Znáte ho? Používáte? Ale jestlipak víte, že javorový sirup je koncentrovaný cukr a v žádném případě ho nelzej považovat za součást zdravého stravování. Javorový sirup je vyroben z mízy javorů. Vařením se míza zbaví vody, čímž se zvýší koncentrace cukru. Následnou karamelizací vzniká sirup s bohatou sladkou chutí a charakteristickou barvou. Ten pravý má javorovou chuť s náznaky karamelu, vanilky a švestky. Jeho náhražky jsou pouze sladké a aroma je umělé.

Čistý javorový sirup je sice lepší volbou než výrobky plné umělých přísad, ale rozhodně nejde o zdravou potravinu. Z hlediska stravování jej můžeme zařadit do kategorie přidaných cukrů a jako takový by měl být uváděn i do nutričních tabulek potravin, ve kterých se vyskytuje, například v cereálních tyčinkách nebo müsli.

Javorový sirup obsahuje rovněž riboflavin, vápník, zinek nebo draslík. Ty ovšem najdeme i v jiných potravinách, ve kterých není tolik cukru. Dá se použít všude tam, kde cukr, tedy na slazení, vaření i pečení. Používá se ho trochu méně než bílého cukru, protože je sladší (přibližný poměr je 4: 3). Má i více kalorií než cukr.

Podle testů americké společnosti Consumer Reports nelze o kvalitě javorového sirupu soudit podle jeho ceny. Větší balení jsou sice výhodná, je však třeba zvážit dobu, za kterou je spotřebujeme. Javorový sirup se totiž na rozdíl od medu kazí – mohou se v něm objevit plísně. Doporučuje se jej po otevření skladovat v lednici nejdéle rok. Neotevřené balení vydrží v chladu do dvou let. Chcete-li si plně vychutnat jeho chuť, konzumujte jej při pokojové teplotě.

Indiánské kmeny zpracovávaly mízu javorů už po dlouhá období před objevením Ameriky. Během 17. a 18. století pro evropské osadníky představoval javorový sirup hlavně dostupný zdroj koncentrovaného cukru, neboť třtinový cukr bylo nutné dovážet z Karibiku.

Dnes je hlavním výrobcem javorového cukru Kanada. Mimo Severní Ameriku se menší množství javorového sirupu vyrábí v Jižní Koreji a v Japonsku.

JAKÉ DALŠÍ DRUHY CUKRŮ ZNÁTE?