Jedno, co máme všechny společné (my, české holky v cizině), je, že nám chybí kamarádky z dětství a dospívání, kterým jsme se svěřovaly se svými problémy. Kamarádky, kterým bychom si postěžovaly na děti, na tchýni, na manžela, jedné to, druhé ono - a tak to bylo všechno pěkně rozložený. Tady tyhle „naše kamarádky“ nejsou a nové neznáme od dětství.
Je pochopitelně trapné se těm novým svěřovat s něčím intimnějším.
Naše výlevy (které se pořád opakují dokolečka, stále ty samé) padají proto na hlavu manžela, který je po čase přestane snášet a ničí ho to. Chlapi potřebu svěřovat se moc nemají, pro nás ženské to je nutnost. Tak voláváme mamince a ta si to pak musí poslechnout v plné síle, za všechny ty nepřítomné kámošky. Prostě - nemá to naředěný.
A já tedy dál vařila, pekla a jedla a brečela a rozváděla se. Což se neustále opakovalo… Toužila jsem být milována, obdivována, chtěla jsem, aby mi říkal, že jsem krásná, protože jsem mu porodila úžasné (úžasně uřvané) dítě. Mnohokrát mě mrzelo, že jsem pusu nedržela a prostě se musela o své pocity podělit s manželem.
Jenže s kým jiným? Mnoho hádek bych si
ušetřila, kdybych si mohla důvěrně pokecat se starou kámoškou a neobtěžovat tím
chlapa. (I když - mne taky nebaví poslouchat některé stále stejné názory mého
muže a občas ho pošlu ne zrovna slušně do háje. Celé se to uklidnilo, až když jsem si
uvědomila, že to řekl, protože se cítil zoufalý a zahnaný mým chováním do
kouta. Prostě „milionkrát nic asi fakt umořilo osla“.
P.S. Dala jsem mu přečíst tuhle písemnou zpověď. Chvíli na to koukal a pak opravil slovo v poslední větě (bylo tam původně „stokrát nic umořilo osla“).
YVETA
Komentáře
... : NČ
No nevim. Já to vidim krapítko jináč. Mám na to takovou, létama ověřenou, teorii, že ženská nepotřebuje poslouchat jinou ženskou (ani chlapa), natož nějaký konstruktivní rady nebo názory. Svuj názor ona má od začátku jasnej, ale potřebuje se vykecat a na konci chce slyšet, že její názor je jedinej správnej. Pokud se jí toho ujištění nedostane, je zaděláno, v lepším případě na další nesvěřování se a hledání vhodnějšího protějšku ke "konverzaci", v horším případě na nepřátelství. Kdysi jsem se, z neznalosti a nezkušenosti, pokoušel společně rozebrat problémy a hledat řešení. Absolutní kravina!!! Stačí neposlouchat a jen občas přitakat "máš naprostou pravdu", nebo "to´s mu řekla skvěle ...".
Ke klidu doma docela stačí tiše vyslechnout, že šéf je vůl, Vomáčková je kráva, řezník je hajzl, pprotože v plátku bez kosti byla kost, atd. Už dávno vím, že pokoušet se vysvětlovat, že třeba šéf musí hlídat pořádek a třeba normy, nebo, že Vomáčková třeba má kratší sukni protože má pěkný nohy a zadek, to jen přileje oleje do ohně. Ženský se nikdy nesmí říct, co nechce slyšet. Stejně nechce slyšet nic jinýho, než souhlas se svym činem nebo názorem. Pokud se jí souhlasu dostane doma, je vše ok, a ona už potřebuje kamarádky jen k předvedení toho, jak si, na rozdíl od nich, krásně a bohatě žije, popř. k vykecání a odsouhlasení, že má doba troubu.
Ke klidu doma docela stačí tiše vyslechnout, že šéf je vůl, Vomáčková je kráva, řezník je hajzl, pprotože v plátku bez kosti byla kost, atd. Už dávno vím, že pokoušet se vysvětlovat, že třeba šéf musí hlídat pořádek a třeba normy, nebo, že Vomáčková třeba má kratší sukni protože má pěkný nohy a zadek, to jen přileje oleje do ohně. Ženský se nikdy nesmí říct, co nechce slyšet. Stejně nechce slyšet nic jinýho, než souhlas se svym činem nebo názorem. Pokud se jí souhlasu dostane doma, je vše ok, a ona už potřebuje kamarádky jen k předvedení toho, jak si, na rozdíl od nich, krásně a bohatě žije, popř. k vykecání a odsouhlasení, že má doba troubu.
říjen 29, 2020 08:59
... : *deeres*
NČ, máš samozřejmě pravdu, jenže ono to platí i pro druhé pohlaví. Jinak by nebývaly dříve hospody plné chlapů u píva, kde se vykecávají nadáváním na cokoliv, stejně, jako ženské. A úplně stejně, jako ony, se neposlouchají.Prostě je to tak, že lidé se pro svůj spokojený život potřebují sdružovat a řeči, to je jenom vedlejší produkt.
Také mám nějaké kamarádky, kamarády a známé. Známé a i dobré známé, mám teď, kdy jsem se odstěhovala z Prahy. Dobré přátele, spřátelené duše, sbíráme už od dětství. Mám kámošku už od MŠ, také jednu ze základy i několik ze střední. S jednou z nich jsem se těsně míjela až do doby, kdy jsme se potkaly v práci. Jednoho kamaráda, mám z doby, kdy se přistěhoval k nám do baráku, přitom jsem ho léta znala už z tanečních a čajů v Radiopaláci. Svoje přátele teď vidím sporadicky, protože zůstali v Praze, anebo stejně, jako já z Prahy odešli. Ale občas se i fyzicky vidíme a elektronicky jsme stále ve spojení.
Přátele v životě prostě potřebujeme, už jenom proto, abychom povolili ventil, pocítili s někým sounáležitost a neotravovali svými stesky svého partnera.
Také mám nějaké kamarádky, kamarády a známé. Známé a i dobré známé, mám teď, kdy jsem se odstěhovala z Prahy. Dobré přátele, spřátelené duše, sbíráme už od dětství. Mám kámošku už od MŠ, také jednu ze základy i několik ze střední. S jednou z nich jsem se těsně míjela až do doby, kdy jsme se potkaly v práci. Jednoho kamaráda, mám z doby, kdy se přistěhoval k nám do baráku, přitom jsem ho léta znala už z tanečních a čajů v Radiopaláci. Svoje přátele teď vidím sporadicky, protože zůstali v Praze, anebo stejně, jako já z Prahy odešli. Ale občas se i fyzicky vidíme a elektronicky jsme stále ve spojení.
Přátele v životě prostě potřebujeme, už jenom proto, abychom povolili ventil, pocítili s někým sounáležitost a neotravovali svými stesky svého partnera.
říjen 30, 2020 08:17
