Pro spory s profesorem musel maturovat v zahraničí! Nepořádek či korupce na patentovém úřadě? Kvůli špatnému počasí sežrán domorodci! Neštěstí na studentské koleji – napíchl spolužáka na kord! Přeskočil koně nadél a ten se splašil! Bourec morušový na smetišti dějin!

x x x

13.2.1542 – byla za cizoložství popravena pátá manželka Jindřicha VIII. Kateřina Howardová. Bylo jí dvacet, měla vznešené předky, žádné peníze a mizerné vychování. Pocházela z mocného katolického šlechtického rodu Howardů. Býti katolíkem v protestantské Anglii vždycky zavání malérem.

   Kateřina byla krásná, tmavovlasá a temperamentní. Málo ji hlídali, takže už od jejích 14 let se jejím životem vine řádka milenců, s kterými se ani moc netajila. Možná si řekla, že když nemá jako dcera mladšího a tudíž nemajetného vévodského syna žádné vyhlídky na slušný sňatek, že si alespoň užije.

     Stárnoucímu králi připomínala veselá a rozverná dvorní dáma jeho druhou ženu Annu Boleynovou, kterou si tak trochu popravil. Není divu, vždyť Kateřina a Anna byly sestřenice. Zamiloval se stejně jako před lety a vzal si ji. Jenže mladá manželka nebyla z nemocného starce s hnisajícím vředem nijak zvlášť na větvi. A tak na scénu přichází staronový milenec Thomas Culpepper, Jindřichův posluhovač číslo jedna.

     Co je v domě není pro mě, praví moudré přísloví. Kateřina nebyla ani moudrá, ani opatrná, navíc měla plný barák svědků svých předchozích i současných pletek včetně jednoho bývalého milence, a tak nějaká dobrá duše na ni žalovala u arcibiskupa. Arcibiskup žaloval králi. Král přikázal vyšetřovat.

     Milenec č. 1 byl mučen a rozčtvrcen, milenec č. 2 byl sťat, většinu Kateřinina příbuzenstva pozavírali do žaláře (výborná záminka, jak se zbavit pár katolíků) a nakonec skončila na popravišti i sama královna.

13.2.1692 – byla v údolí Glen Coe zmasakrována rodina skotských horalů MacDonaldů.

      Když na podzim roku 1688 přišel přes Kanál na bratrskou návštěvu Vilém III. Oranžský, a usadil se jak na anglickém, tak skotském trůnu, horalé z Vysočiny stranili nadále exkráli Jakubovi a otáleli s přísahou věrnosti přistěhovalci, jejíž deadline byla stanovena na 1. ledna 1692.

     Nejdéle otálel Alastair MacIain, náčelník z Glencoe. Vyčkával do posledního dne a to byla chyba. Ke kompetentní osobě dorazil sice včas, ale kompetentní osoba si nepřipadala dost kompetentní, a tak ho poslala ke kompetentnější osobě, no jak v tý pohádce o kohoutkovi a slepičce. Navíc byla hnusná zima, počasí nepřálo cestování, a tak se stalo, že náčelník přísahu složil, ale pozdě.

     MacIain spokojený, že předal svůj slib a tudíž je vše v pořádku, se vrátil domů. Mýlil se, někteří vládní činitelé zavětřili možnost, jak skotským jakobitům exemplárně vysvětlit, zač je toho loket.

     Koncem ledna přibyl do MacDonaldova domu vojenský regiment pod záminkou výběru daní. Celých čtrnáct dní se těšili místní pohostinnosti. Za kuropění dne 13. února tasili své meče a vypukla genocida. Třicet osm mužů rodu MacDonaldů, z nichž někteří ani nestihli vstát z postele,  bylo povražděno a dalších čtyřicet žen a dětí zemřelo na podchlazení poté, co jim vojáci spálili domovy.

