Kromě očí jsem po otci zdědila taky choulostivou kůži na rukách. Naštěstí se to projevilo až před čtyřicítkou, do té doby jsem ruce nešetřila v domnění, že je mám odolné, po mámě. Nikdy jsem nepoužívala rukavice, ani při čištění cihel od staré malty, ani při řízkování babek na chmelu, natož při úklidových pracích. Nikdy jsem nekrémovala. Pro kůži na těle to naštěstí platí pořád, mohla bych se mýt jelenem a bylo by to v pohodě. Ale ruce ne, kdepak.

Myslím, že mi je jednou v noci, spím totiž strašně tvrdě, uřízli a amputovali mi ruce někoho jiného. Jako abych si nemyslela, že budu furt jen zdravá a bez potíží.

Jako když střelí, snad ze dne na den, tu červený svědivý flek, tu prasklina pálící jak čert.

Začala jsem žlutou indulonou v domnění, že jiný krém na ruce snad ani neexistuje. Indulonou jsem začínala, protože jsem na ní vyrostla, u nás doma se jiný krém nevyskytoval, fasovala jsem ji na hory, k moři, krémovali jsme s ní boty... Červenou promašťovat, žlutou během dne, když jsem potřebovala namazat, ale ne zmastit. Na prevenci pro toho, kdo nemá problémy, nebo na udržovací režim u zaléčených je asi dobrá, ale na akutní problémy to nestačilo.

Hehe, dneska bych se poradenstvím přes ruce mohla živit.

Trvalo tři roky, než mi došlo, že možná jde o problém hodný zásahu lékaře - smějte se, ale mě vážně nenapadlo, že by to mohla být něco pro kožního lékaře, že takhle začíná třeba ekzém, alergie...

Takže nejdřív náš milý praktik, kam se chodím očkovat proti chřipce. Zeptal se, jestli je to poprvé, nebo to trvá delší dobu. Jistěže delší dobu, nikdy nechodím hned, jsem ten samoléčitel, co se snaží si nejdřív pomoct sám.

V té době jsem už za krémy na ruce utrácela stovky ba tisíce. Dal mi mastičku na zmírnění akutních potíží, měla jsem před sebou pár jednání a potřebovala ruce jak z alabastru. A doporučenku na kožní. Na kožní, kam mne vyslal, se objednávalo, ale já musela fungovat, takže jsem si pomáhala jako obvykle, a tak, když jsem přišla na řadu, byly zrovna ručičky v kondici. Doktorka krčila rameny, a že mám přijít, až bude akutní potíž.

Mezitím jsem se začala zajímat, poptávat, zjistila jsem, že snad co člověk, to kožní potíže. Postupně jsem se propracovala ke "své" kožní lékařce. Doktorka se vyptala podrobně a prý čím mažete. Vyjmenovala jsem vše, čím jsem postupně své ruce oblažovala.
„No, vy už jste vyzkoušela vážně všechno, co je volně k mání…“

Všechno ne, ale o tom jsem zatím nevěděla. A tak jsem dostala další mazání, kontrola za měsíc a za domácí úkol si zapisovat, kdy jsou ruce ok, kdy ne, a co jsem dělala, že se jim to nelíbilo. Zjistily jsme, že jim nedělá dobře prach, sahání na zboží v supermarketech (nevím, zda je to něčím, co obsahují obaly, nebo prachem, po pár minutách dávání zboží do košíku začnou ruce svědit, a pokud nejsou v dobré kondici, tak i praskat), na syrové brambory a cibule, chlad, hodně chlorovaná voda a stres. V jedné nejhorší fázi jsem měla ruce olepené náplastmi a bez rukavic mi dělalo potíž i listování časopisem.

Tehdy jsem dostala mast s kortikoidy, zabrala do dvou dnů a během týdne byly ručičky výstavní. Ale kortikoidy..? Nechala jsem si je v záloze, kdyby bylo zle. Ale když už vím, jak na ně, ruce zlobivý, našla jsem si systém a přípravky, které fungují.

Prevence - nosím rukavice. Přes léto naštěstí ruce bývají v klidu, asi dělá kůži dobře sluníčko a přírodní voda, tak nemusím háčkovat letní rukavičky. V chladném období, to znamená půl roku, nosím rukavice venku jako ochrana před chladem, jinde jako ochrana před kontaktem s tím, co rukám nedělá dobře.

Takže na nákup v obchoďáku, při tankování do auta, při pochůzkách po úřadech, na poštu apod., prostě tam, kde je prach, špína nebo věci osahané lidmi (kliky, madlo nákupního vozíku). Na domácí mokré práce, včetně loupání brambor, používám tenké zdravotnické rukavice, kupuju je v lékárně, celou krabici, mám ji ve skříňce pod kuchyňským dřezem.

Na suché práce, jako přesazování kytek, zatápění v krbu, vyklízení věcí apod., látkové pracovní rukavice. Když vím, že budu víc v kontaktu s prachem, třeba při úklidu knihovny, třídění starých papírů apod., tak si beru taky látkové rukavice, často je měním, a do nich si ruce namažu.

Mažu. Kdo maže, ten jede, tak mažu fest. Doma mám u všech umyvadel pumpičku s krémem, po umytí pořádně osušit a namazat. Naštěstí doma nemáme chlorovanou vodu. V kanclu ano, tam mažu víc, častěji. V kabelce nosím pořád tubu s krémem na ruce. Nejlepší je pro mne loccitaine na ruce s 20% obsahem bambuckého másla. Na nočním stolku mám krém od stejného výrobce s 25% obsahem bambuckého másla, tím si ruce natřu na noc. Jemně voní a rychle se vstřebá. Když mám pocit vysušených rukou, namažu si tlustou vrstvu a natáhnu bavlněné rukavice.

No a když ta prevence nestačí a objeví se svědivá skvrna, prasklina apod.?
Marihuanová mast. Účinkuje rychle. Je to přírodní, funkční, levné, bez vedlejších účinků, takže pro mě lepší než kortikoidy.

LINDA