Švédský stůl vybraných událostí, jak šly dějinami. Dnešní menu: největší z fámotvůrců, napříč Afrikou, s křížem a palmou, jarní nulová deklinace, vejce nebo slepice, rytíři Šalamounova chrámu, anafylaktický šok, western po japonsku, Den Horské služby.
18.3.1553 – zemřel Václav Hájek z Libočan, český kronikář a spisovatel, autor Kronyky české 1).
Kronikářský bestseller zahrnuje české dějiny od příchodu Čechů do země do korunovace Habsburka Ferdinanda roku 1526.
Děkan Kosmas seznámil národ s praotcem Čechem, Libuší a Přemyslem sice o nějakých pár set let dříve, ale kriticky přiznával, že tyto příběhy znal pouze z vyprávění předků.
Zato Václav Hájek měl přesnější informace: praotec Čech vyrazil z Dalmácie a na Říp se dokodrcal roku 644, Libuše vládla od roku 713...
Nádavkem přihodil Horymíra se Šemíkem a Bořivoje s kancem. Co nevěděl, lusknutím pera vymyslel. A pak věřte učebnicím dějepisu :-)
1) Pokud by snad někdo zvracel nad můřím pravopisem, nechť zvrací nad Hájkovým :-)
19.3.1818 – narodil se David Livingstone, skotský lékař, misionář a cestovatel, profesionální hledač pramenů.
Původně se chystal vypravit se jako misionář do Číny, ale kvůli tamější opiové válce musel změnit cíl a v prosinci 1840 vyplul do jižní Afriky, která se mu stala už napořád životní vášní.
Na svých misijních cestách prozkoumal řadu Evropanům neznámých oblastí. Přešel poušť Kalahari navzdory tvrzení domorodců, že bílý muž poušť nikdy překonat nemůže.
Na řece Zambezi objevil velkolepé vodopády, které pojmenoval na počest britské královny Viktorie. Byl prvním člověkem, který přešel Afriku napříč v její jižní části. Hledal prameny Nilu a objevil jezero Tanganika.
Našel pramen Konga. Při svých toulkách Afrikou se tak trochu zapomněl, takže byl v Evropě prohlášen za nezvěstného, i uspořádali záchrannou expedici. Ta ho skutečně nalezla.
„Dr. Livingstone, I presume?“, zeptal se Henry Morton Stanley bělošského chlápka, kterého našel v osadě Ujiji na břehu jezera Tanganika. „Yes“, odpověděl pohřešovaný. „I feel thankful that I am here to welcome you.“
Kterýžto rozhovor je navždy zvěčněn v Encyclopædii Britannice a Oxfordském slovníku.
20.3.1393 – zemřel Johánek z Pomuku, český kněz a patron.
Dle fámy byl populární český světec umučen, protože odmítal prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Žárlivý manžel Václav IV. se z něj snažil vyrazit, s kým mu jeho krásná a nešťastná žena zanáší, ale Johánek byl buď charakter nebo nic nevěděl.
Tak mu král propálil planoucí pochodní bok, až mu bylo vidět plíce, pak ho zašili do pytle a z Karlova mostu svrhli do Vltavy. V tu chvíli se udál zázrak a kolem mučedníkovy hlavy zazářilo sedm stříbrných hvězd.
Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru potvrzuje, že z výše uvedené historky se na pravdě zakládá, že Johánka nechal umučit král Václav a že ho hodili do Vltavy.
Nezemřel však pro zpovědní tajemství, ale pro královy spory s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, které vyvrcholily po té, co se král snažil ořezat arcibiskupovu moc povýšením kladrubského opatství na biskupství s králi věrným biskupem v čele.
Jan z Jenštejna mu však udělal čáru přes rozpočet, když ještě u smrtelného lože opata starého stihl jmenovat ústy svého generálního vikáře opata nového. A tím generálním vikářem byl Johánek z Pomuku. Rozběsněný král nechal Johánka spolu ještě se třemi dalšími knězi uvěznit, a pak následovala ta část s pochodní a házením do Vltavy.
Fámotvůrce Václav Hájek (viz 18.března) tomu nasadil korunu, když vytvořil teorii, že Johánkové byli dva – první Jan Nepomucký byl utopen roku 1383 a byl královniným zpovědníkem a druhý Jan z Pomuku, generální vikář, byl utopen roku 1393. Naše kancelář k tomu podotýká, že Johánkové byli jeden, a z Pomuckého se stal Nepomuckým proto, že za Habsburků jeho rodné městečko prostě přejmenovali.
