Šimpanzi, coby nejbližší příbuzní člověka v říši zvířat, s lidmi sdílejí schopnost chápat řeč i smysl pro spravedlnost. Nejnovější výzkum ukázal, že mají také zálibu v alkoholu. Odborníci, kteří studují šimpanze v Guineji, v tělech zvířat našli známky dlouhodobé a opakované konzumace etanolu. V tamní oblasti Bossou, kde přírodovědci šimpanze pozorovali, si místní lidé vyrábějí palmové víno. Šťávu k jeho výrobě stáčejí v korunách palem do plastových nádob, pro které si chodí ráno a večer.

A šimpanzi, často ve skupinách, šplhají k nádobám a vesele se opíjejí přírodně zkvašenou šťávou. Přišli i na to, jak se k ní lehce dostat: sežvýkají několik listů, které pak použijí jako houbu a namáčejí ji do tekutiny... Takže běžně vypijí lahvinku vína denně - stejně jako tamější lidi. Vědci měřili obsah alkoholu ve šťávě a nafilmovali šimpanze při pitkách.I když jsou popsány případy opic konzumujících alkohol z přírodních zdrojů, tady jde o první záznam a kvantitativní měření vyloženě záměrného pití alkoholu u divoce žijících opic.

Ano, lidé sdílejí s africkými opicemi stejnou genetickou výbavu, která jim umožňuje alkohol trávit. Společný předek lidí a lidoopů získal už někdy před deseti miliony let schopnost vytvářet bílkoviny, které zpracování alkoholu v těle usnadňují. Lidé, gorily, šimpanzi a bonobové tak dokážou v těle štěpit alkohol. Naopak ostatní opice, od nichž se lidoopí větev odštěpila někdy před 25 miliony let, to nedokážou.

Na rozdíl od lidoopů (a lidí) si tedy nemohou dovolit konzumovat spadlé, přezrálé a nakvašené plody, případně popíjet cokoliv alkoholického.

Na tuhle zálibu „dojel“ i šimpanzí samec Cheetah, nejslavnější šimpanz všech dob. Kromě mnoha filmových rolí se tento šimpanz dostal také do Guinessovy knihy rekordů – roku 2005 byl do ní zapsán jako nejstarší primát světa. Šimpanzi se přitom v zajetí normálně dožívají jen padesátky.

Opičák umřel v osmdesáti letech v útulku pro primáty Suncoast Primate Sanctuary ve floridském Palm Harboru na selhání ledvin. 

Ale až do posledních okamžiků se mu dařilo skvěle – rád a hezky maloval prsty na papír, v televizi sledoval americký fotbal a moc se mu líbilo, když se lidé smáli. Podle ředitelky útulku Debbie Cobbové se sice Cheetah snadno naštval, ale dal se uklidnit hraním kostelní hudby. 

Vynikal mj.schopností chodit vzpřímeně jako člověk.

Narodil se v Africe, odkud ho ještě jako novorozence roku 1932 odvezl krotitel zvířat za oceán. A hned toho roku si zahrál v prvním filmu Tarzan syn divočiny.

Do útulku se šimpanz dostal už roku 1960 a nikdy se nechoval jako lidská superstar. Od mládí byl Cheetah cvičen, aby se nebál lidí ani kamery a jeho majiteli se tato investice vyplatila. Ani v útulku ale nezahálel a na živobytí si důstojně sám vydělával. Jeho obrazy se dodnes draze prodávají.

Ve slavném filmovém Tarzanovi hrál přesto, že v románech E.A. Burroughse se nikdy šimpanz neobjevil. Ale aby ve filmu hrály opravdové gorily, to bylo ve 30. letech 20. století z bezpečnostních i finančních důvodů nemožné.

Naposledy ve filmu hrál roku 1967. To už ale trpěl celou řadou zdravotních problémů - pro herce bylo úplně normální, že opičákovi nabízeli alkohol a cigarety, takže Cheetah později trpěl závislostí na obou těchto látkách. A jak je psáno i výše, nakonec na to i zemřel…

ANDREA