Švédský stůl vybraných událostí, jak šly dějinami. Dnešní menu: demos kratein, závisti navzdory, jako blesk, od moře k moři, tmavomodrý svět, jak se bude jmenovat, oslintané zvonečky, na západ od ráje, Don Špagát, státní matematika, bene bene, z pěny zrozená, kafe od žida, oceloví ptáci.
25.2.1948 – facebookovská zmanipulovaná mládež vyrazila z Karlova náměstí směrem k Pražskému hradu, aby vyjádřila podporu prezidentovi Benešovi. V Nerudově ulici narazila na ostře nabité samopaly.
Mezitím prezident, muž, který má jen „malé pravomoce a v podstatě akorát reprezentuje“, přijal demisi 12 ministrů vlády a nahradil je novými dle Gottwaldova výběru. A tak jsme následujících 40 let slavili Vítězný únor.
Můj prapradědeček, majitel rodinné truhlárny s 11 zaměstnanci, z toho dostal astmatickej záchvat a umřel. Moje prateta, švagrová vnučky toho prapradědečka, stála v davu na Václaváku a fandila Gottwaldovi.
A já tak nějak nevím, proč tenkrát prezident tu demisi podepsal – byl to už jen nemocný a unavený muž, nebo se bál krveprolití, nebo se rozhodl jako demokrat nechat si to dle přání velké části občanstva vyžrat všem?
25.2.1634 – zemřel v Chebu Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vojevůdce, generalissimus císařských vojsk, generál Oceánského a Baltského moře, vévoda frýdlantský a mecklenburský, majitel první soukromé armády a král všech tunelářů.
Místo materiálními statky (Valdštejnovi vlastnili jen malou tvrz se sedmi vesnicemi s 92 poddanými) vybavil otec Vilém svého synka rozhodností, válečnickým talentem, chytrostí, lstivostí a černou dírou místo svědomí.
Během svého pobytu v Praze si nechal mladík z Valdštejna sestavit horoskop od dvorského astronoma Keplera, kterýžto nedostatečně placen císařem, si takto přivydělával. Přestože z Valdštejna znal jen jméno a datum narození, vystihl jeho osudy i povahu obdivuhodně přesně: „...velmi inteligentní osobnost s vysloveně asociálními sklony a odporem ke všemu všednímu a konvenčnímu, s touhou po výjimečnosti a chorobnou ctižádostí. Bude považován za samotáře, nepozná lásku manželskou ani bratrskou, k nikomu nenajde bližší vztah. Bude lakotný a ukrutný. Dojde vysoké hodnosti a bohatství, na cestě za ním si však proti sobě popudí mnoho nepřátel, s nimiž bude vždy zápasit...“
Voják, alespoň v tehdejší době, získává majetek ve vyhraných válkách. A Albrecht sice nebyl válečnický genius, zato byl geniální manažer. Zahájil tím, že převlékl víru z českobratrské na katolickou, ukradl stavovskou pokladnu a přeběhl s ní k císaři.
Jeho šťastná chvíle přišla spolu s Bílou horou, následující 30-ti letou válkou a hlavně s pobělohorskými konfiskacemi, díky kterým rozhojnil svůj majetek na více než padesát panství a statků. Jeho vévodství bylo státem ve státě. Kazil měnu, lacino kupoval, draze prodával. Vydržoval stálou armádu, čítající až 100 000 mužů, a to nikoli z císařské apanáže, nýbrž z kontribucí nepřátelských i spojeneckých území a výnosů ze svého vévodství a vládl jí tvrdou rukou.
Nebýt syfilidy a závisti, mohl se stát českým králem. Nenáviděli ho všichni: protestanti, katolíci, Němci, Češi, generálové, lichváři, ošizení, okradení. Nakonec i císař.
A tak ho ze svých služeb propustil. Vzápětí se po Evropě rozlili Švédové. Tak císař Valdštejna pěkně odprosil, Valdštejn se postavil do čela armády a šel si to se Švédama rozdat. Jenže ho to tak nějak už nebavilo. Válka se táhla jak sejra. Valdštejn částečně vypráskal Švédy z Čech a Bavorska.
Nicméně pro svou nechuť dále bojovat byl tajně prohlášen na císařském dvoře za zrádce a cestou do Saska byl muž, který Habsburkům zachránil trůn, nemocný a na prahu smrti v Chebu zavražděn.
25.2.1899 – zemřel Paul Julius Reuter, britský novinář německého původu, zakladatel jedné z prvních tiskových agentur.
Jmenoval se vlastně Israel Beer Josaphat, ale v osmadvaceti letech se stal křesťanem a přijal jméno Reuter. Pracoval jako úředník v bance svého strýce a brzy si uvědomil, jakou cenu má informace. Krátce po vynálezu elektrického telegrafu založil v Cáchách svou první kancelář.
Na telegrafní trase Berlín - Paříž scházelo propojení v úseku Cáchy - Brusel; Reuter toto spojení zajistil pomocí poštovních holubů.
