ale tuhle báseň o žábách vidím prvně, a je moc hezká. Deeres : Chtěla bych mít Tvoje znalosti a odvahu vyrazit za poznáním nových míst. leden 19, 2021 06:27
|