(místo, odkud byl vhozen do Vltavy)
Mrtvého Jana z Vltavy vytáhli Křižovníci s červeným srdcem a pohřbili ho. Ale moc klidu si v hrobě neužil, pořád ho vykopávali a zkoumali. Při jedné z exhumací mu vypadl z lebky jazyk, nabobtnal a zrůžověl. (Což byl jeden ze zázraků, který později zajistil Johánkovi kanonizaci.) No, nebyl to jazyk, ale kousek mumifikované mozkové tkáně. A to je konec poslední fámy o Janu Nepomuckém.
20.3.2013 – ve 12:02 přešlo Slunce nebeský rovník a začalo jaro. Bohužel jen to astronomické.
21.3.1932 – narodil se Walter Gilbert, americký fyzik, biochemik a průkopník molekulární biologie, který rozřešil odvěkou otázku, zda bylo první vejce či slepice. První byla RNA.
Hypotéza „RNA svět“ předpokládá, že kyselina ribonukleová byla první formou živé hmoty, první chemickou sloučeninou, která spustila evoluci pozemského života, a známější kyselina deoxyribonukleová se z ní vyvinula až později.
Za metodu sekvenování DNA - „čtení genetické informace“ - dostal Gilbert Nobelovu cenu.
22.3.1312 – byl zrušen řád Templářů - chudý rytířský řád, který měl za úkol chránit poutníky na cestě do Jeruzaléma, se během dvou století stal mocným bankéřem středověké Evropy, a to mu zlomilo vaz.
Největším trnem v oku byli francouzskému králi Filipovi Sličnému, který nutně potřeboval naplnit královskou pokladnu. Nejprve daněmi, pak přišly na řadu konfiskace.
Když mu došli ti menší a bezbrannější jako Židé, penězoměnci a obchodníci, padlo mu do oka bohatství templářů. Nejdřív to zkusil po dobrém, že by se jako stal velmistrem a trochu jim ten majetek spravoval.
To neprošlo. Tak, že by se jako všechny rytířské řády sloučily, a Filip by tomu zase šéfoval.
To taky neprošlo.
Tak prošlo obvinění z kacířství, mučení a popravy.
„Lomikare, Lomikare, do roka a do dne“, zvolal na hranici Jakub z Molay, poslední velmistr řádu.
A skutečně, papež Klement V. ho přežil o měsíc a Filip Sličný o půl roku.
23.3.1907 – narodil se Daniel Bovet, italský farmakolog švýcarského původu, jemuž vděčíme za objev látky blokující histamin, kvůli kterému některým z nás teče z nosu, očí, kýcháme, otékáme, dusíme se...
Všichni alergici teď věnují krátkou vděčnou vzpomínku tomuto muži :-) (připojuji se s mnoha díky, ale na mne to nějak nefugujeee heeeepčík!!! - d@niela)
23.3.1910 – narodil se Akira Kurosawa, japonský režisér, jehož Sedm samurajů opsalo do slova a do písmene Sedm statečných včetně závěrečné repliky.
24.3.1913 – na Hod Boží velikonoční zemřeli Bohumil Hanč a Václav Vrbata, čeští lyžaři.
Na startu 8. ročníku „Mezinárodního lyžeckého závodu distančního na padesát kilometrů o věčně putovní cenu Českého zemského svazu“ u Labské boudy podupává devět turistů a šest borců, mezi nimi sedmadvacetiletý zedník a tkadlec Bohumil Hanč.
Je 7 hodin ráno a pěkných 8°C a všichni závodníci vyrážejí na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Jenže o tři hodiny později chumelí a fouká jako o život.
Chrt Hanč už dávno nechal své soupeře za sebou a netuší, že je na trati sám, protože ostatní postupně závod vzdali. Cestou potkává kamaráda Vrbatu, který mu půjčuje svůj kabát a čepici.
Mezitím se Hanče vydávají hledat i ostatní závodníci. Najde ho Emerich Rath, na Zlatém návrší, bezvládného, ale ještě živého. Pokouší se ho dovléct na Labskou boudu, ale už taky nemůže. Tak ho posadí k tyči a zcela vyčerpán dojede pro pomoc. Společnými silami pak dostanou Hanče na Labskou boudu, ale oživit ho už nedokážou.
Vrbatu najdou až druhý den, jen kousek od místa, kde vyčerpáním padl Hanč.
Emerich Rath, který se při záchranné akci stal málem třetí obětí závodu, Jára Cimrman českého sportu, olympijský reprezentant, uznávaný tramp, který za války ukrýval německého Žida a zachránil ho před transportem, byl po roce 1948 obviněn z propagace amerikanismu a západního stylu života.
Přišel o svůj obchod se sportovním a trampským vybavením a musel na rok do pracovního tábora.
Můra Kosmasová