26.2.1735 – narodil se Josef Rosenauer, český inženýr, stavitel Schwarzenberského kanálu.
Během učení prokázal mimořádné schopnosti pro lesnictví i práci geometra, ale jeho povýšení bránil nemanželský původ. Roku 1759 Marie Terezie tuto diskriminační překážku odstranila a Rosenauer nastoupil jako lesní adjunkt do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově.
Pro pohodlné zásobování města Vídně palivovým a stavebním dřívím vyprojektoval 44 km dlouhý vodní kanál spojující jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Große Mühl, přítok Dunaje, čímž propojil úmoří Severního a Černého moře, získal čestné občanství Vídně a planetku 85389.
26.2.1829 – narodil se Levi Strauss, americký obchodník, který oblékl svět do džínsů.
Jeho jméno původně znělo Löb, přejmenoval se po přesídlení do Spojených států, kam odjel v roce 1847 se svou matkou a sourozenci. Kalifornská zlatá horečka, která nedlouho poté propukla, přitáhla Strausse do San Franciska.
Nevykolíkoval si tam však claim, ale velkoobchod s textilem a oblečením.
26.2.1932 – narodil se J. R. Cash, americký zpěvák, kytarista a skladatel.
J.R. nejsou jen tak obyčejné iniciály, alébrž plnohodnotné křestní jméno. Rodiče se prý nemohli na žádném jménu shodnout, pouze na těch dvou písmenech.
Armáda to však odmítla akceptovat, tak si jméno upravil na John R. Cash. Pak se chopil kytary a narodila se legenda Johnny.
Zřejmě trauma z dětství ho inspirovalo k zhudebnění básně Shela Silversteina „A boy named Sue“. Můru pak tato píseň inspirovala k pojmenování jednoho malýho zelenýho papouška.
27.2.1936 – zemřel Ivan Petrovič Pavlov, ruský fyziolog, psycholog a lékař, objevitel podmíněných reflexů, zakladatel klasického podmiňování jako jedné z teorií učení.
Biblí našich domácích cvičitelek dravé zvěře je ovšem podmiňování operantní, jinak též nazývané učení úspěchem, kdy se „cvičenec“ učí z důsledků svého chování.
Klasické podmiňování se užívá například v léčbě alkoholismu - alkoholikovi se po požití, čichnutí, nebo dívání se na alkohol podá tableta, která do půl hodiny způsobí zvracení. Za několik týdnů alkoholik zvrací už jen při pohledu na flašku :-)
27.2.1902 – narodil se John Steinbeck, americký spisovatel oceněný Nobelovou cenou za literaturu za rok 1962.
Příběhy Steinbeckových hrdinů se nejčastěji odehrávají v Kalifornii, v údolí Salinas, v Monterey a v San Joaquin Valley. Toto území bývá ještě dnes, téměř čtyřicet let po spisovatelově smrti, nazýváno „Steinbeckovou zemí“.
Ač dějem často pochmurné až depresivní, mám Steinbeckovy knihy ráda. „O myších a lidech“ úplně nejvíc.
28.2.1824 – narodil se Jean Francois Gravelet, francouzský provazochodec a akrobat, který si zvolil umělecké jméno Charles Blondin podle barvy svých vlasů a jako první člověk přešel po napnutém laně Niagarské vodopády.
Stalo se tak 30. června 1859 a jeho exhibici tehdy údajně sledovalo 25 000 zvědavců. Vodopády pak přešel ještě mnohokrát - se zavázanýma očima, pozpátku, zabalen v pytli, se svázanýma rukama, na bicyklu, s kolečkem, občas si lehnul, metnul salto či si usmažil a pojedl pravou francouzskou omeletu. Zakončil efektním kouskem, kdy na laně přenesl na zádech svého manažera.
Kupodivu zemřel v posteli v požehnaném věku 73 let.
1.3.1950 – bylo provedeno sčítání lidu, podle něhož žilo u nás v Československu k tomuto datu 12 338 450 obyvatel (z toho Česko 8 896 133 a Slovensko 3 442 317).
1.3.1456 – narodil se v Krakově Vladislav Jagellonský, budoucí král český a uherský.
Po smrti prvního a posledního českého krále Jiřího z Poděbrad, usedl na trůn Jagellovec Vladislav, v jehož prospěch se král Jiřík vzdal nástupnického práva svých synů. Udělal to jednak proto, že ti synové vlastně nástupnické právo neměli (všechny Jiříkovy děti se narodily dřív, než se stal králem, pak už ani ň), druhak proto, že Jiřík potřeboval spojence proti uherskému Matyášovi Korvínovi, kterýžto si brousil zuby na českou korunu a postavil se do čela protičeské kruciáty. A toho spojence hledal Jiřík u polského krále Kazimíra.