13.2.2004 – 50 světelných let od Země v souhvězdí Kentaura byl objeven dosud největší bílý trpaslík, hvězda přezdívaná Lucy (podle písničky Lucy in the Sky with Diamonds), 10 deciliónů (1×10³⁴) karátový diamant s průměrem 4000 km. „Kávová lžička diamantu z tohoto bílého trpaslíka by vážila 5 tun.“

13.2.1992 – oficiální připojení ČSFR k Internetu, a to konkrétně ČVUT.

Asi to tak bude, protože si vzpomínám, jak jsem se  tak nějak na jaře 1992 dělila o počítač s inženýrem Radouchem, já jsem vyšívala na diplomce a on si chatoval se svým synem v Americe. Jéžiš, to byl krásnej chlap. Inženýr Radouch samozřejmě, nikoli syn, ze syna byly vidět akorát ty zelený písmenka na monitoru.

A od kdy jste připojeni k internetu vy?

13.2.1691 – narodil se Antonín Koniáš, český kazatel, misionář a cenzor, strážce čistoty ve jménu temna.

      Ke knihám měl vztah už od dětství, narodil se totiž v rodině knihtiskaře v jezuitském Klementinu :-) Základní i střední vzdělání získal tamtéž a i do řádu vstoupil.

      Podobně jako fanatický florentský dominikán Savonarola, který proslul svým pálením marnivostí, i Antonín Koniáš myslel na dobro jiných. Horlivě kázal pětkrát denně, německy a česky, a často se při tom tak rozohnil, že omdlel. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými, některé „opravil“ – tu vytrhl list, tu kousek začernil, tu vepsal text správnější – a ostatní většinou odevzdával na biskupství, část z nich teatrálně pálil – celkem zabavil prý až 30 000 knih.

      Naštěstí všechny nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v klášterech uloženy do oddělení „libri prohibiti“.

13.2.1758 – narodil se Josef Hardtmuth, rakouský architekt, vynálezce a průmyslník, zakladatel firmy Kooh-i-noor. Rodinné řemeslo – truhlařina – a láska k malování ho přivedly k vynálezu grafitové tužky.

     Když jsem bývala hodná a zasloužila jsem si, nadělil mi Ježíšek plechovou krabici s logem Kooh-i-nooru a sadou 24 pastelek uvnitř. Ježíš, to byla radost rovnat si je podle čísel a barev :-) A na půdě mám schovanou krabici plnou tuh a tužek v široké škále tvrdosti (a také gum, versatilek, tuší a redisper…) po prastrýci písmomalíři.

     Po prastrýci písmomalíři mám též schovaný krasopisně napsaný a vymalovaný výuční list. Píše se na něm: „Protože léta v učení zdárně přestál, dáno mu za vyučenou.“

13.2.1942 – v koncentračním táboře Mauthausen zemřel Otakar Batlička, český radioamatér, světoběžník, spisovatel.

      Maminka mu umřela brzy, tatínek na něj neměl čas, a tak rostl jako dříví v lese. Fáma praví, že ve 14 letech utekl z domova, ale není to pravda, na cesty vyrazil až jako plnoletý. „Nemám kde spát, nemám co jíst, mám se výborně. Ota“, poslal nedostudovaný gymnazista pohlednici z Argentiny.

     Deset let se Batlička toulal po světě. Pracoval jako plavčík, kormidelník, radiotelegrafista na zaoceánských lodích, kovboj a zlatokop, řidič newyorského metra, obchodník se známkami v Londýně i jako policista v Šanghaji. (Jestli výčet všech jeho zaměstnání odpovídá realitě, je otázka, protože na Batličkově životopisu významně zapracoval fámotvůrce Petr Sadecký.

     Z marketingových důvodů vytvořil okolo Batličkova mládí obrovskou legendu, dodnes se nepodařilo úplně přesně odhalit, co z toho je mýtus a co pravda.)

      Z cest si světoběžník Ota přivezl znalost 8 světových jazyků včetně indiánského jazyka guaraní a nepřebernou zásobu příběhů. Po návratu do vlasti těžko hledal práci, neměl maturitu. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu.

      V období nacistické okupace jako radiotelegrafista obstarával spojení s Londýnem.

