Italský hudební skladatel, pedagog a dirigent, ve své době jeden z nejslavnějších a nejvšestrannějších hudebníků v Evropě, Antonio Salieri, se narodil 18. 8.1750 v italském Legnanu . Salieri se ve Vídni seznámil jak s císařem Josefem II. (synem Marie Terezie), tak s vídeňskou smetánkou a inteligencí. Svou první operu s názvem „Le donne letterate“ zkomponoval v roce 1770 ve dvaceti letech, ta byla o tři roky později dokonce uvedena v Praze.

Byl kapelníkem dvorního orchestru a řídil koncerty Vídeňské hudební společnosti.

Jeho díla se s úspěchem hrála ve Vídni i v celé Evropě, hrál významnou roli v organizaci hudebního života Vídně a byl i významným pedagogem.

Se svojí operou La fiera di Venezia, oslovil v roce 1772 nejen vídeňské publikum, ale i operní scény celé Evropy.

Císař Josef II., jehož snaha povýšit německý jazyk nejen na jazyk úřední, zasáhla i operu, nechal v roce 1776 italskou operu ve Vídni zavřít. Ale po šesti letech navštívil Vídeň papež Pius VI., který měl ve svém doprovodu mj. básníka a libretistu jménem Lorenzo da Ponte, byl Salieri zvolen císařovým dvorním kapelníkem, a italská opera byla znovu obnovena.

Díky těmto dvěma, Lorenzovi a Salierimu, získal Mozart libreta ke svým nejznámějším operám - Figarova svatba, Don Giovanni a Cosi fan tutte.

Bohužel, jak jistě víte, existuje tvrdošíjná konspirační teorie a to, že Salieri otrávil geniálního hudebního skladatele Mozarta, protože žárlil na jeho úspěchy, a psychicky neunesl tíhu faktu, že bude hrát v Mozartově přítomnosti vždy jen druhé housle.

Hudební vědci však myšlenku podílu Salieriho na Mozartově smrti dávno opustili, neboť dobové dokumenty, dopisy i události svědčí naopak o vzájemném respektu a korektním vztahu obou vídeňských umělců. 

Bulvární zprávy existují od chvíle, kdy vznikly noviny.

První zpráva o tom, že Mozart byl otráven, se objevila v Praze.

Jistý pražský dopisovatel berlínského listu Musikalisches Wochenblatt, usuzoval na otravu z toho důvodu, že Mozartovo tělo prý po smrti oteklo.

Krajně nepravděpodobná verze příčiny Mozartova úmrtí silně zakořenila v povědomí široké veřejnosti kvůli filmu Amadeus (1984) režiséra Miloše Formana. Scénář připravil podle své vlastní divadelní hry dramatik Peter Shaffer.

Už dávno před ním však Alexander Sergejevič Puškin napsal hru Mozart a Salieri, v níž je Salieri označen za vraha. Nikolaj Rimskij-Korsakov pak zkomponoval stejnojmennou operu.

Po smrti císaře Josefa II. v roce 1790 se atmosféra na císařském dvoře od základu změnila. Nástupce Leopold II. nejevil o umění a hudbu zájem, a tak musel Antonio Salieri odejít z pozice kapelníka italské opery.

Ačkoliv mu bylo tehdy pouze 40 let, byl už v kontextu tvůrčí nálady „za zenitem“. Publikum se během let změnilo a dávalo přednost revoluční hudbě Wolfganga Amadea Mozarta. Poslední opera, kterou Salieri v roce 1804 zkomponoval, nebyla přijata obecenstvem ani kritiky.

Nadále však řídil veškerý hudební život ve Vídni a věnoval se tomu, v čem se mu v té době nikdo nemohl vyrovnat – hudební teorii a pedagogice. V oblasti zpěvu, kompozice a teorie hudby předával své znalosti například Ludwigu van Beethovenovi, Franzi Schubertovi, Franzi Lizstovi a v neposlední řadě i Mozartovu synovi, Franzi Xaveru Wolfgangu Mozartovi.

Významně se podílel na vzniku Vídeňské konzervatoře a pokud u některého z žáků poznal nadmíru talentu, vyučoval ho zdarma jako odkaz svému učiteli Gassmannovi, který se ho též bezplatně ujal.

Na sklonku života se u Salieriho začala projevovat pravděpodobně Alzheimerova choroba a v roce 1820 ho postihl těžký průběh dny (pakostnice). Roku 1823 prodělal mozkovou mrtvici a od té doby se jeho zdravotní stav stále zhoršoval. S podlomeným zdravím zemřel Antonio Salieri v 74 letech 7. května roku 1825, přesně před 195 lety.

Ve své době byl považován za nejlepšího operního skladatele světa a opravdového hudebního odborníka i skvělého pedagoga. S vizionářským stylem Mozarta se však těžko soupeří a ani to nemá smysl. Tehdy si byli v očích kritiků i publika hudebně rovni, až čas ukázal, že byl Mozart opravdu unikátním exemplářem, který dle některých zůstává a zůstane nepřekonán.

Čas však ukázal také to, že Salieri nebyl „průměrným skladatelem“, ale géniem, který ve své době dokázal Mozartovi úspěšně konkurovat.

d@niela