Kazimír se sice tvářil, že výměnou za království pro syna Vladislava pomůže, ale nepomohl. Jiřík si to musel vybojovat sám. Vybojoval Čechy a pak umřel. Morava, Slezsko a obě Lužice zůstaly Matyášovi.
Na trůn nastoupil Polák Vladislav. Ale ani Matyáš nehodlal Moravu vydat zdarma, a tak se chlapci chvíli pošťuchovali, ale pak už toho měli tak nějak dost, a království si rozdělili. S tím, že ten, který přežije, získá pak i druhou polovinu. První umřel Korvín.
Vladislav Jagellonský byl panovník k uzoufání šedivě průměrný. V zásadě hodný a mírumilovný člověk, což je sice prima v soukromém životě, ale k řízení státní politiky je to trochu málo. A tak českému státu zase vládla šlechta, zatímco měkkosrdcatý král na soudech a sněmech pospával, a když ho vzbudili, každému vše odkýval s komentářem: „Dobře! Dobře!“
Král to byl sice na baterky, ale protože byl uměnímilovný, postavil nám Prašnou bránu, vodárnu u Mánesa – Štítkovskou věž, opravil Hradčany, pohnul se stavbou Svatovítské katedrály, zbudoval Vladislavský sál a postavil věž Daliborku, která získala jméno po svém prvním vězni, jehož naučila nouze housti.
1.3.1445 – narodil se Sandro Botticelli, renesanční italský malíř.
Sandro je zkrácenina od Alessandro, Botticelli pak nelichotivá přezdívka jeho tlustého bratra. Začínal patrně jako zlatník, potom se učil u uznávaného malíře Filippa Lippiho.
Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Na konci svého života podlehl fanatickému knězi Savonarolovi a všeobecnému florentskému šílenství a naházel několik svých děl na hranici u příležitosti pálení marnivostí. Je pohřben v tom samém kostele jako Amerigo Vespucci.
V jeho rodné Florencii, z které kromě 2 let, kdy pracoval na výzdobě Sixtinské kaple, nevytáhl paty, není pro samého Botticelliho kam plivnout ;-) Jeho Zrození Venuše je hlavní atrakcí galerie Uffizzi.
2.3.1912 – zemřel Vilém Mrštík, český spisovatel.
Autor Pohádky máje a spoluautor populární travičky Maryši na stará kolena propadl melancholii a stihomamu. Potrpěl si na lolitky a všeobecně se to o něm vědělo.
Když jednou viděl svátečně oblečeného souseda, kterák vychází z domu, vsugeroval si, že ho jde udat kvůli dívčině, co mu pomáhala ve včelíně, a podřízl si skalpelem hrdlo.
2.3.1927 – zemřel Jan Kašpar, český inženýr a průkopník české aviatiky.
Po studiích nejprve pracoval u Laurina a Klementa, pak se vrátil do rodných Pardubic a začal si stavět letadlo. Uprostřed práce ho dostihla zpráva, že Francouz Louis Blériot přeletel La Manche. Kašpar nicméně letadlo dostavěl, ale nelétalo. Tak si koupil stroj Blériot XI, který vybavil vlastním motorem.
A na jaře 1910 konečně vzlétl. Vlastně spíše skočil. Cvik ale dělá mistra a za krátko uletěl i 2 kilometry. Rok po té doletěl z Pardubic až do Prahy.
„Podél železniční tratě blížil se letoun od Pardubic ku Praze. Nad Prahou jej obklopila mlha, ale řídě se stříbrnou stužkou Vltavy, zamířil pilot bez váhání k chuchelskému závodišti a přistál. Nejdelší přespolní let v Rakousku-Uhersku šťastně končí, pilot si převléká slavnostní oblek a odjíždí do Prahy na svatbu svého přítele.“
2. březen je zřejmě den s negativní energií, protože 15 let po smrti Viléma Mrštíka taktéž první český letec končí svůj život sebevraždou. Letadlo, s kterým překonal 121 km mezi Pardubicemi a Prahou za 92 minut ve výšce asi 800 m, věnoval Národnímu technickému muzeu, kde je vystaveno dodnes.
Můra Kosmasová
.. a i jinak davam lajk 
na možnost rodinného života Braunerová rezignovala až po krachu připravovaného manželství s Vilémem Mrštíkem. Podobná historie – veliký zájem, obapolné nadšení. Spolupráce a společná snaha zachránit starou a asanací ohroženou Prahu. Společná práce nad k úspěchu přepisovanou Pohádkou máje, přičemž Braunerová vytvořila také ilustrace a knihu upravila. Její úprava se stala mezníkem ve vývoji knižních úprav. Pak příprava na manželství. Těsně před jeho uzavřením, ve chvíli, kdy se Zd. Braunerová již chystala ke stěhování na Moravu, Mrštík zasnoubení zrušil.Údajně pro pocit nadřazenosti Zd. Braunerové.
A blíží se třináctá hodina a mne chytá Pavlovův reflex, protože to je doba oběda.
