Jak to vypadá na konci civilizace, nám objasňuje Benjamin Kuras ve své shora uvedené knize. Vyčerpávajícím způsobem jsou popsány téměř všechny zhoubné jevy. Dlouho jsem přemýšlel, jak vypsat všechny nepříznivé a krizové jevy a určit, které jsou ty opravdu zhoubné. Ale pan B. Kuras to udělal za mne. A jsem tomu rád, protože shromáždit veškeré důkazy je velmi náročné. Vyjma ekologie, je jeho zpráva téměř vyčerpávající.

Hlavní motiv této knihy je islámská invaze a zhoubné chování levicových liberálů. Vymírání evropských etnik je zmiňováno, ale příčiny příliš nerozebírá. Hodně místa je věnuje novému antisemitismu.

Autor se věnuje též cenzuře na sociálních sítích a nastupujícím totalitním metodám. O české submisivnosti, která poklonkuje Západu a kopíruje nesmysly této zanikající civilizace. Čínu považuje za nebezpečnou, o Rusku se nezmiňuje.

Doporučuji: Přečtěte si jeho vynikající pojednání o intelektuálech. Dále píše o tom, že nebezpečí islámské aktivity není v terorismu, který je jen vrcholem ledovce. Hlavní je skryté, to je osídlování vedené různými metodami, prosazování se do establishmentu, do zákonů, do politických institucí.

Tedy pro Evropana je to střet násilnické a nadřazenost hlásající ideologie, s naprostým ideologickým opakem - se sebeponižováním, tolerancí ke všemu, sebedestrukcí.

Současná ideová východiska západní civilizace jsou zbavena možnosti boje, hrdinství, úcty ke své kultuře a sounáležitosti s tradičními kolektivy. Jakýkoliv, jen lehce vyslovený odpor, je brán jako nenávistný a jako takový je nepřípustný, proto je nepřípustná i veškerá obrana. Celkový biologický úpadek, tedy vymírání, tělesná a duševní ochablost, špatný život mladých lidí, kteří nezakládají rodiny, autor nijak nezdůrazňuje, považuje za důležitější ideologické a psychologické působení.

K tomu se pokusím vyjádřit svůj názor, který je spíše doplňující než kritizující. První věcí je ekologie. Nutno se vyslovit také k ní, neboť pokud bychom ponechali stranou spory o globální oteplování, stále zůstává znečištěné prostředí, které má velký vliv na zdraví člověka i zvířat a celé biosféry. To je jen malé připomenutí.

Další věc je otázka příčin neblahého stavu civilizace. Zde si myslím, že autor trochu vynechal zásadní vliv globální oligarchie (sice zmiňuje Soroše) a peněz jako takových. Také vliv obrovských arabských peněz jen zmiňuje, ačkoliv se domnívám, že peníze obecně hrají obrovskou a podstatnou roli, v daném případě na postavení mešit a placení aktivit. Otevřený svět a libovolné finanční toky do různých občanských společností ze zahraničí jsou velmi účinné. Muslimové ve Francii, už téměř asimilovaní, se najednou vzpírají a to ve chvíli, když je navštívili imámové a začali kázat v mešitách.

Peníze dělají revoluce i v jiných oblastech, než je islám. Můžeme říci, že muslimové si nás kupují, stejně jako to dělají různé dotace evropské a různých organizací v rámci jiných námětů.

Nelze přičítat „otevření brány“ islámské expanzi jen levicovým relativistům a nihilistům. Je to též „otevření brány“ cizím nekontrolovaným, mnohdy neznámým, finančním prostředkům. To vede k dekadenci obyvatelstva, ztrátě porodnosti, kultuře smrti, zároveň přistěhovalcům vytváří prostředí pro neasimilaci. Potom se peníze přesměrují do mešit. Peníze se mohou získávat různě, obvykle založením nějakých podniků.

  Další téma, které bych chtěl doplnit, je biologický stav populace, viditelné vymírání. Příčinou je mj. život zbavený manuální práce a pohybu, práce vsedě u počítačů apod., lenivění a neschopnost nést životní zátěže. Nicméně vše je vždy vedeno pravidly života a ideály. Dnes se nedostává ideálů obsahujících hodnoty. Nejdůležitější ztracené hodnoty jsou „hodnoty domova“. To jsou tradice, život v kolektivech rodiny a obce, národní kultura a patriotismus. Lidé v rámci společenstva cítí povinnost zachovat se ve svých dětech nadčasově. Pokud se člověk necítí jako součást společenstva, jde mu jen o jeho vlastní život, který je konečný.

  Autor ve shodě s Rogerem Scrutonem odmítá oikofobii  - tj.  nenávist k domovu, ale přiklání se k oikofilii, tedy milování domova. To pramení z dobrého poznání reality, nicméně oikofilie nespadne z nebes a musíme jednak poznat její příčiny a cesta k lásce k domovu musí být nějak definována.

