Milá Kudlanko, zkusím požádat o radu, ale když tak mi ani ty ani ostatní moc nenadávejte, já vím, že je v tom určitě i moje vina … Ale k věci: pět let už jsem s mým přítelem. Je nám oběma kolem padesáti - tedy jemu je 55 let a mně právě teď bylo 52. Dá se říci, že všechno mezi námi funguje výborně, až na to, že mám pocit, že je hrozný škrt. Měla jsem teď narozeniny a snažila jsem se mu už předem naznačit, že by bylo hezké, kdyby mi k narozeninám dal něco, co pro mě znamenalo už i víc, třeba prstýnek, náhrdelník nebo voňavku.
Protože ještě mi nikdy nic takhle hezkého nedal, a to ani k žádným Vánocům. A taky jsem si říkala, že po pěti letech vztahu by už na to byl čas, dostat něco, co je vyloženě pro mně, osobní, aby mi dal opravdu najevo, že pro něj něco znamenám.
No, takže k narozeninám jsem dostala kávovar. Takový ten velmi levný obyčejný kávovar; viděla jsem ho u kamarádky, dostala ho od nějakého časopisu, když si objednala roční předplatné. Mj. on dokonce ví, že já nepiju kafe… Jsem z toho dost zmatená a hlavně zklamaná, myslím si, že mu na mně asi nějak extra nezáleží.
Ještě bych se měla zmínit, že bydlíme každý ve svém, a většinou on chodí ke mně, někdy pobude jen večer a noc, někdy víkend, taky i týden. Já k němu moc nechodím, bydlí v malém podnájmu. A ano, abych řekla všechno, tak on někdy přinese něco malého k jídlu, ale většinou je to všechno na mně.
Ale, když zase jinak mi je s ním dobře, nejsem sama. Takže – nevím, jak se zachovat: jestli se přes to mám přinést, jestli se s ním mám o tom bavit, vůbec to nějak řešit. Nebo se mám s ním rozejít? A nebo zas jen akceptovat, že prostě je škrt, a být s ním dál… Fakt si nevím rady, ale jak říkám, zas nechci být sama, protože kde se a jak dnes s někým seznámit?
Děkuju moc,
IRMA
ODPOVĚĎ:
Má milá Irmo,
já vím, že zvláště dnes je na nějaké seznamování mizerná situace, a taky že se vyloženě nehrneš do rozchodu - to bys mi taky nepsala, že? Ale navrhnu ti trochu odlišné řešení:
Zkus se s ním rozejít jen "v sobě". Víš, přestaň ho brát fest na vážno. Je pravda, že jste takoví "bližší kamarádi" už přes pět let, ale zase je fakt, že tě tohle trápí. Určitě se necítíš tak mizerně, abys si musela chlápka kupovat. Máš ne víc, ne? Tedy, třebas ne teď, v téhle divné době, ale co je to padesátka? To je přeci krásnej věk, kdy máš před sebou určitě ještě mnoho zážitků a let. Takže neskládej zbraně!
Hele, nic s ním teď neřeš, to by bylo zbytečné. Kdyby ti chtěl dát - alespoň sem tam - nějaký kvalitnější dárek, tak na to měl pět let času, takže v tomhle se asi nezmění. Tudíž nějaká debata by byla na nic a na ještě víc nic... Jen by byla pak nepříjemná nálada. Ale ulož si to "do košíčku ve své paměti". Přijímej to, co ti dává - tedy ty hezké chvíle, co jste spolu, kdy, jak píšeš, vám to výborně funguje.
Ale taky přestaň být ta dávavá, alespoň ne v takové míře, jako doposud. Tím myslím například to, že je vlastně několikrát do měsíce u tebe na stravu a všechno ostatní... Poskytuješ mu i zdarma hotel. Tak zkus omezit aspoň to jídlo a nechat to někdy jen na něm.
A víš co? Tak zajdi i k němu, uvidíš, jak se bude on snažit... Ber to trochu jako hru.
