Nezávazný vztah nese s sebou spoustu nesporných výhod a ani zpětně si neuvědomuji žádné nevýhody. Ovšem - znáte to, když se s někým scházíte, je vám spolu dobře, ale oba si uvědomujete, že to prostě není „ono“? Tak já mám takové vztahy dva. Jeden je velmi inteligentní, vzdělaný, sečtělý, uznávaný ve svém oboru a díky tomu i mediálně známý. Můžeme si hodiny a hodiny povídat a pořád máme o čem. Je velmi štědrý a pozorný a velmi mi lichotí, že si pro pěkné chvilky vybral zrovna mě. Jediným a dost podstatným mínusem našeho vztahu je, že při sexu mi připomíná prase, které hledá lanýže.

A také se přiznám, že mi docela vadí jeho dětinská radost, když konečně nějaký ten „lanýž“ najde. Ten druhý sice není myslitel své doby a je také výrazně mladší. Nedokážeme si hodiny a hodiny povídat, ale je to hodný, upřímný a veselý kluk. A když mě vezme do náručí těma velkýma silnýma rukama, tak se mi rozvibrují kalhotky a chichotám se jak sedmnáctka.

Všichni tři si uvědomujeme, že naše „přátelství s výhodami“ zůstane přátelstvím navždy, ale naše vztahy nemají budoucnost. Proto zůstávám otevřená novým možnostem, proto věřím, že ten pravý na mě ještě někde čeká.

Musím říct, že si na nezájem opačného pohlaví nemohu stěžovat a než k čemukoliv dojdeme, první rande většinou absolvujeme výšlapem na bezmála 1.800 m vysokou horu, kterou mám za domem, a potenciální nápadníci musí projít třemi zatěžkávacími zkouškami.

1) Zkouška vytrvalosti – protože je to teda sakra kopec!

2) Zkouška empatie – i přesto, že jsem tam byla už asi 100x, pokaždé mi trvá věčnost, než se tam konečně vydrápu (ten kopec je opravdu velký)

3) Zkouška zručnosti – na kopci je malá zastávka, kde potenciální ženich musí zažehnout oheň a já ho překvapím gastronomickým zážitkem v podobě opečeného párku a nakrájené okurky.

Krom toho, že si mohu své nápadníky otestovat, v případě nesympatie se můžu schovat v lese. Ten poslední měl asi podobné myšlenky, protože mě nechal samotnou daleko pod kopcem, na pospas komárům, a rozhodnul se dosáhnout vrcholu sám, bez mého doprovodu.

Je vám určitě jasné, že mými zatěžkávacími zkouškami neprošel. Bolestně si uvědomuji, že já jeho zkouškou asi také neprošla.

Ovšem nevzdávám se nadějí a nenechávám nic náhodě. Kupříkladu při dnešním nákupu na mě jeden mladík mrkal tak vehementně, že mi začaly červenat uši. Když jsem se konečně odhodlala opětovat mu křivý úsměv, došlo mi, že ten pán nemrká na mě, ale má jen tik v oku.

Já jsem přesto na opačné pohlaví nezanevřela a pevně věřím, že i takový exemplář, jako já, má někde svůj protějšek.

VERONIKA, veselá a odhodaná