  Autor ve shodě s Rogerem Scrutonem odmítá oikofobii, tedy nenávist k domovu, ale přiklání se k oikofilii, tedy milování domova. To pramení z dobrého poznání reality, nicméně oikofilie nespadne z nebes a musíme jednak poznat příčiny oikofobie a cesta k oikofilii musí být nějak definována.

  Můžeme se tedy ptát, proč se daří marxisticky orientovaným aktivistům a proč jejich teorie nebyla zamítnuta hned tehdejšími lidmi vyznávajícími převážně pravicový liberalismus a konzervativní ideologie? K zodpovězení této otázky si musíme uvědomit, že trockistický komunismus byl na Západě silný a to už v době, když se vědělo, že sovětský komunismus je násilnický a nikdo už v něm neviděl vzor. Převládající pravici zajímalo pouze zachovat svobodnou a demokratickou společnost, ostatní ideály se jí nezdály být nebezpečné.

Proto též filozofové tzv. Frankfurtské školy nebyli pociťováni jako nebezpeční. Proti ideálům svobody a individualismu se neomarxisté nestavěli, svobodu prvoplánově neohrožovali a individualismus přijali, proto toto široce rozvětvené dnes převažující aktivistické hnutí lze spíše nazvat neoanarchismem. Co všechno to konkrétně ve vztahu k islámské expanzi je?

1/ Svoboda náboženského vyznání je součástí všech fundamentálních dokumentů. Nemůžeme tedy muslimům zakázat jejich náboženství. Musíme snášet jeho šíření.

2/ Emancipace žen požaduje, aby se ženy v zaměstnání vyrovnali mužům na úkor rodiny a výchovy dětí. Tím se omezila porodnost a dnes už to zabíhá až k popírání rodiny, která je prý konstrukt lidského rozumu, nikoliv přirozený útvar. Obnovit rodinu alespoň se třemi dětmi bude velký problém.

3/ Technický pokrok nahrazující lidskou práci osvobodil člověka od manuální práce. Ale člověk to nenahradil dostatečně umělými tělesnými zátěžemi – cvičením a sportem. Navíc moderní život přináší stresy. Technický pokrok vedle ke konzumní společnosti a k neustále se navyšující spotřebě, což sice nemusí být podstatné, pokud se nezačnou vyčerpávat zdroje a ničit příroda.

4/ Sociální zabezpečení chudých a početných rodin proto nahrává muslimským rodinám, které se proto na úkor státu množí, bez sebemenšího pomyšlení na zabezpečení. Stát dá …

5/ Současný exindividualismus rozkládá kolektivy, lidé se nesdružují, neuznávají rodné kolektivy národa a státu, nejsou schopni se sdružit k obraně, neuznávají autority. Individuální svoboda, velký a stále propagovaný výdobytek západní civilizace, umožňuje vyhnout se povinnostem ke kolektivu, nebránit kolektiv, umožňuje jej zrazovat bez trestu. Individualisticky a bezideově vychovaný člověk, bez vztahu k domovu, se pak automaticky stává oikofobem.

  Jestliže tedy vstoupíme do boje s muslimským šířením a chceme jej zarazit (když nejsme schopni muslimy integrovat), potom nám samotné principy evropských hodnot překáží v jakékoliv obraně.

Závěr:

   Autor ve své knize vyčíslil devět bodů záchrany civilizace. Všechny body lze akceptovat, jenom je problém, kdo je bude dodržovat? Můžeme dokonce si vymyslet i další body, ale někdo je musí zařadit do „konstituce obce“. Musí souhlasit s „evropskými hodnotami“, mít úctu k institucím a k řádu. Kdo tu úctu ale bude vykonávat? Snad ne tito dnešní rozhádaní jednotlivci, hájící jen sebe sama a propadající neoanarchistickým ideologiím?

Když se objeví sebemenší nepřítel, jednotlivec hájí jen sebe svými slabými silami. Muslimové nejsou sami od sebe zatím žádným velkým nebezpečím. Nebezpečím se stali tím, že proti nim nestojí žádná síla. Oikofobie nespadla s nebe. Veškerý ten ústup, který autor knihy popisuje, je zapříčiněn dobrovolným sebemrskačstvím, sebepoškozováním a vůbec celým tím deviantním myšlením jednotlivce, který řeší jen svůj momentální problém. A problém s muslimy? Ten se řeší strategickým ústupem před agresivním útočníkem.

  Nejprve je potřeba „vyjít z exindividualismu“ a vrátit se ke kolektivům a jejich tradičnímu řádu, což samo o sobě již znamená přejít k oikofilii, tedy lásce a uznávání domova. Není jiný výstup z krize než ten, že se člověk stane opět součástí národního a rodinného kolektivu, s citem sounáležitosti a schopností se sebeobětovat pro tyto kolektivy. Když je přijme za své, bude je i bránit.

Vlastimil Podracký