Mj. - ty mu dáváš dárky? K svátku, narozeninám, Vánocům? Určitě si vzpomeneš, co ti k těmto příležitostem dal on - tak fajn, bere to jako zbytečnou záležitost, ber to tak taky... Dávej mu dárky, ale ne žádné drahé. Sázím se, že ty se s tím vymýšlíš, snažíš se mu udělat radost... Tak to dělej stejně, jako on.
Víš, především si musíš uvědomit svou cenu - nemyslím tím, že bys se měla cítit jako holka prodejná, ale uvědom si, že on si už pět let lebí a blaží s ženskou, kterou určitě má rád (jinak by s tebou asi nebyl), u které mu je dobře, nic moc ho to nestojí... Ale - současně to není opravdová láska. To si musíš přiznat. Ty jsi bohužel na té straně, která miluje a dává, kdežto jemu je dobře, a bere.
Měla bys to změnit. A věř mi, že to bude i cesta k tomu, abys zjistila opravdu, jak MOC mu na tobě záleží. Když pozná, že by tě třebas i mohl ztratit.... U mužských, tedy u většiny z nich, bohužel platí, že co je zadarmo, to je levné, bezcenné... Teprve, když musí trochu bojovat, investovat, snažit se - tak pak, když svůj cíl dosáhnou, když se musí snažit si ho i nadále bránit, tak pak si ho opravdu umějí vážit.
Takže - je to na tobě. Buď i nadále stejně milá, ale víc sebevědomá, svá, sebejistá.
A pokud by se nezměnil? Třeba časem přijde jiný!
Držím palce, když tak se ozvi,
d@niela
je to škrt, který se už určitě nezmění. Nenapsala jsi, jak je na tom finančně, ale i to, že bydlí v podnájmu a většinou chodí on k tobě, to taky o něčem vypovídá. Nepsala jsi ani, jestli spolu někam jezdíte, chodíte, atd. Pravděpodobně on přijde k tobě, uděláte si hezky a tím to asi končí.
Takže teď si musíš rozmyslet, jestli už s tímhle budeš provždy spokojená, nebo jestli si myslíš, že máš přeci jen na víc.
Pokud ano, poslechni Danielu a začni jednat - tedy, vážit si víc sams sebe a třeba začni tím, že se nech na večeři pozvat od něj, sice teď je to horší, nedá se moc kam jít, a navíc, bylo by to zbytečný riskování.
Ale on u něj doma by nějakou hezkou večeři s vínem a hezkým programem pro tebe udělat mohl, co ty na to?
Buď se s tím smiř, že jen k tobě bude chodit a nic víc, nebo se na něj vykašli.
Zkus to na nějaké seznamce, nevzdávej to, a uvidíš, že jsou na světě i lepší. Aspoň to zkus.
Nemáš co ztratit - chlapa, co se k tobě přijde jen vyspat, najdeš vždycky
Evidentně tě, Irmo, partner sejří, tak to nějak rozetni. Je i možný, že si to sám ani neuvědomuje, ale spíš to bude ta druhá varianta, totiž, že tě využívá. Můžeš to řešit diplomaticky, jak ti radí výše, ale já bych do toho rovnou šlápla.
Takže ano, rozhodla jsem se. Ještě si užiju Vánoce a Silvestr, a pak začnu do nového roku s novým odhodláním.
A tentokrát už opravdu nebudu já ta dávavá, to vám a hlavně sobě slibuju.
Držte mi palce. Dávám si těch pár měsíců ne na rozmyšlenou, ale abych se na to připravila. Už to všechno budu brát jinak.
Díky, Danielo a i vám, co jste se mi ozvali.
Chce si užít Vánoce a Silvestra. Tak tomu taky nerozumím, proč by ho měla zrovna 1. ledna poslat do řitě, když už teď se těší, jak si tejden před tím s ním užije.
"Žena nikdy neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane."