     Byl výborný vypravěč. Příběhy, které na svých cestách zažil či vyslechl a volně převyprávěl, po tři roky vycházely týden co týden v časopise Mladý hlasatel.

     Jeho pamětní deska je umístěna v pražské Čiklově ulici na domě číslo 7, v nuselském údolí pod vyšehradskými šancemi.

14.2.1876 – když Graham Bell vynalezl telefon,

měl už tři zmeškané hovory od Járy Cimrmana.

14.2.1779 – James Cook, britský mořeplavec a objevitel podnikl 3 průzkumné plavby kolem světa, při jedné z nich zemřel. Při které? ;-)

      Cílem první výpravy bylo nalézt neznámý jižní kontinent Terra Australis (vědci věřili, že si plochy pevnin severní a jižní polokoule musí být rovny a že tedy na jihu musí být dosud neznámá pevnina velká jako Asie, neboť, pokud by tato neexistovala, Země by se otočila severním pólem dolů…), ovšem ukázalo se, že kandidát na tuto pevninu – Nový Zéland – je ve skutečnosti ostrov, lépe řečeno ostrovy dva.

      Na zpáteční cestě Cook prozkoumal východní pobřeží Nového Holandska, dnešní Austrálie, zabral je jako britskou državu a nazval Novým Jižním Walesem a jako bonus objevil několik nových ostrovů.

      Posádku mu zdecimovala malárie.

     Cílem druhé výpravy bylo rovněž pátrání po neznámé jižní pevnině. Dostal se až za jižní polární kruh, ale místo pevniny narazil jen na ledovce. V teplejších vodách pak objevil souostroví Tonga, Nové Hebridy a Novou Kaledonii. Aby zabránil kurdějím, dával svým mužům pít citronovu šťávu, díky čemuž se pak britským námořníkům přezdívalo „limonádičky“.

     Cílem třetí výpravy bylo nalézt Severozápadní průjezd kolem Ameriky. Místo něj našel na Havajských ostrovech smrt.

     Mezi domorodci panovala zrovna blbá nálada, už když lodě kapitána Cooka doplňovaly při krátké zastávce zásoby. Vzápětí přišla prudká bouře, která zahnala odplouvající lodě zpátky na Havaj...

15.2.1831 – v Přešticích na Klatovsku narodil se Josef Hlávka, český architekt a mecenáš. První polovinu života peníze vydělával a druhou je rozdával.

     Vystudoval pražskou techniku a vídeňskou akademii výtvarných umění. O prázdninách si musel na školu vydělávat, a tak se při té příležitosti vyučil zedníkem.

     Projektoval a postavil bezpočet staveb, mimo jiné Zemskou porodnici v Praze. Stavěl dobře, rychle a levně a stal se milionářem.

     Založil a z velké části financoval Českou akademie věd a umění, postavil novou budovu Akademie výtvarných umění, hradil první kompletní překlad Shakespearova díla. Pro nemajetné studenty postavil koleje, které byly vybaveny vlastní tělocvičnou, pekárnou a kuchyní, kde se vařilo a kde si každý mohl vzít tolik chleba, kolik dokázal sníst.

      Studenti směli koleje užívat pod podmínkou, že ovládnou perfektně jeden cizí jazyk a umění šermu.

     Dětí nemaje, věnoval svůj majetek nadaci, která přežila nacismus, komunismus a funguje dodnes. Je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou v České republice.

16.2.1862 – na ustavující valné hromadě byla v Panské ulici v Praze založena tělocvičná jednota Sokol.

     A od těch dob si Sokolové tykají, oslovují se „bratře“ a „sestro“, zdraví se „Nazdar!“, vyznávají heslo „Tužme se!“ a nosí kroj podle návrhu Josefa Mánese.

     V našem Sokole na galerii, kde máme zimní střelnici, jsou ve vitrínkách vystaveny všelijaké dokumenty a fotografie z těchto pionýrských dob. Nejvíc se mi líbí jeden dopis: